Do Malagy, plují lodě na vše strany a nenese mě žádná z nich. Aléééé, jednou se pro mne vrátí, bárka na kterou dávno čekám, poplujem do daleka, vánkem budeme krásně plout, tak krásně se to zpívá v jedné staré divadelní hře, Sto dukátů za Chuana, (tak omlouvám se je to prý LIŠÁK PEDRO, podle pana Oty), Krystýnka ale také není k zahození dnes se těmto hudebním produkcím říká jinak, ale ta romantika přitahuje lidi stále stejně. Je to tím že dálky a vonící vzduch Skořicí a pomeranči je tak lákavý, a v marketu ji nenajdete. Jednou už jsem tady takovou krásku ukázala, s takovou se dá jet až na konec světa, a musí to být pořádně silný zážitek, něco podobného vidět na vlastní oči, natož s takovou lodí plout, můj muž říká že jsem takový blázínek, když spolu vedeme večerní hypotetické snové debaty u krbu, kde hezky v teple sedáváme a sníme si co bude v tom příštím životě, já třeba říkám, že bych se Titaniku nebála, nebála bych se ani letět do vesmíru. Už jsem jednou v životě viděla loď, plachetnici, největší na světě a mohu vám říci, že na to se zapomenout nedá, a to jsem s ní neplula do daleka.
21 komentářů: „Plují lodě do Triany, plují lodě….“
Na takej veľkej zaoceánskej lodi som ešte nikdy nebola. Plávala som iba trajektami z prístavu Pireus na grécke ostrovy Kréta a Kos, z Kréty na Santorini. No musím sa priznať, že mám rešpekt pred cestou na lodi, bojím sa jej viac, ako lietadla. Vždy hovorím, že smrť v padajúcom lietadle je rýchlejšia ako v potápajúcejs a lodi 😦 S mojimi snami je to asi tak, že ich triedim. Nesnívam o veciach, o ktorých viem, že si ich nebudem môcť splniť. Radšej snívam také obyčajnejšie sny, ktoré si dokážem splniť.
Aj ja tu pridám pesničku na aktuálnu tému: http://www.youtube.com/watch?v=JLo72XXBr0Q
Některé jde a některé nejde vložit, od čeho je to odvislé nevím, ale způsob jak, je běžný jako u každého vložení, kopírovat-vložit, tak jak jsi to udělala, a jestli tam je, nebo není záleží asi na někom jiném. Océane, která u mě komentuje, vloží do komentářů na svém blogu cokoliv, když se jí zeptám jak, popíše to stejně jako já, takže záleží na adminech té které země a u nás to jde tak, jak se asi kterému chce. Zkusila bych dotaz „admin“.
Ici, avec nous, c’est calamité de neige, ne pas voler les avions, les trains ne circulent pas, beaucoup, beaucoup de neige et d’embrasser la santé. Anna
Mám ráda tu píseň a ráda si sním…. Děkuji za hezký odlehčený příspěvek, Aničko, ale i ten o nemocech může býti přínosem. A za komentáře na mém blogu ti děkuji, ikdyž to jinak než anonymně nejde. Mám z nich radost. netrap se tím.
Miluji píseň K. Hály – Lodí bílou
Pan Hála býval zpěvákem mého mládí, přesto jsem ho moc neznala, zpívá moc hezky, děkuji Amelie, nevím co je tvůj blog za server ale nemohu psát komentáře na žádný který má stejnou značku jako tvůj. Nebudu to již řešit, ono se to časem vždy poddá samo. Přeji ti hezký další den, a zdravíčko.
Moře jsem měla vždy moc ráda, ale pamatuji si, jak jsem jednou plula, když jsme byli v tehdejším SSSR na jedné lodi a nic moc mi nebylo dobře. A na jedné krátké plavbě v Bulharsku jsem dokonce seděla tak, abych případně měla hoooodně blízko to moře a neskončilo to všechno na palubě. Tolik tedy, ale jinak je to krása, ty lodě, co se dnes taví, to jsou hotová města a ne malá. Krásné, Aničko!
Prý se nehoupá, a tak my co jim je mořská nemoc geneticky naprogramovaná, by jsme ji snášeli dobře, sice o tom pochybuji po shlédnutí i ostatních videí, kde jsou i jiné kolosální výrobky loďařů, a kde v bouři se takový kolos skoro srazil s jiným a houpalo se to tedy pořádně, mám pocit, že se jim i bazény musely vylít.
Mě by taková cesta lákala v mládí. Jenže nebyl čas, peníze a možnost cestovat. Nyní mě už taková plavba neláká. Raději si vyjdu za vesnici a kochám se pohledem. Pokud chci vidět exotické kraje, je jich na internetu habaděj. Navíc nevím, jestli bych netrpěla mořskou nemocí (mám neurozu žaludku i na souši) a přemírou lidí. Musí tam být hlava na hlavě. Nic pro mě.
Sny jsem měla jako mladá. Teď mám už jen jeden – aby mi jakž takž sloužilo zdraví.
Sen o zdraví, je to přece také krásný sen, o kterém se dá povídat do nekonečna, v positivním i negativním smyslu, a nemysli si že si po večerech nepopovídáme o tom jak bolí mého muže dna, ale myslím že bych vás všechny pěkně otrávila, kdybych se tady o tom začala šířit dopodrobna, soudím že třeba ne každý má trpělivost se zabývat vyhledáváním, někdo to třeba ani neumí a já se snažím lidi jen pobavit a odvést je z reality každodenních starostí, třeba do nějakého zajímavého snu.
Luxusní zaoceánské lodě se spoustou lidí, ani cizí kraje mě nikdy nijak nelákaly a nelákají ani teď. Kdysi mi bylo líto, že jsem neviděla moře, ale i to už mě přešlo. Ve svých snech se držím hodně při zemi, a stejně jsou to sny naprosto nedostižné. Byla bych šťastná, kdybych mohla žít v malém domečku na nějakém klidném místě a ve volných chvílích brouzdat přírodou s foťákem. Brát k sobě na prázdniny vnučky, aby se dostaly z města, … Skutečnost je taková, že musím zůstat tam, kde jsem, uvázaná povinnostmi a ohledy, jako pes u boudy. Dvacet let nevím, co je to dovolená, na druhou stranu mám přítele, se kterým můžu aspoň o sobotách do přírody, … tak co mi vlastně chybí?! ;-)))
I když bych nechtěla, nebo nemohla cokoliv na světě, snít si jen tak, bez toho, jestli se ty sny uskuteční je přece hezké, a mít jako ty někoho s kým si sníš, ty své sny to je přece vůbec nejhezčí, takže máš pravdu………
Plují lodě do Triany je nádherná píseň! Opravdu evokuje exotiku a začínám přemýšlet na nějakou letní cestu. 🙂 Byla to jedna z písní, které jsem začal vnímat z rádia ve velmi útlém věku a potom mamince (samozřejmě s některými svými „slovními“ úpravami 🙂 ) prozpěvoval.
Ale pozor! Píseň je ze hry Lišák Pedro. A že ji zpívala herečka Jiřina Petrovická, to jsem se dozvěděl a uvědomil si to teprve tak před dvěma lety.
No páni kluci! Na chvíli jsem zapomněla, že nám zrovna za oknem padá sníh a jsme uprostřed zimy a ocitla jsem se na úplně jiném místě. Ještě teď mě z toho všeho jde hlava kolem. Taková zaoceánská loď je jak obrovské město, plné lidí a atrakcí. Bylo to něco úžasného. 😀
Anna : prostor 
Na takej veľkej zaoceánskej lodi som ešte nikdy nebola. Plávala som iba trajektami z prístavu Pireus na grécke ostrovy Kréta a Kos, z Kréty na Santorini. No musím sa priznať, že mám rešpekt pred cestou na lodi, bojím sa jej viac, ako lietadla. Vždy hovorím, že smrť v padajúcom lietadle je rýchlejšia ako v potápajúcejs a lodi 😦 S mojimi snami je to asi tak, že ich triedim. Nesnívam o veciach, o ktorých viem, že si ich nebudem môcť splniť. Radšej snívam také obyčajnejšie sny, ktoré si dokážem splniť.
Aj ja tu pridám pesničku na aktuálnu tému: http://www.youtube.com/watch?v=JLo72XXBr0Q
Ako sem dokážete vložiť video aj s náhľadom? ja to neviem 😦
Některé jde a některé nejde vložit, od čeho je to odvislé nevím, ale způsob jak, je běžný jako u každého vložení, kopírovat-vložit, tak jak jsi to udělala, a jestli tam je, nebo není záleží asi na někom jiném. Océane, která u mě komentuje, vloží do komentářů na svém blogu cokoliv, když se jí zeptám jak, popíše to stejně jako já, takže záleží na adminech té které země a u nás to jde tak, jak se asi kterému chce. Zkusila bych dotaz „admin“.
kikou mon amie ANNA
je te souhaite un bon mardi pluvieux par chez nous
ainsi qu’une bonne
mes bisous tendresse
calinous de mes 4 pattes
martine
Ici, avec nous, c’est calamité de neige, ne pas voler les avions, les trains ne circulent pas, beaucoup, beaucoup de neige et d’embrasser la santé. Anna
Mám ráda tu píseň a ráda si sním…. Děkuji za hezký odlehčený příspěvek, Aničko, ale i ten o nemocech může býti přínosem. A za komentáře na mém blogu ti děkuji, ikdyž to jinak než anonymně nejde. Mám z nich radost. netrap se tím.
Miluji píseň K. Hály – Lodí bílou
Pan Hála býval zpěvákem mého mládí, přesto jsem ho moc neznala, zpívá moc hezky, děkuji Amelie, nevím co je tvůj blog za server ale nemohu psát komentáře na žádný který má stejnou značku jako tvůj. Nebudu to již řešit, ono se to časem vždy poddá samo. Přeji ti hezký další den, a zdravíčko.
Komentáře se ti vedou, Aničko, dobře. Někdy jako anonymní, ale s PODPISEM, a někdy i jako přihlášená. Nelam si s tím hlavu. Hlavně, že jsi. 🙂
Moře jsem měla vždy moc ráda, ale pamatuji si, jak jsem jednou plula, když jsme byli v tehdejším SSSR na jedné lodi a nic moc mi nebylo dobře. A na jedné krátké plavbě v Bulharsku jsem dokonce seděla tak, abych případně měla hoooodně blízko to moře a neskončilo to všechno na palubě. Tolik tedy, ale jinak je to krása, ty lodě, co se dnes taví, to jsou hotová města a ne malá. Krásné, Aničko!
Prý se nehoupá, a tak my co jim je mořská nemoc geneticky naprogramovaná, by jsme ji snášeli dobře, sice o tom pochybuji po shlédnutí i ostatních videí, kde jsou i jiné kolosální výrobky loďařů, a kde v bouři se takový kolos skoro srazil s jiným a houpalo se to tedy pořádně, mám pocit, že se jim i bazény musely vylít.
Mě by taková cesta lákala v mládí. Jenže nebyl čas, peníze a možnost cestovat. Nyní mě už taková plavba neláká. Raději si vyjdu za vesnici a kochám se pohledem. Pokud chci vidět exotické kraje, je jich na internetu habaděj. Navíc nevím, jestli bych netrpěla mořskou nemocí (mám neurozu žaludku i na souši) a přemírou lidí. Musí tam být hlava na hlavě. Nic pro mě.
Sny jsem měla jako mladá. Teď mám už jen jeden – aby mi jakž takž sloužilo zdraví.
Sen o zdraví, je to přece také krásný sen, o kterém se dá povídat do nekonečna, v positivním i negativním smyslu, a nemysli si že si po večerech nepopovídáme o tom jak bolí mého muže dna, ale myslím že bych vás všechny pěkně otrávila, kdybych se tady o tom začala šířit dopodrobna, soudím že třeba ne každý má trpělivost se zabývat vyhledáváním, někdo to třeba ani neumí a já se snažím lidi jen pobavit a odvést je z reality každodenních starostí, třeba do nějakého zajímavého snu.
Luxusní zaoceánské lodě se spoustou lidí, ani cizí kraje mě nikdy nijak nelákaly a nelákají ani teď. Kdysi mi bylo líto, že jsem neviděla moře, ale i to už mě přešlo. Ve svých snech se držím hodně při zemi, a stejně jsou to sny naprosto nedostižné. Byla bych šťastná, kdybych mohla žít v malém domečku na nějakém klidném místě a ve volných chvílích brouzdat přírodou s foťákem. Brát k sobě na prázdniny vnučky, aby se dostaly z města, … Skutečnost je taková, že musím zůstat tam, kde jsem, uvázaná povinnostmi a ohledy, jako pes u boudy. Dvacet let nevím, co je to dovolená, na druhou stranu mám přítele, se kterým můžu aspoň o sobotách do přírody, … tak co mi vlastně chybí?! ;-)))
I když bych nechtěla, nebo nemohla cokoliv na světě, snít si jen tak, bez toho, jestli se ty sny uskuteční je přece hezké, a mít jako ty někoho s kým si sníš, ty své sny to je přece vůbec nejhezčí, takže máš pravdu………
Plují lodě do Triany je nádherná píseň! Opravdu evokuje exotiku a začínám přemýšlet na nějakou letní cestu. 🙂 Byla to jedna z písní, které jsem začal vnímat z rádia ve velmi útlém věku a potom mamince (samozřejmě s některými svými „slovními“ úpravami 🙂 ) prozpěvoval.
Ale pozor! Píseň je ze hry Lišák Pedro. A že ji zpívala herečka Jiřina Petrovická, to jsem se dozvěděl a uvědomil si to teprve tak před dvěma lety.
Tak to se tedy všem omlouvám, to byl nějaký můj přeskok v hlavě a spletla jsem to s Krystýnkou.
Bon début de semaine mon amie Anna
Désolée pour mon absence, ai eu du monde ce week-end
Ce matin il neige un petit peu
te souhaite une
tendresse
calinous de mes 4 pattes 🙂
martine
Děkuji Naďo, moc hezké, také jsem ji našla.
No páni kluci! Na chvíli jsem zapomněla, že nám zrovna za oknem padá sníh a jsme uprostřed zimy a ocitla jsem se na úplně jiném místě. Ještě teď mě z toho všeho jde hlava kolem. Taková zaoceánská loď je jak obrovské město, plné lidí a atrakcí. Bylo to něco úžasného. 😀
Moc ráda bych vás všechny potěšila, a myšlenky na zimu trochu odvála, takovým lehkým snem.