Prázdnin? mě se netýká. Děti mám, jak se říká “ stárnoucí „ a vnuky? kdesi, ví Bůh kde.
Korona, co je to? mě a manžela to obešlo bez pozdravu, aniž se nás to dotklo.
Je jisté že odlehlost od takzvané civilizace je jediným důvodem, nevíme co je test
ani očkování a dá-li Bůh, to tak zůstane, což nedoporučuji většině lidí tady v česku,
ani jinde ve světě. Vděčíme zcela jistě své ukázněnosti a nákupům jednou týdně,
jak je naším zvykem mnoho let.
Sleduji s úctou a se zvláštním pocitem rozhovory různých lékařů o léku, který je
k dispozici, povalující se ve skladech bez užitku pro kohokoliv a že jich asi po světě bude.
Moje stará hlava nechápe !?!
Po letech snad? bude zas psát
Ne, to opravdu nebudu.
Jen jsem se probudila, vylezla z medvědí nory, podívala se oknem na tu krásnou, bíle čistou peřinku a udělala pár fotek pro ty co letos nadávají že čeho je moc, toho je příliš.
Můj tatínek chodil do tohoto gymnázia
Všechny je odvezli na Sibiř
Když na území Volyně vstoupila Rudá armáda, dlouholeté společenské poměry se 
začaly rychle a radikálně proměňovat. Na reálném gymnáziu v Lucku se namísto polštiny začala vyučovat ukrajinština a křížek na stěně vystřídal obrázek Lenina. Ve vsi se objevili členové sovětského lidového komisariátu NKVD a začali lidem zabírat stodoly a zvířata. Tehdy začali ze školních lavic mizet první Helenini spolužáci ‒ děti statkářů a odpůrců komunistického režimu.
„Ve třídě nás bylo šedesát tři. Seděli jsme po třech v jedné lavici, někdy i po čtyřech,“ vypráví Helena. „A já jednoho dne přišla do třídy a polovina dětí tam není. Ptám se, kde jsou všichni? Co se stalo? ‒ Ty to nevíš? Přijeli nákladními auty k nim domů, protože museli zadat adresy, kde žijí, a odvezli je na nádraží. ‒ Všechny je odvezli na Sibiř, už jsme je neviděli.“
KLIKNĚTE SI NA : https://vitalplus.org/helena-esterkesova-utek-krvavou-zemi/
