Když na území Volyně vstoupila Rudá armáda, dlouholeté společenské poměry se začaly rychle a radikálně proměňovat. Na reálném gymnáziu v Lucku se namísto polštiny začala vyučovat ukrajinština a křížek na stěně vystřídal obrázek Lenina. Ve vsi se objevili členové sovětského lidového komisariátu NKVD a začali lidem zabírat stodoly a zvířata. Tehdy začali ze školních lavic mizet první Helenini spolužáci ‒ děti statkářů a odpůrců komunistického režimu.
„Ve třídě nás bylo šedesát tři. Seděli jsme po třech v jedné lavici, někdy i po čtyřech,“ vypráví Helena. „A já jednoho dne přišla do třídy a polovina dětí tam není. Ptám se, kde jsou všichni? Co se stalo? ‒ Ty to nevíš? Přijeli nákladními auty k nim domů, protože museli zadat adresy, kde žijí, a odvezli je na nádraží. ‒ Všechny je odvezli na Sibiř, už jsme je neviděli.“
Ten pocit mám vždy, když porovnávám životní úroveň tu, tam nebo onde. Nemyslím si že jsem zlý, nebo závistivý člověk, umím a chci ocenit krásu a přepych, ne ale na úkor bídy světa.
Zdroje vyčerpávané pro malý díl lidstva? ano někdy mě pobuřují, ano je to krásné a povznášející, podívat se na podobnou krásu, proč já cítím málokdy to nadšení jiných, při pohledu na podobnou nákladnou nádheru? Proč mám málokdy to pravé nadšení při výkonech golfisty a jeho milionových výdělcích? Jsem z těch závistivých? To že si to o sobě nemyslím, nemusí být pocitově, poctivě pravdou a tam někde se to často rodí, někdo ano a někdo, i kdyby se přetrhl, to štěstí ne a nemá? Nespokojenost neúspěšných, často neschopnost ctít, zapustit kořeny a rozvíjet staleté tradice, je u nás velkou bolestí, budovat se musí pospolitě, z generace na generaci.
Zahrady v Dubaji a miliardové majetky mocných, mohou být zdrojem jak závisti ale i sporů a nenávistí k dnes válčícím národům. Někdy mám dojem, že je tam kdesi i zárodek závisti.
Kdysi jsem četla debatu o životní úrovni v Evropě a velice jsem se podivovala názorům mladých Američanů, odsuzujících překotný Evropský rozvoj, diskuse zacházela až do agresivních a výbojných teorií. Zapojila jsem se tenkrát nerada, nemívám touhu vyvolávat spory za každou cenu, šovinismus-víra v nadřazenost a touha někoho odkazovat do patřičných mezí, se dnes ale šíří světem více, nežli tenkrát a já starý člověk stále více cítím ten pravý důvod, je to závist a touha mít?
Po kontroverzním vyjádření mluvčího Bílého domu o účasti na inauguraci nového prezidenta, které poradkyně Donalda Trumpa označila za „alternativní fakta“, vzrostl prodej antiutopického románu britského spisovatele George Orwella 1984. Dostal se dokonce na první příčku v žebříčku bestsellerů internetového obchodu Amazon. Počet kusů Orwellova románu, který popisuje svět pod vládou totality, prodaných v poslední době, je podle nakladatelství Signet Classics „pozoruhodně vysoký“. Vydavatelství proto už objednalo dotisk dalších 75 tisíc kusů. Moc se nedivím, asi tento román opět aktualizuji doma, ať celá rodina ví, co ji čeká, ona to není daleká budoucnost, ono se to děje teď a tady. Utopie není můj žánr, ale mnohé se udály za mého života, dokonce je mnozí reálně žijí, aniž by je to udivovalo, berou je jako samozřejmost a přijali je za své, někteří bez nich nedokáží žít ani hodinu. Orwllovský svět je tady a je realitou. Thomas More byl prvním kdo svou představu ideální společnosti pojmenoval „nemístem“. Člověk vždy musí věřit v lepší budoucnost a nemíním se bát té utopie Orwellovské. To, že jednou nebudou peníze a lidé budou odměněni podle zásluhy mě v mládí dokázalo nadchnout, jen se ta rovnost jaksi vymkla z kloubů a vymyká se stále víc.
Nezbývá než se modlit, aby jeho vládnutí dobře dopadlo.
Některé cintáty pana prezidenta D. T. , jsou si podobné jako vejce-vejci s tím, naším domácím VELKÝM EGEM, proto ty sympatie a ta vyprávění? kde a koho, připravil o panenství?
Dala jsem to pod rubriku humor, no nevím, moc se nebavím!
„Můžu si stoupnout doprostřed 5. avenue a někoho zastřelit, a voliče stejně neztratím.“
„Je velmi těžké útočit na můj vzhled, protože vypadám tak skvěle.“
„Volný obchod je hrozná věc. Volný obchod může být úžasný, když máte chytré lidi. My ale máme samé blbce (na úřadech).“
„Nemám respekt před nikým kromě sebe.“
„Moje IQ je jedno z nejvyšších a všichni to víte! Prosím, neciťte se vedle mě hloupí a nejistí. Není to vaše chyba.“
„V New Yorku sněží a mrzne. Potřebujeme globální oteplování.“
„Myslím, že jediný rozdíl mezi mnou a ostatními kandidáty je, že jsem mnohem upřímnější. A mám mnohem hezčí ženy.“
„Samozřejmě to sleduji (že je na 314. pozici ve světovém žebříčku nejbohatších lidí světa s majetkem „jen“ 2,9 miliardy dolarů) a znepokojuje mě to. Ale přesto věřím že i člověk s majetkem necelých tří miliard dolarů může slušně povečeřet.“
začaly rychle a radikálně proměňovat. Na reálném gymnáziu v Lucku se namísto polštiny začala vyučovat ukrajinština a křížek na stěně vystřídal obrázek Lenina. Ve vsi se objevili členové sovětského lidového komisariátu NKVD a začali lidem zabírat stodoly a zvířata. Tehdy začali ze školních lavic mizet první Helenini spolužáci ‒ děti statkářů a odpůrců komunistického režimu.
