Po letech snad? bude zas psát

Ne, to opravdu nebudu. 
Jen jsem se probudila, vylezla z medvědí nory, podívala se oknem na tu krásnou, bíle čistou peřinku a udělala pár fotek pro ty co letos nadávají že čeho je moc, toho je příliš.

 

 

 

Reklamy

Můj tatínek chodil do tohoto gymnázia

Všechny je odvezli na Sibiř

Když na území Volyně vstoupila Rudá armáda, dlouholeté společenské poměry se začaly rychle a radikálně proměňovat. Na reálném gymnáziu v Lucku se namísto polštiny začala vyučovat ukrajinština a křížek na stěně vystřídal obrázek Lenina. Ve vsi se objevili členové sovětského lidového komisariátu NKVD a začali lidem zabírat stodoly a zvířata. Tehdy začali ze školních lavic mizet první Helenini spolužáci ‒ děti statkářů a odpůrců komunistického režimu.

„Ve třídě nás bylo šedesát tři. Seděli jsme po třech v jedné lavici, někdy i po čtyřech,“ vypráví Helena. „A já jednoho dne přišla do třídy a polovina dětí tam není. Ptám se, kde jsou všichni? Co se stalo? ‒ Ty to nevíš? Přijeli nákladními auty k nim domů, protože museli zadat adresy, kde žijí, a odvezli je na nádraží. ‒ Všechny je odvezli na Sibiř, už jsme je neviděli.“

KLIKNĚTE SI NA :  https://vitalplus.org/helena-esterkesova-utek-krvavou-zemi/

Proč jsem na rozpacích?

Ten pocit mám vždy, když porovnávám životní úroveň tu, tam nebo onde. Nemyslím si že jsem zlý, nebo závistivý člověk, umím a chci ocenit krásu a přepych, ne ale na úkor bídy světa.

Zdroje vyčerpávané pro malý díl lidstva? ano někdy mě pobuřují, ano je to krásné a povznášející, podívat se na podobnou krásu, proč já cítím málokdy to nadšení jiných, při pohledu na podobnou nákladnou nádheru? Proč mám málokdy to pravé nadšení při výkonech golfisty a jeho milionových výdělcích? Jsem z těch závistivých? To že si to o sobě nemyslím, nemusí být pocitově, poctivě pravdou a tam někde se to často rodí, někdo ano a někdo, i kdyby se přetrhl, to štěstí ne a nemá? Nespokojenost neúspěšných, často neschopnost ctít, zapustit kořeny a rozvíjet staleté tradice, je u nás velkou bolestí, budovat se musí pospolitě, z generace na generaci.

Zahrady v Dubaji a miliardové majetky mocných, mohou být zdrojem jak závisti ale i sporů a nenávistí k dnes válčícím národům. Někdy mám dojem, že je tam kdesi i zárodek závisti.
Kdysi jsem četla debatu o životní úrovni v Evropě a velice jsem se podivovala názorům mladých Američanů, odsuzujících překotný Evropský rozvoj, diskuse zacházela až do agresivních a výbojných teorií. Zapojila jsem se tenkrát nerada, nemívám touhu vyvolávat spory za každou cenu, šovinismus-víra v nadřazenost a touha někoho odkazovat do patřičných mezí, se dnes ale šíří světem více, nežli tenkrát a já starý člověk stále více cítím ten pravý důvod, je to závist a touha mít?