Už když se rozhodnu a řeknu musím, tak vím, že to nebude k ničemu vypadat, Je pravdou že já již nemusím nic, že cokoliv se rozhodnu udělat, dělám pro svou radost, uspokojení, dobrý pocit a řád, to že,“ráno vstanu, přelezu mámu, dojdu na trávu, podojím krávu, uvařím kávu“, je jen moje dobrá vůle k řádu bytí, a něco tvořit, se většinou tomuto řádu vymyká. Mám-li takové období, samozřejmě mám i ta útlumová, kdy se mnou lenost cloumá, ode zdi ke zdi a potom je lépe si sednout a nedělat nic, jen to nesmí trvat více, nežli několik hodin, proto že jako lidé jsme přizpůsobiví k věcem příjemným více, nežli k nějakému řádu bytí. Takže baví-li mě něco, nezajímá mě nějaký čas, ba ani pořádek ve věcech života, maluji obrázek, tak tedy do důsledku, věnuji tomu duši i tělo do roztrhání, nevidím, nespím, nejím a hulím, to jsem vám ještě neřekla, že jsem kuřák parexselans, a když se do něčeho zažeru, je tady modro, a můj muž si chce, na procházení mým pokojem pořídit plynovou masku. Tvořím, tedy musím mít prostředí, chci zamlženou krajinku, mám zamlženo…………. detail není třeba popsat, každý ať si zamlží dle svého. Obrázky jsem rozmalovala, tedy je to nějaký podklad, a zatím se uvidí, kdy zase přijde další vlna elánu?
Mám nadání, něco začít a nedodělat, ale to jste si určitě již všimli, začnu o něčem rozhovor a těším se jak se to rozvine a pokud ne, tak uteču a jdu dál, potom mám výčitky a chtěla bych se vrátit, ono to ale málokdy vyjde, lidé jsou na tom podobně jako já a neradi se vrací k něčemu co bylo. Ale přesto bych tak ráda věděla, neééééé nikdo se nechce vracet. Každý se těší na něco N O V É H O