Máte nadání?

Už když se rozhodnu a řeknu musím, tak vím, že to nebude k ničemu vypadat, Je pravdou že já již nemusím nic, že cokoliv se rozhodnu udělat, dělám pro svou radost, uspokojení, dobrý pocit a řád, to že,“ráno vstanu, přelezu mámu, dojdu na trávu, podojím krávu, uvařím kávu“, je jen moje dobrá vůle k řádu bytí, a něco tvořit, se většinou tomuto řádu vymyká. Mám-li takové období, samozřejmě mám i ta útlumová, kdy se mnou lenost cloumá, ode zdi ke zdi a potom je lépe si sednout a nedělat nic, jen to nesmí trvat více, nežli několik hodin, proto že jako lidé jsme přizpůsobiví k věcem příjemným více, nežli k nějakému řádu bytí. Takže baví-li mě něco, nezajímá mě nějaký čas, ba ani pořádek ve věcech života, maluji obrázek, tak tedy do důsledku, věnuji tomu duši i tělo do roztrhání, nevidím, nespím, nejím a hulím, to jsem vám ještě neřekla, že jsem kuřák parexselans, a když se do něčeho zažeru, je tady modro, a můj muž si chce, na procházení mým pokojem pořídit plynovou masku. Tvořím, tedy musím mít prostředí, chci zamlženou krajinku, mám zamlženo…………. detail není třeba popsat, každý ať si zamlží dle svého. Obrázky jsem rozmalovala, tedy je to nějaký podklad, a zatím se uvidí, kdy zase přijde další vlna elánu?


Mám nadání, něco začít a nedodělat, ale to jste si určitě již všimli, začnu o něčem rozhovor a těším se jak se to rozvine a pokud ne, tak uteču a jdu dál, potom mám výčitky a chtěla bych se vrátit, ono to ale málokdy vyjde, lidé jsou na tom podobně jako já a neradi se vrací k něčemu co bylo. Ale přesto bych tak ráda věděla, neééééé nikdo se nechce vracet. Každý se těší na něco  N O V É H O

Advertisements

33 thoughts on “Máte nadání?

  1. Aničko, že to jsou kýče? Nevadí. I když, co já mohu posuzovat? Onehdá jsem viděl strašnou mazanici, kde bylo jen pár čmáranců štětcem, no příšerné, nic mi to absolutně neříkalo, nemám tu správnou abstraktní představivost. Nojo, jenže to bylo dílo nějakého „umělce“ a stálo pěknej balík.
    Vždyť já to mám podobně. Moje písničky jsou také kýč. Když se zaposlouchám, jsou si všechny něčím podobné. Prostě na jedno brdo. Tyhle tvoje dva výtvory si jsou také podobné. Podívej. Oba mají podobnou koncepci. Po stranách něco masivního, v obou případech máš vždy po stranách stromy a uprostřed …. něco.
    No a co? Máš z toho radost? Máš. Tak o co jde. A kouření? Já hulím jako fabrika (ne však doma, chodím ven, nebo aspoň z okna), takže nějaké to …. měla bys přestat …. pch, co já toho už slyšel. Jo když není pevná vůle …. když kafe bez cigára si nedokážu představit. Takže bych měl asi přestat pít kafe a tím přestat i kouřit. Když ono to tak „chutná“.
    Dej si cigárko a v klidu si maluj pro radost. Třeba i pro zlost.

  2. Aničko, víš, umělecké dílo to není. Ale zas tak příšerné nejsou, malovalas prostě obrázky pro radost. Možná trochu kýčovité barvy, ten spodní mi připomněl nějaký výjev z fantasy obrazů, ještě kdybys tam namalovala nějaké elfinky, nebo jednorožce, bylo by to dokonalé.
    Ale záleží na tom, co chceš malovat. Chceš-li malovat umělecká díla, tak se ti to nepovedlo. Chceš-.li malovat pro radost, tak se ti to povedlo. (A nejsem žádnej kritik a co maluji sama, považuji za kýč nejvyšší mety a říkám tomu obrázkování. Ale maluji si pro radost a taky to tak beru…)
    Myslím, že jsi na sebe v poměřování kvality a malování vůbec příliš tvrdá. Zeptala bych se znovu – proč maluješ? Pro radost?
    Ještě bych chtěla říct, že krajinky celkově jsou docela zprofanované a málokdy se podaří zachytit krajinku tak, aby nebyla příliš kýčovitá. Kdybych si měla vybrat obraz do bytu a měla bych vybírat mezi lesním zátiším a nějakou abstrakcí, vybrala bych si abstrakci, i když by to lesní zátiší bylo nádhetně namalované. Ale na lesní zátiší bych se ráda třeba podívala, kdyby bylo vypodobněno v nějaké knize…
    K tomu přemalování obrazů… není to škoda? Přece jen, dala jsi do toho kus práce.
    P.S. cigarety neřeším. Jen je zajímavé, jak to všichni horem odsuzují. Přitom v potravě do sebe cpeme tolik jedů, že nějaké cigáro je proti tomu prd.

    1. JSOU TO ODE MĚ JEN TAKOVÉ TY ŘEČI, ŽE NENÍ O ČEM PSÁT, TAK NAMALUJI, NAPÍŠI, ZAMALUJI, aby řeč nestála. Jóóó JO, JO , To o tom kouření, to je voda na můj mlýn, to mně dělá blaaaaaaho na duši, když někdo neříká abych s tím okamžitě praštila.

  3. Hello Annapos!

    I hope you can read English, cause I can’t figure out what is yhe language used here …
    Honestly!
    I’m Portuguese and I’ve seen that you’ve recently visited my Blog, unfortunately without leaving me a word 😦
    As far as I can see by your posts, you most probably paint and love to take photographs.
    Am I right?

    Please accept my words of appreciation for having paid me a visit and return whenever you feel like it.

    Beijo = Kiss

    1. Boa noite, Fernando, sobre os meus interesses, podemos falar, ao longo do tempo, hoje só cumprimentar, meu nome é Anna
      Minha língua é Checa

      1. Boa noite Anna!

        Só rectifiquei o meu nome, sou mulher, não Fernand(o) mas Fernand(a).

        Deve ter usado um bom tradutor 🙂

        É a primeira pessoa Checa que chega até mim. Fico muito sensibilizada.
        Obrigada.

  4. Aničko, mně se tvoje obrázky moc líbí, opravdu, podle mě nadání máš, ale kouření mi k tobě vůbec nesedí!!! Sama jsem nikdy nekouřila a kouř z cigaret děsně nesnáším. Představ si, jak by to vypadalo, kdybych se věnovala svému koníčku, a přitom kouřila. Místo čokolády by byl na cukrovinkách popel z cigaret, no fujtajbl!!! 😉

    1. Já čekala že potvrdíte všichni mé rozhodnutí, zabíleno už předtím nežli jsem to sem dala, protože je mně líto každé plátnované lepenky nevyhazuji, jen to zatřu a přemaluji, prostě se povedlo namalovat kýč, ne jeden dva, a ten vztek jsem chtěla slyšet, aby někdo řekl, jóóó to byl hnus, jako to kouření, spoustu let se mnou můj muž měl trpělivost bojovat, už to vzdal, to prý už nestojí za to, když přestal kouřit, tak doktor, když ještě pracoval a chodil na preventivky, jinak lékař pro něho neexistuje, ještě třináct let mu psal do karty kuřák, tak dlouho prý trvá stát se nekuřákem, a co ty ostatní amorálnosti, krůtí brko, připravuji článek, jak se baba nedá zlomit, a vede si svou jako kafemlýnek ? A to prádlo ? Bílé ubrusy, čisté ložní, vyprané, naškrobené, vyndala jsem to z šatny a kácím se, je na tom v každém skladu špinavá šmouha od nikotinu. Jo Haničko pravdu díš ! Ještě že to nepochytili, ani děti ani vnoučata.

  5. Pokud jde o obrazy, necítím se být kompetentním kritikem, neboť už na základní škole, kdy všichni měli z výkresů za jedna, já nosil domů dvojky.. Ale každý má nadání na něco jiné. A já mohu jen říci, že kdybych dokázal malovat jako vy, nestyděl bych se namalovat svému tříletému klukovi cokoli, ale dělá mi problém byť jen obyčejný pes, slon apod., vždycky mi z toho vyleze nějaká bezpohlavní myš 🙂
    Kromě obrazů se mi však moc líbí váš úvodní text, máte dar i slova.

    1. Tak já se mohu přetrhnout, abych někoho dovedla k upřímnosti, zase jeden co nedočte a pochlebuje, nemám dar, je to cvik, protože dary co se dostávají, jdou lehce a Bůh je dává těm co je miluje, ode mě by bylo pýchou, si to myslet.

      1. Aničko, ale je to i dar. Já třeba můžu „cvičit“ jak divá, ale nikdy se mi nepodaří namalovat postavu tak, aby působila přirozeně. A obličej mi třeba jde moc dobře, i když portrét jako takový namalovat neodkážu, tedy zachytit podobu někoho. To je jen příklad… stejně tak dokážu namalovat hlavu psa nebo kočky, ale když zkusím celé tělo, vychází mi něco divného…
        Umět malovat není jenom cvik. Je to i dar.

        1. Mám to naprosto stejné a to ještě každý den jinak, jednou jde to a příště zase něco jiného, nejhorší vůbec na malování jsou ruce, to je mistrovské dílo, ty předělávám třeba i dvacetkrát.
          a S Petrem, to je takový můj styl humoru, blbej, ale můj.

      2. A co víc, myslím, že Petr vůbec nepochlebuje. Jak tě to mohlo napadnout? Vždyť píše, že kdyby uměl malovat jako ty, namaloval by svému synkovi cokoliv.
        Každej nemusí být Rembramt nebo Picasso. Ale malujeme přece pro radost, ne? Můj dědeček maloval krásně zvířátka. Ptáčky, pejska, srnky…měl nadání. A nebyl umělec. Přesto, jeho děti jeho obrázky milovaly.

  6. Aničko, s tím malováním se hodně podceňuješ, ty obrazy jsou nádherné a vůbec se mi nezdají nedokončené, nevidím detaily, ale řekla bych, že už bych je nechala tak. Na prvním vidím zimu, na druhém podzim, víc se mi líbí zima, ale do obýváku bych si pověsila podzim, kvůli barevnému ladění. 😀 Za kouření tě taky nepochválím, já nikdy nekouřila tak se mi to kecá, vím, že se závislostí se těžko bojuje. I můj muž kouřil a tak jsem mu to znepříjemňovala (kouřil jen ráno při velké na WC a pak jen na balkoně) až s tím asi napotřetí sekl. Tenkrát ho i hodně ovlivnil dokumentární film o plicní rakovině. Chce to rozhodnout se, trpět a vydržet!! 😉

    1. No, už jsem to zlikvidovala, a jsem ráda, není jak se říká každý den posvícení, já se sama sobě vymlouvám, že ty barvy dneska nestojí zanic, ale i ty ostatní mé výpadky si ráda vykládám tak jak se mě to hodí, moje k sobě nekritické další články, co teprve příjdou, to si ještě užijete a tak se kruci naučte být na mě trochu přísné a řekněte pěkně od plic co si myslíte, vrabci na střeše si už o nás povídají, že jsme na sebe všechny tak hodné, až to zavání………… no nevím čím, ale stejně vás mám holky ráda.

    2. Jarko,paradoxní je, že kuřáci nejvíc trpí rakovinou močových cest. Tedy, plíce tu zas takovou roli nehrají. To jsem slyšela od jedné zdravotní sestry, která pracovala na onkologii.

      1. Rakoviny, to se bojím moc. nejvíc se mně líbí mrtvička, taková ta jednorázová, bez rychlé pomoci, na tu mám zaděláno, můj muž je třeba čtyři hodiny někde v luftu a sanitka sem a potom do nemocnice jede dlouho, a je vyřešeno, mám naplánováno, že těsně před tím, nežli se skácím, vytrhnu v poslední křeči kabel od telefonu a vybiji mobil. Doufám že neslzíš smíchy, myslím to smrtelně vážně. CHa chááááááá

        1. Když už jsme naťukly tohle téma, tak s tebou souhlasím.
          Ne, vážně!
          Sice, jak jsi popisovala akci, kterou bys podnikla na poslední chvíli, tak to opravdu vyznělo legračně, ale máš pravdu – je to rychlé a je to téměř (a možná vůbec) bezbolestné.
          Někdy být zachráněn znamená být odsouzen. Znám kluka (no, kluk – asi kolem třicítky), který před 2 roky skočil do bazénu a skočil špatně. Zachránili ho, ale od té doby leží na lůžku a nemůže se hýbat. Je na podpůrných přístrojích. Zřejmě nějak komunikuje pomocí počítače (nevím jak, neviděla jsem to), ale nemůžže se hýbat…
          A já si netroufám posoudit, jestli je to pro něj život nebo ne.
          Z mého pohledu ne. Z jeho pohledu – těžko říct, možná že je rád, že žije, i za tuhle cenu – možná ne.
          K rakovině – to je opravdu svinstvo. A nemusíš být ani kuřák, abys ji dostala. Moje kamarádka na ni umřela loni na podzim a to byla holka, která žila a jedla zdravě, nepila (samozřejmě vyjímečně ano), ale hlavně nekouřila, nejedla smažená jídla, stravovala se zdravě – celozrnné pečivo, zeleninové saláty, maso většinou pečené nebo dušené. Je pryč, a bylo jí 44 let.
          Později se ukázalo, že to byla zřejmě neléčená alergie na lepek, protože neměla žádné běžné potíže, tak se to nepoznalo, a lepek zřejmě v jejím organismu napáchal pořádné škody…
          Ale to jen na okraj, nechci tady pitvat tohle téma.
          Aničko, dej si kávu a klidně si k ní zapal cigárko. Jestli se v ten moment cítíš spokojená, je to lepší, než se frustrovat u minerálky a müsli.
          Hezkou neděli!

          1. To je přesné, vždy když čtu tvé věci cítím sounáležitost, spokojenost a klid. Mnohokrát člověk má snahu něco měnit ale vše jde svou cestou a myslím že je dáno……. a tak cokoliv děláme je a bude tak jak je určeno, i kdyby jsme se na hlavu postavili a odstrkovali ušima, stejně to nakonec bude tak jak má být. i já tobě přeji hezký nedělní večer.

  7. Já bych řekla, moje milá Aničko : Ano, máš nadání. Na to krásné malování určitě! Já mám stejně raději obrazy či díla namalovaná od někoho, koho znám. A ty co se mi líbí. Tvoje obrazy jsou nádherné, já si nedovedu představit, že bych něco podobného…. no já vím, nemůžeme umět všichni malovat! Ale s tím kouřením, no, u nás už se spoustu let také nekouří. My jsme si s manželem uměli poručit, co poručit, ale hlavně se poslechnout! A jak si to teď chválíme!

    1. No konečně, že se někdo rozhoupal a řekl, alespoň v náznaku co to bylo za příšernost, ale stejně jsi to napsala tak úžasně takticky, já bych ti to tedy řekla na rovinu, tak jsem se těšila že mě někdo pošle s tou mazanicí do háje.
      Jo Libuško tak to je to co bych dokázala někomu závidět, pevnou vůli, před dvaceti roky jsme takhle s mužem přestali kouřit, on to vydržel, já ne přišla krize, tělesná i duševní, je to stejné u každého závisláka a stačila jedna cigareta, druhý den druhá, a takhle se to neustále opakuje, ještě že nepiji, to by asi byl můj konec.

  8. Pekné sú oba obrázky, už som ti tu raz písala, že ja neviem ani kresliť, ani maľovať. Viac sa mi páči ten zimný motív, tie farby mám rada, aj keď sú také chladné. Až keď som si prečítala aj tvoj text, tak som sa znovu pozrela a čo nevidím? Veď ten obrázok vidím cez tú fajčiarsku clonu 🙂 Naozaj, tie farby majú taký nádych fajčiarskeho dymu, ale aj napriek tomu sa mi páčia. Úplne inak je to s tým samotným fajčením. V tomto by sme si nerozumeli 😦 Ja si idem kupovať plynovú masku už vtedy, keď môj mladší syn príde večer domov z nejakého pivárenského posedenia. Fuuj, všetko musí ísť vtedy na balkón.

    1. V tom fuj s tebou naprosto souhlasím, nesnáším kuřáky do hloubky srdce, ten zápach ty záclony načichlé a neustálá potřeba je vyprat, nejraději bych to vyhodila s tou cigaretou na mráz, no jo ale vííííííš Danielko jaká je mě tam potom zima.

  9. Nádherné obrázky. Moc se mi líbí.
    No já asi nemám talent na nic. Občas jsem pletla, háčkovala, vyšívala, ale jen tak pro doma, pro děti… Snad umím od každého trošku a pro život to stačí…malovat obrazy holt nezvládnu. 🙂
    Líbí se mi život takový jaký mám. Neměnila bych.

    1. Je to tak, že má sebekritika, byla tebou pochopena jako sebechvála,néééééé já tady píši o svých špatných vlastnostech a doufala jsem, že si se mnou někdo bude na to téma povídat, a že jich mám pořádnou kopu, neb nikdo nejsme dokonalý a zajímalo mě jak to kdo řeší, já dost špatně a tak o tom píši. Ty obrázky byly příšerné, ohavné, také jsou už pryč, krásně zatřené, čistý, bílý prostor, pro něco nového.

      1. Mně se ty obrázky líbí a špatné vlastnosti přehlížím. Jsi úžasná, Aničko. Akorát bych Ti nedala pusu když kouříš, no. 😛 Můj bratr kouří, ale musí ven na mráz. 🙂

        1. No nevím, jestli jsi to napravila, ale jsem ráda, že si rozumíme, stejně to říkají má vnoučata a to i v dospělém věku, fuj babi ty smrdíš, a já na to s legrací odpovím, už jsem do toho dala dva domy a dvě auta, tak teď, těsně před smrtí toho nenechám. Pořád věřím na rovné a upřímné komentáře, na přátelství, která mohou vznikat, na to že je to jen článek a já mohu komukoliv říci co si myslím a on se neurazí, mluvím o obrázcích, ne o mém kouření, protože říkat pravdu slušnou formou, není urážka. Objímám tě Amelie

          1. Já říkám pravdu vždy, Aničko. Tvé obrázky se mi líbí a závidím, že umíš malovat. Kouření se mi nelíbí, ale respektuji, když někdo kouří – můj bratr, ty….respektuji, že se toho někdo neumí zbavit (stejně jako já závislosti na čokoládě).

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s