JEŠTĚ JEDNOU KŘIŠŤÁL

 HUMOR MNĚ MOC NEJDE. 
Často vyvinu nebývalé úsilí, abych někoho pobavila, nejméně se směje můj muž, našla jsem blog, kde se usmívám, ať čtu cokoliv, moje úsilí napsat nějakou tu legraci, se míjí vždy účinkem, závidím každému kdo to umí přirozeně, bez jakéhosi namáhání závitů.
 Můj muž je chudák nucen, kolem mě projít, když chce opustit své teritorium, a sejít se schodů, s podezřením se dívá, jestli jsem se náhodou nepominula s toho sezení u počítače, protože čtu články u kterých se musím smát, tak krásně, humorně v nich plyne děj, dokonce mě včera vyzval, jestli bych se nešla projít, večer, tma jako v pytli, mrzlo až praštělo, hned jsem pojala podezření, že mě vystrčí a zamkne, já večer, již nevystrčím ani nos,  ještě dodal, vezmi si foťák, a to jsem přestala pochybovat o svém duševním zdraví, a začala přemýšlet o tom jeho, dokonce, aby mě donutil k akci, začal mě tahat za rukáv, přímo tělesně se mě dotýkat netroufl, na to je srabík. 
 Co a proč se to dělo, máte tady na těch fotkách a je to křišťálová krása, já ho podezřívala, že mě chce v lednu tahat pod břízu, a líbat, to jsem ale blázen.

This slideshow requires JavaScript.

DSC00026

DSC00440

DSC00020