Neumím bilancovat

Někdo to má rád, ukončit rok a udělat nějaké to předsevzatí, do toho nového čistého bloku napsat něco co bude jen dobré a pozitivní, já to ráda nemám, protože vím že nejsem důsledná a svá předsevzetí, neplním, ani náhodou.
Měla bych mít důvod, alespoň tady na blogu, začít znova, nebo s čistým štítem skončit, musela jsem dost brzdit, abych nevyšla se svou trochou do mlýna nad těch svých tři sta článků, právě k ukončení tohoto divného roku. Četla a viděla jsem některé věci o konci světa, a musím se přiznat, že ani já jsem se nevyhnula myšlence na konec, ne že bych měla nějakou víru, v nesmyslné jednorázové konce? Víra, ale v tomto mém přemýšlení hrála a hraje svou roli, myslím často na miliony zavražděných lidí v koncentračních táborech, padlé na bojištích světa, obětí atomového šílenství, pokusů ve Francouzské Polynésii, Hirošimu a Nagasaki. narozené, postižené děti, těchto lidských činů, postižené děti, narozené z takzvaných „lepších“ důvodů, musí se prý hnojit půda, aby rodila a uživila ty miliardy lidí, je prý nutné stříkat tu půdu jedem, aby byla produktivní, i my údajně jsme, nebo budeme stříkáni z důvodu produktivity v opačném slova smyslu?  Ne svět není, ani hezký, ani pozitivní, a pokud někdo chce napsat, že těch negativních keců má dost v televizi, musím se s ním postavit do stejné protestní fronty, protože pokud někdo v naší malé hezké zemi vystřílí rodinu a potom i sebe o svátcích lásky a naděje, je tady něco, nechci to ani pojmenovat, ani nechci naznačit……… Proti čemu by se lidé měli postavit, svou protiváhu zlu, ukázat jednotně a radikálně, tolerancí, láskou a pokorou. Ne nemyslím že bych někoho vybízela, aby šel křičet někam na náměstí, že má bídu, nebo hlad, je možné, že i tací tady, v téhle zemi jsou, hlad a bídu jsem viděla a vypadá trochu jinak, nežli si mnozí umí vůbec představit, nebudu to nikomu strkat před nos, každý to jistě zná, z různých dokumentů, já jen že zažít to na vlastní oči,  je jiné, a zažít to na vlastní kůži, to si tady umí představit asi málokdo? Svět spěje k prosperitě, i když nám je vtloukáno do hlav, jaká přijde doba útlumu, aby donutili lidstvo k ještě většímu vyburcování trhu, roky se žvaní o tom, jak je třeba toho a ty, vzít pěkně u krku, a nakonec nám je ukázáno co chcete, vždyť jste nakupovali jako na konci světa? Dokázat lidem, že štěstí je muška zlatá, je tak lehké, udělat z nás hlupáky, co je deptá i taková „prkotina“, že reklamy se v televizi neztišily, ale řvou nám i do snů, a ničí naši centrální nervovou soustavu, až do té míry, že „dítě“ vezme do rukou zbraň, a jde střílet do školy. Bůh nám pomoz, ať najdeme cestu, míru a víru, v tom roce příštím i těch dalších.
4

Dostala jsem několik mailů, jejichž smyslem bylo, postěžovat si, jak je svět špatný, a vůbec, na co prý že ty vánoce jsou, aby to u mě nevypadalo, že smýšlím podobně, tedy děkuji Ježíškovi, za krásné klidné vánoce a jemu i všem lidem dobré vůle přeji krásný, šťastný nový rok.

Díky, Ježíšku milý.
Že jsi se rozmyslel v tuto chvíli,
neposlal na tu sběř kometu,
odpustil jim dnes, a znova,
všechna prostopášná slova.

 

Přinesl jsi, jako vždycky,               16a47ma
dar, pro ně tak prozaický,
mír a pokoj v jejich duších,
nejsou hodni, ty to tušíš,
milovat je přesto musíš.

Mají sice holé zadnice,
milují život však velice,
žijí od dne, ke dni,
rozdělí se i o poslední,
s každým, kdo je ještě chudší,

Jsou lepší než vůbec tušíš,
dej jim štěstí, ve dnech příštích,
dej jim radost, trochu zdraví,
Ať jsou hezky Česky hraví.