Tak jsem rozbila Google

A bude klid a pokoj. 

GIF (1)
TCHYNĚ

Hodný zeť
PSÁT O TCHYNÍCH, je jako vyprávět ten otřepaný vtip o tom jak:

Se potkají dvě dávné kamarádky a  jedna se ptá, tak co děti?
“ To víš holka, dcera se vdala moc dobře, on je moc hodnej chlap, vydělá spoustu peněz, dcera se jen baví a utrácí, on doma vyluxuje, uvaří a postará se o děti „ .
A co syn?
“ Tak ten to chytnul chudák, je to mrcha,  on musí doma luxovat, uvařit, postarat se o děti a ona se jen baví a utrácí „ .
Nikdo asi nebude mluvit pravdivě a od srdce o tom, co si opravdu myslí, že to mají nevěsty vždy v domě, kam se přivdají těžké, vám VÉNA PÍSK.
Kde se kdysi vzala tradice, že se žena žene za mužem nevím, asi byla dobrou pracovní silou na statek? Dnes je všechno jinak a vícegenerační soužití, je spíše výjimkou ale i tak, má-li přijít, přijet návštěvou dcera s rodinou, je to jiné, nežli je to u synů.
Jistě, komentovat ke mě nechodí nikdo, koho se to konkrétně týká, se čtením je to trochu jinak a někdo nový s novým pohledem, by byl vítán.
Osobně mám dcery a tedy jsem ta tchyně s prvním pohledem na věc ale mám i vzpomínky na tchyni a musím se přiznat že to zpočátku skřípalo, DEJ JÍ BŮH VĚČNÝ POKOJ. Po čase jsme se ale sžily a já jsem dodnes vděčna, mnoho mě naučila a proto, že jak bylo tenkrát zvykem a tradicí, jsem se vdala mladá, přiznám se, že jsem doma moc nepochytila a různé potřebné věci jsem se naučila od mojí, dnes vzpomínám s láskou, tchyně…

babí Vlastička1

Popovídat si opravdu od srdce o problémech, nebo věcech milých, vtipných a humorných, je na blogu dnes jen výjimečným jevem a já v tomhle článku a komentářích, nebudu odpovídat formálně, ale jen tomu, kdo si bude chtít opravdu popovídat.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Reklamy

Jsem velikonoční satirik?

Nebuď nikdož zlostný, pro tento čas postní.  Nevěda proč, chodě o chlebu a vodě?
PŘEDVELIKONOČNÍ HUMOR.

Mnohá nádherná, si myslí že je slunečnice, v rozlehlém brambořišti osamělá, pod zataženým nebem stojí, obrácena k východu proto, že slunce celý den nevyšlo zpod mraků a nyní je za mraky kdesi na západě. Jenže slunečnice zřejmě ztratila orientaci, a tak stojí celá bez sebe, od rána čeká na slunce, den co den a některé dokonce i více než šedesát let?

Modlitba:
Drahý Pane, dneska jsem prozatím dělal všechno dobře.
Nepomlouval jsem, nenechal jsem se naštvat, nebyl jsem chamtivý, nabručený, protivný, sobecký, dokonce ani poživačný.
Jsem ti za to všechno velmi vděčný, Bože.
Ale za chvíli budu muset vstát z postele, a od té chvíle budu potřebovat pořádnou pomoc! Amen.

Muž a jeho stále hádavá žena byli na dovolené v Jeruzalémě. Hned druhý den v Izraeli žena zemřela. Majitel pohřebního ústavu řekl manželovi: „Vaše žena může být pohřbena zde ve Svaté zemi za 150 $, nebo ji můžeme nechat odeslat letecky zpět domů za 5000 $“. Manžel o tom přemýšlel a řekl, že si přeje přepravit ji zpět domů. Majitel pohřebního ústavu se ho zeptal: „Proč byste měl platit 5000 $ za přepravu domů, když může mít vaše žena krásný pohřeb zde, ve Svaté zemi, a stálo by to pouhých 150 $“. Manžel odpověděl: „Kdysi dávno, víc než před dvěma tisíci lety zde jeden člověk zemřel, také tady byl pohřben, ale za tři dny pak vstal z mrtvých“. To já prostě nemůžu riskovat!!!!!!!

Pán Ježíš uzdravuje, každý uzdravený se raduje.
Přijde také k jednomu invalidovi který volá: „Mě néé, já na to mám invalidní důchod…“

Říká vědec: Pane Bože, umím vytvořit člověka
Jo? Tak to předveď.
No podívej se, vezmu hlínu…
No počkej, ale vem si na to svou hlínu…

Vede Mojžíš svůj vyvolený národ z Egypta, na novém místě se jich ptá:
„Tak co, zůstaneme? Líbí se vám tady?“
„Ne, nelíbí, nějak divně to tady smrdí!“
Jdou dál, po dalších dvou dnech:
„A co tady, zůstaneme?“
„Ne, tady to taky nějak smrdí!“
Jdou tedy dále a Mojžíš zase:
„Ano, zůstaneme – tady nic nesmrdí.“
…a tak od té doby mají Židé čistý vzduch – a Arabové ropu!

Myšlenka má unavená
neví, kde se nasytí;
aspoň hledá, kde je stěna,
o kterou se opříti…

Velikonoční neděle připadá na první neděli po cyklicky zjištěném úplňku, připadajícím na 21. březen nebo nejblíže následující dny.
Jak napsal pan Reynek

V slunném únorovém ránu,
tvrdém jako z porcelánu,
ptáče pod okny mi tiká,
volá srdcí zahradníka;
tiká tichem beze břehů,
úzkost po hladinách sněhu
neúprosných rozbíhá se,
rozpuštěna v táhlém hlase
osamělém… Velikonoce,
žel, jen jedenkrát jsou v roce,
nouze jest o vykoupení
větší nežli o chléb denní,
jehož nelze polykati
pro bolest, jež s vášní katí
hrdlo hladové nám svírá…
Pane, nedávej nám štíra,
dej nám aspoň drobty psíků,
rozehřejí na jazyku,
který div se nevzňal kvíle…
Kraj jest jako vejce bílé
černě prožíhané stromy.
Kdy se skořápka rozlomí,
kdy jak poupě rozevře se
jako zamrzlá tůň v lese
a kdy ptáčeti, jež tiká,
ozve se hlas zahradníka,
který, shodiv sníh a plátna,
oděn v ran roucha brunátná,
náhle osvítí nám stezku
v dlani květem snu a blesku?

ODKAZ  NA:  každá mince má reverz

Neurotik je člověk, který staví vzdušné zámky, psychopat je člověk, který v nich žije, psychiatr je člověk, který vybírá nájemné.

Starý humor ve starém domě

S dědou si pokud vůbec, v televizi užíváme reklamy, adekvátně k našemu věku si všímáme reklam na léky, na to jak se to píše správně, nehleďte, nehodlám takovým maličkostem věnovat svůj, již tak drahocenný čas. Dneska děda povídá: Od zítřka si ty jeho hlášky začnu zapisovat. Zítra při nákupu, ten espumisan kup, říkám a na co prosím tě, ty máš zaražené větry, ne ale třeba mě to odpomůže od toho břicha, nemůžu si zavázat tkaničky. Když tak o té reklamě přemýšlím, ráno vezmu něco abych se nepočůrala, večer, abych se vyčůrala, espumisan vezmu na větry, to potom nesmím ale vzít gutalax, abych se z toho nepotento, když ho ale přesto vezmu, tedy občas, musím si dát pozor na návyk, z toho bývá zácpa, marně pátrám, co vezmu, při té další alternativě, aha, už vím, něco na hlavu, něco na nohy, něco na to aby to šlo, nebo aby to nešlo tak rychle, to je arzenál co? Těch blbostí co vás nevyléčí, také vám ale neublíží, mít jich plnou lékárničku, pro případ náhlé potřeby, je cílem ne jen reklamy, hlavně ale farmaceutických kolosů a dobře prosperují z naší „potřeby ulevit svědomí„ že něco pro své tělo neděláme, aby se mu ulevilo? Tůdle děda povídá, ten Uzel je stejně ještě pořád borec, on si ve svém věku ještě pamatuje, co by ty prášky měly vyvolat za reakci? Ne, zdraví není pro nás legrace,  vážíme si ho, vážíme si i solidního léčení, legraci si děláme jen s lidské naivity a to do všech důsledků. Za co svou těžce uspořenou libru utrácíte vy? Film s panem Werichem mě vytanul mimovolně…..pamatujete si na Tar………. n ?

Mám ráda humor, moc ho neumím, není mě s hůry dáno, moje sbírka a každá karikatura, to řekne za mě, jistě není celá, ta by se sem nevešla.