Pěkná buchta

Jo, to se říká, když jde nějaká taková kolem.

 

Tentokrát to není ten případ, já na internetu potkala docela jinou buchtu a tu vám ukáži.

Hezké a dobré

Sladké Leopardí pečivo

Jestli milujete sladké pečivo, tak se teď budete tetelit blahem!
Leopardí buchta z francouzského blogu Alter Gusto, vypadá famózně a přitom není tak složitá.
POSTUP

Jednoduše si udělejte běžné vanilkové těsto, které si rozdělíte na tři stejné díly. Jeden díl nechte bílý, vanilkový. Do druhého dílu těsta přidejte kakao ale jen tolik, aby bylo těsto světle hnědé (béžové), do třetího dílu těsta, přidejte práškové kakaa víc, aby těsto bylo o hodně tmavší. Tyto tři díly (každý samostatně) pak natrhejte na stejně velké kousky cca 10 – 13 ks. Světlé, kakaové těsto si vytvarujte do válečků … Následně, si rozválejte tmavé kakaové těsto, ale jen tolik aby vám do něj šel obalit ten připravený váleček, jiné barvy těsta. To samé pak opakujeme s bílým, vanilkovým těstem, jen s tím rozdílem, že jím obalíme už hotové, jinou barvou obalené, kakaové válečky. Pak už jen stačí naskládat do formy a začít péct!

Recept na těsto jsem tam nenašla a co je míněno běžným, vanilkovým těstem nevím? Já zkusím jemné linecké a do mléka dám trochu droždí, že použití pravé vanilky je asi zásadní, když to má být vanilkové těsto? To je na vás.
PĚKNÉ PEČENÍ A VÍKENDÍČEK. 

RECEPT ORIGINAL

Je to tady zase

Čas čehosi, do čeho se vám vůbec nechce, no tedy nevím jak komu, to mně se nechce. 

Jsou ženy, muži se většinou vezou, že tuhle dobu milují, jsem asi výjimka, já ne. Tak ono je to také věkem, jsem lenoch na takové ty věci s tím spojené, jít na zahradu, vykopat brilianty tam zahrabané, vzít úvěr? No přece na nové šatečky, botičky, kabelčičky a následnou péči o tělo a duši, jako je manikůra, pedikůra, kosmetika, což většinou provozuji sama a doma, pokud vůbec. 
Vystříhání chlupů z nosu, uší a na hlavě, tomu mému, nechám na odbornících, na to tedy nemám a že to nutnost je, o tom nepochybujte, zanedbání podobných věcí, je u nás tak nějak již i věcí sešlosti přirozené a tak se nedivte té nechuti, se vytrhovat ze stereotypu. Vybalit po roce všechny ty čačky, hračky, šminky a hlavně, sebe duševně připravit na tvrdé přemlouvání dědy, že na ten ples musíme a že bez nás to nepůjde.
Mám takový neblahý pocit, že ani tu naši loňskou anabázi, jsem nepublikovala, napravím to letos proto, že situace je némlich stejná, budou prý mrazy, sněhu je již po kolena a zase bude muset děda vykopat nejdříve auto ze závějí, profrézovat půl kilometru cesty, odnést mě do auta, tak to budeme muset začít již ráno, aby jsme na té parádě byli večer, no abych to vůbec přežila a nějaké letošní fotky byly? 

Tato prezentace vyžaduje JavaScript.

Nevím jestli je to k chlubení, někdy spíše ke konečnému rozhodnutí s tím skončit? Bylo mně blahopřáno a že je to již pět let na WordPressu, taktně sděleno.

Co vy lidičkové, jak si užíváte ten krásný čas karnevalů, bálů, zabíječek a vůbec, všech těch radostí masopustního veselí?

 

 

Nová doba

Nové rodinné tradice, povánoční?
Jsou práce o které se prostě doma nestarám, neuměla bych je, nerozumím jim a proto jsou doménou mého muže, po dobu padesáti let manželství nevím, jak se starat o auto, orat pole, na cokoliv v domě pozvat opraváře, nebo zařídit věci finanční. Máme jakousi danou a zaběhnutou dělbu práce, dělí se na práce mužské, ženské a někdy, jak se říká nouze naučí i Dalibora housti, do toho traktoru sednout umím, ne že by můj muž někdy pletl svetry, o děti (dnes téměř padesátnice), když bylo potřeba se postaral. Starosti, vždy ruku v ruce ve všem, asi již až do konce dnů.
Je ale zajímavostí a u nás v rodině to nikdy zvykem nebývalo, že se můj manžel naučil a občas dělá i to, co bývalo zásadně mojí doménou. Třeba, je to již loni, před vánoci se nabídl, že bude namáčet cukroví v čokoládě a já jsem jen obrátila oči v sloup a žasla, (asi se hodně nudil) jak pečlivě a hezky to dělal a proto, že vařím denně, občas uvaří v neděli, moje maminka se obrátila v hrobě, jako moje oči v sloup proto, že podobné práce u muže, by nikdy nepřipustila, dělba, byla jasně a striktně dána a dodržována, že tatínek zamorduje husu, nebo stáhne králíka, bylo nabíledni a to další je práce maminky a jistě vždy, i moje.
To víte, že husa se žehlí nejdříve žehličkou, dnes mám napařovací, to proto, že husí peří do polštářů, se v zimě sedralo, dávalo se děvčatům v peřinách do výbavy a polštáře mám dodnes, obšité krajkou a s monogramem na damašku?

U dcer, to generačně, již běžné není, ne, ony přece nejsou služky, ba ani hadr na úklid??? Můj muž jen řekl, dnes to muži přece běžně umí a proč bych ti nepomohl? A v tom je jaksi rozdíl, když muž chce „ rád „, nebo když ho okolnosti donutí.
Chápu dnešní mladé emancipované ženy, někdy živící rodinu, někdy i z větší části, že se nechtějí ve volném čase nechat „ jak říkají zotročovat „. Ony celý den u počítače, “  prý pracují „ tři, čtyři hodinky řeší poštu a blogy, hodí do mikrovlnky nějaký polotovar, nalakují si nehty, obejdou supermarkety, kamarádky a den je pryč, psychicky vyčerpány, těžce hledají sílu a duševní rovnováhu… Připravit ještě navíc domácké, milé a přívětivé prostředí pro rodinu, scházející se až večer, je již nad jejich síly a tak muž, přiběhne z práce domů, naplní pračku, opět hodí do mikrovlnky jakýsi polotovar, nakrmí děti, vykoupe je a oba usedají k telce, nebo každý opět, ke svému PC.
Rozvod nebude potřebný neb dnešní, nekonvenční soužití ho nevyžadují. Opotřebení citů jsou rychlá, svazky většinou formální, z důvodů ryze praktických, muži se ženit nechtějí, svazky bez formy se rozpadají a zase skládají v jiné a děti, no zkrátka si zvyknou, že mají několik tatínků, mnoho tet a maminek.
Je divná doba říkají, láska a věrnost spojená se zodpovědnosti, se stává vzácným zbožím, žije se pudově, „ buďto to pude nebo nepude „. Víte co považuji za zvláštní úkaz, že se tento  „ způsob života poněkud podivný “ vžil tak historicky rychle a stal se normou, namísto potřeby některých žen, udělat domov krásným, teplým a milým místem návratů, pro celou rodinu.

Čas vánoční míjí, 
a hry se klubou nové
tak do práce milí 
   čas her a doby snové.