Dlouhé se zdálo to co moje maminka prožívala, střídali se jara s těžkými zimami o hladu a v bídě, fronta se převalovala jako ohavné zvíře, přes osudy lidí sem a tam, ničila úrodu, zabíjela a kradla, jednou zrekvírovali vše jedni, příště přišli ti druzí a vykradli a a vybili vše do poslední myši, tedy se například obilí zakopávalo do děr v zemi, aby bylo na jaře co zasít do země, zvířata se uvazovala v lese, maminka říkala, oni ti dobytci by sežrali i chovné koně které měli cenu zlata, lidé raději trpěli hladem, nežli by si připustili, že na jaře nezasejí, a že to konečně skončí. Již dlouho se mojí babičce zdálo, že není něco v pořádku u příbuzných kde žili, neustále se vyvíjela nějaká aktivita jako by se měli stěhovat, nikdo jim ale nic neřekl, až jednou ráno bylo vše jasné, sestřenice s celou velkou rodinou byla pryč. Až po letech, po válce se maminka dozvěděla, co se vlastně stalo. Na tom velkém statku zůstali dvě dospělé ženy a děvče, na všechnu tu práci na polích, zvířata, koně, krávy, lidé z okolí pomáhali s prací jen za jídlo, peníze nikdo nechtěl, brambory se sázely na paloucích v lesích, jinak by je hned zasazené lidé vykopali a snědli a v zimě potom umírali hladem.
Maminka vyprávěla jaký další mor je terorizoval, to na počátku nového života bylo varováním pro rodící se nový život v nové demokracii, nejdříve to křičeli lidem do tváří, potom tišeji a tišeji a také nikdo neposlouchal, lidé nikdy neposlouchají, když je někdo před něčím varuje, musí si to prožít na vlastní kůži,
Ani ve válce nebyl pokoj od té sebranky, přijeli na koních, bylo jich hodně, dlouhé černé kožené kabáty, nebyli to esesáci, obaleni zbraněmi, ptali se která jste ??? To jméno nebudu psát, potomci ještě žijí, v Paraguay. Když se nikdo nepřihlásil, a nikdo nic neříkal, začali křičet vyvezeme všechny lidi tady do vyhnanství, neplníte co máte a mířili na lidi kulometem, mamince poručili, půjdeš před námi a my tě budeme ukazovat jako zvíře, od vesnice k vesnici od města k městu, budeme říkat, tak to bude s každým kulakem, každý takový půjde do vyhnanství. Zemřeli jich tam miliony, tu rodinu co tak zarputile hledali nenašli, jejich potomci, šťastně žijí dodnes za oceánem, nic neřekli proto že vědět bylo nebezpečné, tamti by to z lidí vytloukli.
Sestřenice mojí maminky.
odkaz : http://www.uloz.to/xMnSPSW/utek-ze-sibire-cz-2010-colin-farrell-super-avi
Anna : prostor 