No a co ?

Je to dávno, co jsem si říkala až přestanu pracovat, začnu něco pořádného dělat, naše cesty, byly ta pořádná věc?
Prvně jsme jeli ukázat vnoučatům svět a tenkrát bylo co ukazovat, dnes jsme srovnali krok a někde jsme i napřed.
Nemám ráda ten pohled mnohých s krátkou pamětí a je to divný úkaz, u nás ale všeobecný. Člověk jak stárne, nepamatuje si nové zážitky ale slogan: “ Když bylo hůř, bylo líp „  dnes hojně používaný svědčí o tom, že mnohé je postaveno na hlavu, včetně ČESKÉ PAMĚTI.

CESTOVÁNÍ ?
Montecarlo

Si pamatuji před tím, když bylo hůř, i po tom.
Je pravdou, že si nepamatuji co bylo dnes ke snídani.

Karel IV

Není jen náš, potkali jsme jeho a ČESKÝ FENOMEN, již tenkrát na každém kroku, po celé Evropě.

Počešťování, no odpusťte prosím, když si něco počeštím, nic se neděje, ne?
Každý si tady dělá co chce, tak proč ne já, babka nad hrobem, změn je neustále tolik, že ani naše prase, se v tom nevyzná. Nebudu mluvit o drahých změnách, co mají nastat třeba v našem světovém NAME, Dobrý pisálek nejsem a oficiální medium také ne? i tam, to je kapitola sama pro sebe.
Mění se šaty, boty, názvy ulic, podle politických palic, a ještě s tím mám začínat já. Ne, co je dáno to tam i zůstane, nic již měnit nehodlám.

PROVENCE-FRANCIE

Aa19Tak se to správně píše a co tam na těch fotkách, kdysi bylo dáno, to je psáno a měnit to nebudu. Když si na to ukážete myší, je tam vždycky všechno špatně a když si kliknete, je to větší a také špatně.
Máš v tom babi pěkný binec, říkal onehdá děda, když něco hledal a já mu na to, že na tom již prd záleží.
Procestovali jsme mnoho zemí a kdo si má pamatovat kudy, kde a kam jsme to vlastně jeli a navíc, zjara tam a na podzim domů a také je to spoustu let, že? Pamatuji si ale dobře, že Provence, jsme projeli dvakrát i když je to již dlouho a loni, jsme se jen lehce dotkli.

Fr.5B  Y  L  O    T  A  M    A  L  E    K  R  Á  S  N  Ě .
Velká písmena v titulku, jsou odkaz a bude platný jen krátkou dobu.

Jaro a podzim, od sebe rozliším a že jsme si s dědou a přáteli, udělali vzpomínkový večer, tak vám z toho něco utrousím, abych vás neunudila k smrti politikou a brbláním. Že vám nebude vadit, že je to namíchané?

Je to cesta dlouhá, trvala dvacet šest let, a budu o ní povídat s každým, kdo o to bude stát, článek je jen pobídnutí a že se to správně píše Annecy a s tvrdým y, to vám řeknu až potom.
To, co jsme tam dělali a že tam odtud jsou přátelé, jejich návštěva předloni, i letos, se kterými jsme byli plesat, o tom to také je a jestli o to budete stát.


Všude dobře, proč být tedy doma?
proto milí říkal kdosi,
všude chleba o dvou kůrkách.
Na rukou tě francouz nevynosí,
hrdý je, jak v českém poli pštrosi

Někde bagetkou tě uctí
jinde papírem jen šustí
strava francká, ta je chudá
ryba solená a v moře ústí
stěží lanýže ti někdo podá.

U Marseillais, si námořníček nevyskočí
ryba solená a sejra brousek
na moře jen loďku stočí
levandulí zavoní jen země kousek
na chléb dá si, provensálské koření.

Gabenovský rolník, ten se naplahočí
víno naředí a mozol v dlani poplive,
práce ta ho nevyděsí,
motyka mu drásá ruce do krve
vinici když potem rosí.

 

 

Reklamy

Sdílíte…Se?

Dlouho jsem nemohla přijít na chuť podobným aktivitám, považovala jsem je za komerční trik, jak u reklam docílit co nejvyšší sledovanosti? Začínám ale měnit názor, protože jsem si myslela že jednoslovné komentáře a dvouslovné věty jsou pro mě nezajímavé, někdy ale mám pocit že tohle je něco, co bych se svými přáteli chtěla  S D Í L E T . Říkám si, jestlipak by se tohle, třeba líbilo Jarušce ? Nebo co by na tohle řekla Hanka, ten estét fotografie, copak by na takové sdílení řekla ona? Nejsem přísný kritik, mám oblibu v kýčovitosti, co je pestré, to je podle mě hezké. Přestávám,tu potřebu sdílet, odsuzovat šmahem a vždycky, protože já osobně, sdílet musím, podívat se na něco krásného, mě samotnou nebaví, když mají dávat něco krásného, třeba v kině, nemohla bych na to jít sama, nemohla bych jet na dovolenou, bez svého muže, prožívala bych lítost, že já mám něco, co on nevidí? Někdy to dělám i ve svém blogu, vnucuji své zážitky druhým, protože se chci podělit, popovídat si o tom, co jsem viděla zajímavého a každému se to nemusí líbit stejně tak, jako mě? Proto to rozsáhlé spektrum co můj blog obsahuje? Třeba navázání na stránku Místa na která se nezapomíná ? Prováns, ano napíši to tak, jak to my vyslovíme, náš jazyk je malebný a vystihne tu krásu tam, daleko jemněji a tak nějak teplounce a i ty sdílené obrázky, na mě tak krásně působí a nejlépe, na rozdíl od těch mých, ukáží ty pocity, co ve vás Prováns mohou a vyvolat.
To je to místo, ubytování, u Galského kohouta na mojí fotce,  nijak vábně nevypadá, ten kostelík ale je soukromou součástí a celý areál byl kouzelný, doprovodil nás tam ten ubytovatel, co nás ze svého vyprovodil, když mu přijeli lepší zákazníci. Viděla jsem to tak, jak to vy vidíte na obrázku, ta romantika, pohádkově stylové zařízení, to kouzlo květin ve dvorku, to moje fotka neukazuje, ta romantika je v té sdílené!
Aa5 Stejné místo, jiné pojetí a jinak viděno?

Pař.
Strohá fotka, kdesi v mém dávném vyprávění, z jedné z cest po Francii s vnoučaty, cestovali jsme s nimi celé prázdniny a já vyprávěla o „špatné„ zkušenosti s ubytováním  v zařízeních u Galského kohouta a o tom, jak naše vnučka plakala a dupala, že v tom zámku pro princezny chce bydlet, a my jsme si to finančně nemohli dovolit. Tedy to vlastně nebyla zkušenost špatná, ale adekvátní k našim poměrům? Francie je ale tak sladká, že moje fotky to prostě nedokáží ukázat, ty co tady budu sdílet, tak sladké ale jsou.

Dneska mám stránku sdílecí a doporučující, tedy klikejte na obrázky, klikejte na odkazy, udělejte radost sobě i druhým, i já chci rozumět tomu proč se na facebooku a na Google pořád něco s někým sdílí, tedy sdílejte se mnou hezký zážitek. Saint. Emilion a Sv. Pavel, jsou moje a ty již tak hezké nejsou?