Ne není to pravda, už příští týden zaseji první kytičky, Lobelka je únorová, ta se musí dát do země první je to takový lenoch a dlouho jí trvá nežli vykoukne, dlouho nežli vyroste ale potom dlouho a neúnavně dává jen a jen samou radost, protože kvete až do zmrznutí a když ji uklidím vydrží i více let, protože se sama do květníčků vyseje a ty nové potom přerostou ty staré a ty mohou v klidu umřít a odejít, proto je mám tak ráda, jsou nenáročné i na péči, nemusí se zalévat, stačí jim jen rosa a déšť.
Podobně nenáročné kytičky jsou i cibuloviny, musím je vyndat ze sklepa, dát přemrznout, pomalu je připravovat na zasazení do misek, aby na velikonoce vykvetli a tak si začnu dělat své jaro v hlavě, vyhodím vše co přes zimu bylo negativní, záporné věci dám na smetiště dějin a začnu přemýšlet o něčem hezkém, a jaro to potom přiběhne a rádo, bude se mě motat kolem nohou, jako štěňátko. Ne nemyslete že mám všechny cibulky ve sklepě, nějaké jsou venku a moc se o ně bojím, jak ty mrazy přečkali, také se bojím o Dřepčíky, mám jen oranžové, někde na blogu jsem ale viděla překrásné žluté, moc by mě zajímalo jak tento hybrid prosperuje, já ty mé mám ještě od mého tatínka, určitě jim je třicet let
Ne, nevolám jaro, mám zimu docela ráda, běloučký sníh, bělí a čistí dům, ne že by byl tím sněhem čistší ale optický klam dělá své a až se sluníčko opře do oken bude velice dobře vidět ta doba topení, prachu a špíny, která z toho topení vzniká, zatím to vidět nechci .
Jen co to vyseji a vysázím, tak začnu volat jaro, a uvidíte jak to potom půjde rychle a ani nemrkneme a zase budou kytičky jako loni.
Anna : prostor 