KRUŠNÉ HORY JSOU KRUŠNÉ

 JEN CHVILKU JEŠTĚ…..
A začnu říkat také, tak jak to všude vídám, příjď jaro milé, rozprostři žluté vlasy nad loukou, ať zlaté pampelišky zasvítí do mých starých tváří a očí, zatanči svůj bujný tanec nad mými květinkami, povytáhni je z jejich květníčků, ať mohu sázet, ty maličké zárodky léta, co teprve vystrkují dva zelené lístečky. Zatanči svůj bujný tanec, ty to umíš, vyžeň tu babu Moranu, ať táhne na svůj sever, tam ať si tropí své rejdy, tam jí je třeba, aby nám netáli ledovce, tam ať si fouká její severák, pokrývá pláně sněhem, my chceme jaro, radost zelenou, štěstí kvetení, rudé slunce zapadající nad obzorem.
Vysela jsem tu vzpurnou netýkavku, co na mě vždycky prská svá uličnická semínka, když jen se jí dotknu rukou neohrabanou, vysela jsem i smrduté afrikány ty dobráky, co všechno vydrží, a snesou moji nedbalou péči, co poslední léta věnuji své kdysi tak opečovávané zahradě, vysela jsem i lobelky, mou nejmilejší, i přes loňský neúspěch, jí stále věřím, že bude bohatá a krásná, věřím že pán Bůh mě dopřeje tu radost, ji vidět rozkvést, dám do ní pár drobných růžových muškátků, budu se těšit, jak kýčová kombinace potěší mé oči. Tak Bože, prosím, pošli to jaro milé do našich krásných hor letos o něco dříve, nebo se nedočkám, Poruč těm horám Krušným, ať nejsou letos tak moc krušné, nechci krušit, dolovat zlato a měď, chci jen vypěstovat ještě nějaké ty kytičky, ke tvé slávě.  

KYTKY
Nabízím vám k nahlédnutí jeden můj krásný zážitek, fotografie pana Martina Raka :  KLIKNI

Reklamy