Byla jsme tam již jednou, tedy ne v reálu.
Ani tentokrát jsem se toho o moc víc nežli tehdy, nedozvěděla, jsem-li o něco chytřejší, tedy o několik fotek a pár dohadů, sblížení a vztahy na dálku nefungují ani tady v Česku natož se zemí, která ještě nedávno, tedy relativně a jak pro koho, byla tak nějak vzdálená i našemu chápání. Minule, když jsem o přátelství žádala, tedy tomu, co se na sítích za něj považuje, a o tom psala. TEDY TADY Jsem cítila u těch o nich chci psát, obavy, ne-li strach, si dopisovat?
Moje rubrika LÁSKA K ŽIVOTU je RÁDOBY multikulturní, nemám předsudky k ničemu a nikomu, i když moje všehochutě jsou často zavádějící a provokující. Psala jsem o Kambodžských studentech a mém dávném pohledu na tuhle dalekou zemi, ideálech a mém tehdy skoro dětském pohledu na život tam, někdy před desítkami let? Nemyslím si, že se toho mnoho změnilo, zaminovaná pole a potřeba protéz, tam již pominula, hladomory také, miliony lidí padlo za oběť těmto demagogiím, je tomu konec? Děti, tedy pro mě, jinak dospělí lidé, studenti? Jsou jistě tou, v té zemi privilegovanou, malou komunitou studujících mladých lidí, velice se snažící, srovnat krok, se západní kulturou, daří se jim to, jen aby to nebylo vedoucí tam, k „hamburgerům a coca cole„ ? Sny jsou často zavádějící, jak všichni dobře víme a to z každé etapy naší historie ?
Škola se mě líbí, i jejich aktivity jsou zajímavé, je to studium? Jakéhosi zemědělství, ekologie, a životního prostředí, Aktivity se týkají i sociální pomoci, viděla jsem i exkursi do nově budované ZOO. Cestují i do okolních zemí a pas je pro ně událost, čemu já rozumím velice dobře. Páni profesoři jsou sympaťáci a jak je vidět, mladým se věnují s péčí, kamarádsky a to učení v terénu, na poli, i reálném životě, který je asi dalek, jejich úrovně žití, by asi bylo prospěšné i našim studentům?
V zemi pradávných, pro nás záhadných kultur a památek, o kterých mnozí sní své sny, jedni z důvodu fantastična a mezi ty patřím i já, jiní jako cestovatelský cíl číslo jedna. Kambodža a její stavitelé pradávných chrámů, zakletých po staletí v džungli, jsou známkou kultury, o které se můžeme jen dohadovat, můžeme spřádat kouzelné teorie o Atlantidách a společenstvích, na vysoké úrovni, a snít o dávných lidech, co dokázali ty zázračné stavby, ne jen postavit ale i na vysoké úrovni hospodařit a žít? Angkor Vat, byl hospodářský zázrak té doby a jeho zánik, je varováním.