Čarodějnice nebudou ?

 Apríl je u nás měsícem šprýmů a že s tím humorem, to letos duben přehání, je zjevné i v počasí.
Jestli zítra opět napadá sníh, postavím si sněhuláka a vlastnoručně, mu rozbiji hubu.

ODKAZ NA KAMERY

35_ignaciotorresstellar11
Také nevím, jestli se s u nás roztrhne pytel čarodějnic, jako jedna z nich sice, ve svém věku vypadám ale s nimi to neslavím.

Pusina

Dedukce
Pepíček s babičkou si povídají a babička mu řekne: “ Pepíčku, ty jsi mi ale podobný.“
Pepíček zvolá: „Mami, babička mě straší.“ 

 

Jak šel čas.
Byl jsem ředitelem jednoho velkého koncernového podniku. Kávu mi vařila sličná sekretářka, do práce jsem jezdil Tatrou 613. Jednou za mnou přišli, abych zaplatil 5000 Kčs na pohřeb člena ÚV KSČ. Řekl jsem, že za 5000 Kčs pohřbím celý ÚV sám.
Od té doby jsem pracoval jako ředitel malého podniku. Kávu mi vařila stará sekretářka, do práce jsem jezdil Tatrou 603. Jednou mi vyčetli, že jsem nebyl na poslední schůzi KSČ. Řekl jsem, že kdybych věděl, že je opravdu poslední, přišel bych i s transparentem.
Od té doby jsem dělal mistra. Do práce jsem jezdil vlastním autem, kávu jsem si dělal sám. Na zdi jsem měl obraz Husáka a Lollobrigidy. Řekli mi, abych tu kurvu sundal. Sundal jsem ho a od té doby jsem pracoval ve výkopu.
Do práce jsem jezdil na kole a kávu si nosil v termosce. Když jsem kopal, přišli za mnou, abych si uklidil kolo, že pojede sovětská delegace. Řekl jsem, že kolo mám zamčené a pojištěné.
A od té doby až dodnes, jsem nezaměstnaný.

Stopka.
Staršího, na kole jedoucího pána, zastaví v noci policejní hlídka:
„Kam jedete tak pozdě v noci?“
„Na přednášku o škodlivém vlivu alkoholu, tabáku
a nočního života na lidský organizmus.“
Policajt se nedůvěřivě ptá:
„Prosím vás, kdo organizuje takovou přednášku ve dvě v noci?“
„Jako obyčejně – moje žena…“

CO JE ODSTRAŠUJÍCÍ?
Chlap si kupuje cigarety a prodavačka mu podává krabičku s nápisem „Kouření způsobuje impotenci“; muž je odmítá a říká:
„Tyhle nechci, dejte mi raději ty s tou rakovinou.“

Uvařeno?
Co bude k obědu, ptá se muž své ženy, nic, odpoví mu,
to jsme měli i včera, ano, vařila jsem na dva dny.

Nepozorná?
K ženě dřímající na lavičce přistoupí policajt a decentně jí zašeptá:
„Paní, máte odhalené jedno prso…“
Paní se na něj vyděšeně podívá a vykřikne:
„Čert vzal prso, ale kde mám dítě?“

CIZÍ PEŘÍ?
Včera jsem byla svědkem toho, jak se můj manžel rozplýval… Ne, nebylo to kvůli tomu, že by byl na mě za něco pyšný. Takto se nerozplýval ani ve chvíli, kdy jsem slavnostně přebírala v Národním muzeu bakalářský titul.
Rozplýval se na benzínové pumpě, když tankoval do „mého“ nového auta. Zastavil se u něj chlápek a začal mu auto chválit. „To je úžasná barva. A ty černý kola? Taková naleštěná, no to je nádhera. Máte novou?“
„Ano, ano – ta je nová,“ chvástal se manžel jako pyšný páv. Vyměnili si pár slov, chlápek odjel a manžel v rychlosti otevřel dveře od auta a začal na mě chrlit: „Slyšela jsi to?!,“ oči vykulené na vrch hlavy, úsměv od ucha k uchu, hruď vypnutou jako kohout. „Jsem ti říkal, že se to musí leštit DENNĚ! Lidi na to koukaj!“

Správný argument
Pepíček má v žákovské knížce poznámku od paní učitelky:
„Smrdí. Umýt!“
Tatínek si ji přečte a odepíše:
„Nečuchat! Učit!“

Dnešní výchova
Přijde Pepíček domů a dědeček se ho ptá: „Tak co jste se dnes ve škole naučili?“
„Dnes k nám přišli hasiči a řekli nám, že když budeme potřebovat pomoc, tak máme zavolat 150.“
„To je divné. My jsme se učili volat HOŘÍ a hasit.

ANIMAC~2

Jarouškům, i těm dvěma milovaným, tam nahoře, mívali tak rádi legraci
a
Jaruškám.

bf73010353b5ee28624bd153c7679fc1

Čím se bavím na síti

Je zima a důchodci mého ražení, každou chvíli ZVOLAJÍ……

 

Dědóóó, pojď se na něco podívat a pokud tam vedle v pokojíčku s televizí a po večerech tedy, děda u toho nedřepí a se Solivanem nekoulí koule, tak přijde a díváme se třeba na tohle.

 
Velryba ve sportovní hale, je moc fajn věc, ne?

 

Říkám to přesvědčeně,  je to zážitek a když nejsem líná, tak si s tím dám tu práci najít dobrou kopii a pohraji si s tím, aby jsme to viděli na velké obrazovce, letos nám dokonce na Artu uštědřili celý program.  

Technika dnešní doby je sci fi a zážitkově to přesáhlo i moji, kdysi velice bujnou fantazii tak, že často nevěřím že je to možné. V minulém článku jsem vložila video 7D, k jednomu komentáři, čekala jsem nadšení a údiv, nedostavil se? Mě šokovalo to, co je dnes již možné vytvořit virtuálně, světy fantazie, snad nenahradí jednou ten svět reálný natolik, aby nás to naprosto pohltilo, často je to ale tak úžasné. 

Je to již dávno, kdysi jsme s vnuky navštívili disneyland a tam prvně, tehdy jen několikrát v celám filmu, to byla vlastně jen ukázka toho, jak se 4D produkce projevuje na lidskou psychiku, ten křik, když myšky běží mezi diváky a po vašich nohou, nebo had otevře svou tlamu přímo vám před tváří, se fotit, nebo natočit na kameru nedá, to musíte zažít a vidět, potom ještě párkrát jsem viděla 3D film ale tohle, to je síla, chtěla bych to jednou, ještě vidět naživo. Když vám medúzy plují kolem tváře, létá vám nad hlavou drak a chrlí oheň, si neumím zatím představit, tu technologii ale ano, i to, až to k nám dorazí a budu tam chtít být, je to moje vada, ne přednost, jako mnohé jiné, že?

Na chvilku s tím musím tady přestat, deptá mě to !

 

Je to tady zase

Čas čehosi, do čeho se vám vůbec nechce, no tedy nevím jak komu, to mně se nechce. 

Jsou ženy, muži se většinou vezou, že tuhle dobu milují, jsem asi výjimka, já ne. Tak ono je to také věkem, jsem lenoch na takové ty věci s tím spojené, jít na zahradu, vykopat brilianty tam zahrabané, vzít úvěr? No přece na nové šatečky, botičky, kabelčičky a následnou péči o tělo a duši, jako je manikůra, pedikůra, kosmetika, což většinou provozuji sama a doma, pokud vůbec. 
Vystříhání chlupů z nosu, uší a na hlavě, tomu mému, nechám na odbornících, na to tedy nemám a že to nutnost je, o tom nepochybujte, zanedbání podobných věcí, je u nás tak nějak již i věcí sešlosti přirozené a tak se nedivte té nechuti, se vytrhovat ze stereotypu. Vybalit po roce všechny ty čačky, hračky, šminky a hlavně, sebe duševně připravit na tvrdé přemlouvání dědy, že na ten ples musíme a že bez nás to nepůjde.
Mám takový neblahý pocit, že ani tu naši loňskou anabázi, jsem nepublikovala, napravím to letos proto, že situace je némlich stejná, budou prý mrazy, sněhu je již po kolena a zase bude muset děda vykopat nejdříve auto ze závějí, profrézovat půl kilometru cesty, odnést mě do auta, tak to budeme muset začít již ráno, aby jsme na té parádě byli večer, no abych to vůbec přežila a nějaké letošní fotky byly? 

This slideshow requires JavaScript.

Nevím jestli je to k chlubení, někdy spíše ke konečnému rozhodnutí s tím skončit? Bylo mně blahopřáno a že je to již pět let na WordPressu, taktně sděleno.

bloguji 5 let

Co vy lidičkové, jak si užíváte ten krásný čas karnevalů, bálů, zabíječek a vůbec, všech těch radostí masopustního veselí?