MÍSTA NA KTERÁ SE NEZAPOMÍNÁ 2


TAK JSEM NEDÁVNO SLÍBILA HANCE….
Že se na to jednou vyspím a povyprávím, tedy jí zajímaly spíše fotky z cest a já mám málo času ale pár jsem jich udělala a to z cestování po Francii. je to blbá práce a ještě víc já, ne a ne se naučit ty diáky naskenovat správně, jednou je to rozmazané, podruhé neumím vyčistit ty chlupy a prach stoletý, po třetí zase něco jiného a nepovede se? Tuhle novou stránku budu dělat postupně, podle času, tedy když se na ni jednou podíváte a víckrát ne, uvidíte jen ten začátek a tak je to i s těmi co jsou kolem, tam se také nikdo nevrací, pokračování tedy nezná a mě přestane bavit tam něco psát a přidávat.

This slideshow requires JavaScript.

Žádné zpomal, zastav na mužského neplatí, to jistě velice dobře znáte a s tím že se vrátíme až bude hezky teplo a léto do Prováns, nebudu to psát, jak se to píše, když si kliknete na jednu, v prohlížeči je název místa, tedy většinou, jenže člověk míní, my tam jeli tou úchvatnou krajinou koncem března a tam v kopcích je to jako tady u nás, dole je jaro a nahoře šedo, tedy že návrat bude za dlouho jsem si nemyslela ale jízda dolů k moři a do „kytek„ mě lákala také, tedy se fotilo přes mouchy, sklo vykloněno z okénka za jízdy a tak podobně. Dojeli jsme do San Tropé, řečeno hezky Česky, tam bylo zeleněji, také ale nic moc a ani tam jsme nezůstali dlouho.

This slideshow requires JavaScript.


Našli jsme ubytování ve starém domě, záchod a sprcha na chodbě a bylo nám fajn, že jsme ušetřili, auto nás k moři i jinam doveze, a tenkrát náš starý, malý drahoušek Fordík, vydržel ty cesty po Italsko Francouzském pomezí hor, bez problémů, i když nějaký ten kolaps občas nastal, nevím jestli jsem vyprávěla o uraženém výfuku v Monte Carlo? Přes silnici jsou tam všude odtokové kanálky, překryté plechem, ten se z nějakého důvodu zvedl a utrhl výfuk nám a urazil stupačku motorkáři za námi, stojíme chvilku na hlavní třídě, já si kliďánko fotím, můj muž vyšiluje, spolu s Italem motorkářem, rozumějí si perfektně a hned, během několika minut je tady dvojice bílých policistů na krásných motorkách a v těch bílých rukavičkách se začnou hrabat v našem starém vehiklu, nešlo to a tak nás jako čestný doprovod vedou a provázejí, a my za nimi v závěsu přijíždíme s tím řvoucím krámem až do servisu v Mentonu, jejich výmluvné gesto, tření ukazováku o palec, naznačující, co by to v Monaku stálo za majlant, nám bylo jasné, a jim asi to, že nejsme vyvolení také, pak zasalutovali a šílenou rychlostí byli fuč?

Několik dnů jsme jen tak čundrovali, spali pod širákem ve spacáku, nebo v autě, žili na dobrých Francouzských bagetách a zelenině, projížděli krásná místa v okolí, nežli jsme se vydali zase o dům dál, bydlení které  jsme si našli, se nám třetí den přestalo líbit i když se nám zdálo oproti cenám v hotelu levné bylo nám drahé až, až.  Chtěli jsme si projet celé pobřeží a nechtělo se nám vracet se vždy na spaní, do té “ubikace„ kde večer stejně již netekla ani teplá voda, a tak nám na vykoupání muselo stačit moře, na vydrhnutí písek na plážích nádherného pobřeží, kam na pustá místa jsme slézali po strmých skalách a nacházeli plážičky bez lidí, auto nechajíc nahoře na silnici. Tak jsme procestovali celé pobřeží od San Tropé, tedy Hanka ve svém komentáři říká, že milionářské, já jsem tam nic milionářského neviděla, je celkem ošuntělé, nebo tedy bylo tenkrát, před těmi lety, až na pár residenčních míst a ty jsem ukázala na fotce. Něco jiného je Canes a tam Cap Ferrat, tam tedy jsou paláce a zahrady, ty si ale nevyfotíš, jsou za vysokou zdí, otevřené zahrady k moři jsou lidským očím nedostupné a dobře chráněné, proti zvědavcům. Po čtrnácti dnech čundrování, jsme toho měli dost a dojeli do Nice, našli si levný hotýlek, tedy pro Francouze levný, tenkrát byl frank, to teprve najížděli na Euro, za pětikorunu, tedy tam a za deset dnů jsme zaplatili, bez jídla, dva a půl tisíce franků. Odtud jsme vyjížděli nahoru do hor, přes Menton serpentynama, ke Svaté Anežce a Svatému Antonínu a z Mentonu i po Italském pobřeží. Cesta do itálie je nádherný zážitek, na jedné straně moře, na druhé krásná letoviska, prostřídaná kultivovanou přírodou, bílé skály, silničky kolem moře procházející tunelem a potom výhled na krajinu s luxusními domy a zahradami, ono je vlastně již celé pobřeží propojeno, město s městem, není poznat kde končí jedno a druhé začíná.

Do hor jsme vyráželi z Mentonu, přestalo nás bavit se na noc vracet do hotelu, někdy jsme zůstali na noc pod širákem a tedy platili zbytečně, tak jsme se v Nice po deseti dnech odhlásili, jeden z důvodů byl i ten, že korunky kvapem ubývaly. Před námi velké plány a dlouhá cesta domů, na které jsme také měli naplánováno mnoho krásných míst a finančně bychom to nezvládli, měli jsme sebou i malý rychlorozkladací stan, problém je tam všude ale s tím, že si ho prostě nemůžete rozložit kdekoliv vás napadne, na to jsou určena také dost drahá zařízení, sice komfortní, pohodlná, se sprchou, obchody, spoustou zábavy, to nás ale lákalo jen na krátkou dobu, bylo již teplo, krásně a rychle se vše zazelenalo a rozkvetlo bylo nádherné počasí, nebe jako šmolka. Dám vám sem kolečko s Mentonem, je tam kouzelný pohled na to, jak žijí Francouzi, to není žádné letovisko, to jsou zahrady kolem domů.  Rozklikněte si fotky na větší pohled, stojí to zato.

Vydrželi jsme dlouho putovat po těch kouzelných místech, již předem jsem mluvila o tom, že jsme jezdili do kopců, navštívili jsme i svatá místa. Svatou Anežku a Svatého Antonína, modlit se tam, je tak lehké a samozřejmé, jako dýchat, jste tam tak blízko k Bohu, tou krásou se vám tají dech, sám od sebe, a prožijete, rozpoložení duše o jakém mnoho lidí sní, klid a krása pozemská se spojí s tou Boží, je vám tam tak krásně a blaze, že když se ráno ve spacáku probudíte zmrzlí, na pokraji srázu, cítíte tu ruku Boží, která vás chránila opravdu blízko. a to je pro tentokrát vše, budete-li chtít, další moje vyprávění o další cestě, a návratu, přes kouzelná a ještě kouzelnější místa, tedy řekněte.

20. 06. 2014

PROVÁNS, klikněte si na obrázek a prohlédněte v prohlížeči
TAK TO ŘÍKÁM, JE JEDENO JAK SE TO SPRÁVNĚ PÍŠE.  
Je to mnoho let, co jsme tam nebyli, v té době teprve začínala doba digitálních foťáků, focení kde čeho a ani mobil nebyl s foťákem, ty staré fotky jsou jasně rozpoznatelné a ty co jsem naskenovala a vytvořila z diapozitivů ty asi také odborník pozná, není to nic moc, asi tak patnáct let i natáčíme své cesty na analogovou kameru a tak jsem si vyzkoušela udělat obrázky z jednotlivých sekvencí filmu, nic z toho se nevyrovná dnešní dokonalé fotce? Ach jo, to by se mě dneska fotilo a tak jak se dnes vše v téhle zemi zkrášluje a památky se opravují, zámecké zahrady jsou jako pohádkové ráje, tak by se asi měnil pohled na ten svět a každý kdo ty obrázky dnešního světa dělá, to chce sdílet se spoustou lidí, 
Mám na Google+, v přátelích spoustu takových sdílečů a mám je moc ráda, někdo řekne není to autentické a je to kýčové, mně se ale líbí a když mě je někdo pošle, mám z nich radost a budu ji sdílet dál a to s vámi.  Ne vždy jsme někde v tu pravou chvíli, když vše tak krásně kvete, ne vždy je to pravé světlo a ta pravá chvilka a když lidé své zážitky skloubí jeden s druhým, je to krása a tak se sdílíme a já s tím souhlasím a také nestojím o to, si přivlastnit to, co na Google dám, je to pro radost všem.

Odkaz na:  KLIK NA OBRÁZKY VŠECH DOB  našich cest za dvacet let, včetně skenů z pohlednic A DIÁKŮ.

 

 

 

 

10 thoughts on “MÍSTA NA KTERÁ SE NEZAPOMÍNÁ 2

  1. Aničko, parádní autočundr. tak na takovou cestu jsem si nikdynetroufla i vzhledem k tomu, že manžel auto nikdy nechtěl a měli jsme ho jen rok, když jsme museli jezdit za synem do léčebny. My jsem jezdili vlakem po vlastech českých a také jsme byli šťastní. Ale mě je nakonec líto, že jsem nezažila více poznávacích dovolených v cizině. Ale co už nabrečím, alespoň se pokochám a představím si zážitky druhých. S tím výfukem jste narazili na perfektní obsluhu. A nechtěli prašule, to je parádní gesto. Moc krásné fotografie.

    1. Jsou to staré vzpomínky, asi desetileté a více, cestovali jsme často a na mnoho míst, Dokud jsme měli malé děti, bylo to po krásách naší země a vnukům jsme mohli a ukázali svět, aby poznali, že všude chleba o dvou kůrkách? On každý, i já ukazuje ty krásy, ale vše má dvě tváře a ta druhá, a to je asi ta chyba, se moc neukazuje a my s mužem jsme poznali i tu druhou tvář světa na misích v Africe, třeba. Dnes mají lidé obrovské možnosti, jít kam chtějí, poznat a vidět svět a mladým bych, být státníkem na to založila zvláštní fond, aby ty iluze co mají, trochu uzemnili?
      Na nás, tam, na první pohled, tedy po revoluci, každý poznal, odkud jsme a co máme?Shovívavě pomohli ti, co byli jako my? Obyčejní lidé……….

  2. Když jsem jela s rodiči poprvé do Francie (to už jsem byla vysokoškolačka, předtím to nešlo kvůli komunistům), jeli jsme právě na Riviéru. Říkala jsem si: Jo, riviéra, tam jezděj ti pracháči 🙂 No, bydleli jsme v apartmánovém paneláčku, vařili jsme si, bylo to levné, jeli jsme autobusem … a bylo to strašně zajímavé. Krásné muzeum pravěku (u nás v té době jsem si o něčem takovém mohla jen zdát) a do Monte Carla jsme došli po pobřeží pěšky. Krásné fotky, na chvilku jsem se zastavila a nechala je proplout. Díky.

  3. Už jsem klikla, Aničko, předtím mě to nějak nenapadlo. To jsou pohádkové snímky, provedla jsi mě po místech, kam se v životě nedostanu.
    S tím násilím jsem to myslela vůči sobě, nechci, abys kvůli mně ztrácela tolik času, 6 hodin práce, to je hrůza!!! … ale stejně ti moc děkuji. Mohla bych ti to nějak oplatit? Ráda bych to udělala.
    Z tvé odpovědi čiší beznaděj, což mě moc mrzí. Formální rozhovory a fráze mě taky pěkně štvou, ale někdy to jinak nejde. Každý nemá takový dar, jako třeba ty. Někdo se prostě neumí dobře vyjadřovat nebo nemá rád silná slova, což je třeba můj případ.
    Neházej flintu do žita a nebuď zatrpklá, život je krátký, proč si ho zbytečně znepříjemňovat! 😉

    1. Hanko, prší, mám den blbec, i pes na mě cení zuby a přesto nelituji té odpovědi, na té druhé stránce máš ještě tvrdší odpověď. Mívala jsem letité korespondence, někdo opustil mě, někoho já, stala se z blogování fraška, v poslední době jsem opustila i mnohaleté kontakty, unavilo mě posílat formální fráze, které jsou očekávány s napětím, aby mě stoupla sledovanost? Nějak se to zvrhlo v něco, co lidi přestává uspokojovat, protože si stvořili kvantitativní povrchní závislost? Ne zájmové přátelské kontakty s určitým okruhem lidí, upřímnými rozhovory a zájmem o téma? Píšeš o svém sladkém blogu, to je věc účelová (reklama), hlavně je to hodně tvrdá a na čas náročná práce a já bych ji zdarma nedělala, na tvé tvrdé práci, vydělávají v tom případě jiní? Tedy pokud to nemáš nasmlouváno a ošetřeno. Proto jsem nedělala autorský blog, tady se mohu vyblbnout a vyžvanit, mezi prací a zábavou na počítači ale rozlišuji, píši o tom, že pro život nejsou na prvním místě peníze ale jistě mě neuslyší nikdo říkat, že je nemám. Sedím si tady v podvečer a při práci se i bavím?

      1. Moje „sladké stránky“ jsou hlavně fajn zábava, Aničko. Teď nepeču kvůli rodině, ale abych měla co dát na stránky a pořád vymýšlím nějaké recepty. Jestli z toho někdo těží, to je mi srdečně jedno. Jsem šťastná, když občas přijde nová návštěvnice a napíše mi, že mám skvělé recepty a že podle nich pekla třeba na svatbu. To je takové zadostiučinění.
        Já se vyblbnout a vyžvanit nepotřebuju, jsem introvert a jako takový si věci nechávám pro sebe. Fotky a recepty jsou to jediné, co ze svého soukromí pustím do světa.
        Tak se měj, já mizím. Dobrou noc! 🙂 Hanka
        P.S. Tu tvrdší odpověď už jsem četla … já něco vydržím! 😉

  4. Aničko, to jsi hodná, strašně moc!!!
    Udělala jsi mi velikou radost, občas na tyhle stránky kouknu, abych viděla, jak tvoje cestování pokračuje. Jenom si kvůli mně nedělej násilí, to by mě hrozně mrzelo.
    A teď k věci: Vytvořila jsi moc pěknou prezentaci z diáků. Nevím, co se ti na ní nelíbí! Fotky jsou nádherné, v takovém prostředí ani jiné být nemůžou. Do letoviska Saint Tropez jezdí na dovolenou celebrity, o tom já si můžu nechat jenom zdát.
    Jak vidím z tvého povídání, cesta byla chvílemi pěkně dramatická, a co se týká toho „zpomal, zastav“, to znám moc dobře. Je tady jenom takový malý rozdíl, ten můj by do Francie v životě nejel, natož autem.
    Díky za krásný zážitek! 🙂 Hanka

    1. Dělala jsem to šest hodin, to proto, že se to učím, ty jsi si ale na ty fotky ani neklikla Hanko? Je mě jasné, co na blogu převládá, já se toho nechtěla zúčastňovat nikdy, ty formální rozhovory mě již ale také nebaví? Máš pravdu, nebudu si dělat násilí.

    2. Kdyby jsi říkala pravdu, fotky by jsi dala do šuplíku a buchty snědla, i ty čekáš cosi, není tak docela pravda, že máš k tomu co děláš jiný důvod? (vznešenější?), i já ho mám, když napíšeš že nemáš na můj blog tolik času, věnuj ho těm, o které hodně stojíš, nebo je opusť a věnuj ho mě, to je dilema? Člověk prostě nemůže mít všechno, to je věc výběru hodnot, jaké hledáme celý život a ve všem? Já jen, že jsem slíbila v dopise a splnila, pro mě to bylo k tobě závazné, ty jsi to přijala jako frázi na blogu? Na WordPress každý ví, že pod gravatarem si na to Hanka, které já mnohokrát vyslovím, může kliknout a uvidí tvé krásné fotky, když o nich mluvím a to víš jen ty, ze své administrace, jestli se to děje, nebo ne, a ty jsi vždycky ještě dotčena, za to že tě propaguji, máte děvčata na tom českém internetu, něco, nějak jinak nastavené, tedy ty hodnoty?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s