Necestujete

Chápu, někdo má rád vdolky, jiný holky.
My s dědou ty ČESKÉ, TRADIČNÍ vdolky rádi, jen se i ve stáří držíme toho, že změna je život a žít se musí, i kdyby na chleba nebylo.


Cestovat lze všelijak, nákladně, rychle a zběsile, někam profrčet po dálnici, třeba Německem a nevidět nic, nežli barieru stromů a zeleně kolem dálnic, při čemž si ani nevšimnete, jak tam ti lidé žijí a čím, PROSTĚ JE NEPOZNÁTE.
JSME COURALOVÉ, cesta kamkoliv nám trvá dlouho, tu se rozhlédneme, tam se zastavíme a díváme se, MLUVÍME S LIDMI a ptáme se, posedíme v hospůdce a pohovoříme o čemkoliv, jak třeba žije zemědělec v Německu, nebo ve Francouzském Alsasku. Jak vypadají vesnice a pole, nás zajímá. Ale každý to nemusí, nestojí o to.
Vidět se dá i jinak, jak kdo, kde žije.
Když tedy chci někoho hodnotit a soudit, jak se to dnes děje.


Kdo je u nás návštěvou, byť třeba vzácnou, za čas, někdy třeba za dlouhou dobu.
Kde jsou rodinné vazby, je to jen návštěva, která mě znávala, já jsem ale někdo jiný, ztrácí-li se, dejme tomu moje důstojnost a moje stáří to nemíní akceptovat. Všem okolo je to však jedno, oni si žijí své životy?
Soužití více-generační, mnohde ve světě, ještě je a asi i zůstane samozřejmostí, dědí se vše, z otců na syny a dcery, což u nás dávno pominulo a dokonce je to považováno za přežitek. Proč, protože k půdě a domovu, se vztahy zpřetrhaly, již před třemi generacemi.


Již jsem se zmínila TADY a budu se zmiňovat o tom,  že třeba tradice a způsob života, byl a je od té podstaty u nás odtržen a jít se podívat do skanzenu u nás, abych se podívala jak se kdysi žilo, nás neláká proto, že jinde se tak stále žije.

This slideshow requires JavaScript.

Nejsem odtržena od života ani tady u nás a mnozí, co mluví o tom, co mohli mít a nemají, jak je tahle doba vykořenila a odtrhla od reality každodenních životů, si po dvaceti šesti letech svobody a možností, lžou do kapsy, když neustále říkají, to ONI,  mě by jen zajímalo, kdo jsou vždycky, ti oni? NEB KAŽDÝ JSME STRŮJCEM SVÉHO OSUDU, CO MYSLÍTE?
Pokud bych chtěla o něčem tady diskutovat, tak je to český venkov, jeho dnešek a budoucnost, možnosti i nemožnosti.
Je to, co dnes jsme, co jíme pro vás zajímavé, ve vztahu kdo a jak to vypěstuje? Velkou módou dnes, je všude vykřikovat o odtržení se od Evropské unie, víte co potom budete jíst, ŘEPKU?

Reklamy

Nejsem deníčkář.

A přesto se někdy a ráda podělím o svůj každodenní marasmus i radosti tak, jako mnozí.

Před dlouhým časem jsme se rozhodli využít služby internetu, porozhlédnout se a objednat si  s dědou, dvě nová křesla k telce. Ne tedy že bychom u ní vysedávali ale když už, tak pohodlně a komfortně a také proto, že rohový kolos co máme nyní, je při úklidu nad naše síly, tím monstrem pohnout je problém, jako s mnohým a také čas, kdy nás k té telce sedalo povícero, jsou nenávratně v propadlišti minula.
Budete zírat, nábytek na zakázku měl být hotov za čtyři týdny, mezi tím jsem náhle onemocněla, „uzdravila“ se, tedy v rámci možností  svého vyšeptalého tělíčka. Prožila čas slunce, sena, obžerství mořskými plody, rybou vždy ještě téměř živou, ovocem co voní a chutná, zeleninou jaká není v rámci „super maker k vidění, cítění, o chuti nemluvě a také se stačila vrátit do reality z rámce rekonvalescence až do září, vplout do chladných, u nás i deštivých dnů a dokonce se přešaltovat na to klima, mentalitu lidí, i zdejší poměry.
Křesla stále nebyla dodána, dnes, světe div se, když jsme rezignovali a již se porozhlédli po něčem jiném, tady je  Z  P  R  Á  V  A  v mailu, tedy, po pěti měsících a my pesimisté, již nedoufající nevěřící v ČESKOU firmu se snad, po mnoha odůvodňujících dopisech a výmluvách dočkáme toho, co vlastně již ani nechceme, ztratila se důvěra a je tady obava, co v úterý spatříme na vlastní oči, co to asi bude a co dalo té firmě tak za záhul, vyrábět to pět měsíců, bude to pozlacené? Tak snad nás to psychicky nepoloží, až ten zázrak přivezou???
Byla jsem pryč dlouho a bylo by příhodné něco z toho sdílet, časem to možná i udělám, dnes jenom ochutnávku.

This slideshow requires JavaScript.

A ještě jednu po léčení, malý ideál klidu.

 

This slideshow requires JavaScript.