Nebudu mluvit o zářivě zelených pavoučcích, kteří u nás za léta svého života dosáhli pěti centimetrového vzrůstu, ani červené pavouččí raritce, vypadající jako pucek rudého sametu, nechci popisovat třeba motýla, který je světlounce fialkový a nikdy a nikde jinde jsem ho neviděla, Otakárci deseticentimetroví, slepýši, hadi, žáby, a to spousta druhů, brouci, zastavují se tady Lišajové, na svém tisíci kilometrovém přeletu a je na ně krásná podívaná, posvítíte-li si baterkou, jak v noci stojíc za letu na místě sají nektar, noční motýl vypadající jako krásný Kolibřík se svými deseticentimetrovými křidélky kmitá: https://annapos.wordpress.com/2011/04/16/odporne-ne-uzasne/ červené i černé veverky, rošťáci plši, všichni v hrůze prchají, nejraději bych šla s nimi i vysoká v této době převážně rodící !!!
A přišli lidé, bože proč jsi mě potrestal, nenechal přijít tyto lidi, až já tady již nebudu. Ničitelé přírody, kácejí, a plundrují přírodu do základu jejího bytí, stromky, dnes již dvou a více metrové, několik set jsme jich vysázeli, vše bezohledně plundrujíc kácením a taháním dřeva přes mladý les. Laně a srny, nevím kam jdou, hledat útočiště se svými krásnými koloušky, kam své děti odvádějí, pro jejich záchranu, pro chleba si chodí jen dvě březí laně, se strachem a plaše se ptají, kde je náš les, co to děláte ? LIDÉ ?
Je po všem, je dokonáno, starý les padl, hlavně lidé, že bude dost papíru na prdel.
Měsíc: Březen 2012
Všechna naše zvířátka.
Nemám to tak jednoduché jako někteří lidé, kteří mají miláčky šlechtěné pěstěné a vychované. Náš pes Pipi, řeknete, proč tak hloupé jméno ? Ona dostala své jméno přímo po krásném ostrově na kterém si jako štěně povídala s delfíny, správně by se jí mělo říkat Phi Phi, ale my jsme si to zjednodušili, tak mimo tohoto psa, není žádné jiné civilizované zvířátko v našem domě. Dnes například kocour, který se jmenuje Lupič (případné jméno) vyletěl po mém těle, až na hlavu, až ze mě krev crčela, jen proto, že kolem něho prošel náš druhý kocour Punťas, a vedou teď, své žabomyší války o kočičí slečny, nevidí, neslyší a mě použili, jako záchranný strom, když jsem ho ze sebe servávala, byl totiž zaseklý všemi svými drápy, jako bych byla kus dřeva, hodila jsem ho vzteky na zem, a ten druhý nepříčetně vřískaje díval se skrze nás jako přes sklo, a já jen čekala co bude dál ? Lupič se zkroutil, vypadal jako hrbáč Quasimodo, plazil se a kulhal na jednu nohu a dělal, že je naprostý chudáček, ale jen dva metry, nežli prošel kolem Punťase, potom pádil, jako blesk po schodech a vůbec nic mu nebylo. V poslední době, si připadám jako zvířecí doktor, včetně té řeči, kterou jsem se v průběhu let naučila, chceš ven? Mňau, říkám nikam daleko, hned domů, nebo přijdeš zase servaný do krve, mňáááááu, mezi dveřmi se s otazníkem v očích ještě ohlédne, co jako budu říkat a jako blesk je pryč, na tři dny. A samozřejmě, když se vrátí, bez půlky ucha, s krvavými šrámy, to se lísá pacholek a s druhým kocourem to mají na střídačku, doma sedí vždy ten co nevyhrál válku o kočky. O obecní zdivočelé kočičí stádo je již postaráno a to obcí. Máme ještě dvě kočičí dámy, slečny se jim říkat nedá, starší je třináct a mladší jedenáct, a jakže se to počítá ? Krát sedm let, tak to by se holky měly tedy usadit a užívat si babkovství, ale také ještě shánějí kocoury, Nepřipadá vám to stejné jako u lidí? O té naší ostatní zvířeně, co nežije s námi, ale je na nás závislá budu povídat zase jindy.
Pipi si se stařenkou nerozumí, dokonce když neposlouchá kočičí výchovné tyrády, dostane od kočky pohlavek, a potom se vyčítavě dívá na mě, jako že co si to ta kočka dovoluje?
Přečtěte si také něco od Petra Hynka : https://annapos.wordpress.com/2011/07/11/to-o-cem-se-tady-pise-to-moje-hlava-nebere/
Naše řeč a překladače ?
Proč tohle téma ? Je pro mne aktuální, jedna z mých komentujících, píše že jí připadá překlad nesrozumitelný a na mou námitku, že je to nemyslící stoj, a člověk který od něj požaduje překlad, musí psát spisovně odepsala, překlad mě připadá, jako když jeden mluví o koze a druhý o voze, zamyslete se nad touto větou, pro Čecha je jasné, o čem je řeč, nejde o gramatiku, jde o náš úžasně kreativní jazyk, (a tady se také zamyslete JAZYK?) noó hezky si ho vyplázněte, aby vám došlo, co ten stroj vlastně překládá? Na jednom příjemném blogu, kam chodím velice ráda, se něco podobného nedávno řešilo, s větou „postav vodu na kafe“, my to napíšeme naprosto přirozeně a víme o čem je řeč, ví to ale překladač, stroj nemyslící, neznající niance naší krásné a bohaté řeči, psaní v zkratkovitém, slengovo hovorovém stylu, počítač prostě nepřeloží. napíšeme, sejeme semena do půdy a myslíme si, že si s tím překladač musí poradit, ne vždy, jde o to že tam musí být výklad, aby si překladač mohl vybrat, půda = Orná-půda = na harampádí. a překladači musí být jasně naznačeno co tím je řečeno, takže : Semena rostlin sejeme do orné půdy. A tačka…. Stejné je to i na straně druhé ze které chceme aby nám překladač přeložil, Chcete-li se celosvětově dorozumět, pomocí počítačového překladače, musí tomu především rozumět, “ ten “ stroj. Já když napíši tuto větu, tak do překladu ten osel (počítač) vrazí vždy číslovku deset. Jóóó mluvit se strojem, je těžké ???
MAJÍ ZPOŽDĚNÍ O TÝDEN !
Anna : prostor 