POVAHA A CHARAKTER ČLOVĚKA SE PŘIBÝVAJÍCÍMI LÉTY MĚNÍ?
14.07.2013
Do hrobu si nic nevezmeme, tedy věci již nehromadíme, když jsme odcházeli z paneláku, měli jsme vlastně dvě bydlení a nechci se chlubit, byt byl pěkně zařízený, například Velkou krásnou manželskou postel, kterou jsme měli téměř novou, vnuk co v našem bytě bydlel, ji používal jen rok, ve studentském bytě, kam se odstěhoval, se mu nehodila, tedy ji nechtěl, bylo těžké se jí zbavit, nakonec jsme se rozhodli, že ji darujeme za odvoz, nabízeli jsme ji známým i neznámým, nová stála čtyřicet tisíc. Jeden pán, nám na to řekl, máme svých starých krámů dost, když jsem oponovala že je nedotčena, skoro nová, řekl ať si ji strčím do prde.e? Proč to píši, jak to souvisí s blogem? Jsme již v naší zemi tak bohatí a pyšní, že ani dar nám není dost dobrý? Za dar rady se také neděkuje ale spílá? Někdy přemýšlím o pýše a nadutosti, i pýcha na to, že jsem vzdělaný, tedy proto, názor prostého člověka nerespektující, postoje a ignorace těchto lidí, mě někdy pobuřují. Jsou to mé odvrácené stránky, které nemám ráda, těžko se jim bráním, dlouho potom rozebírám příčiny, proč dnes lidé na mnoho věcí reagují nepřátelsky?
Řeknete si asi, ty to občas děláš také, hodně přemýšlím, kdy, ke komu, a proč, se tak zachovám, mám k tomu většinou specifický důvod a kdo nezná souvislosti, nepochopí moje chování, jen jsem kdysi věřila že ti kohož se to kdy na mém blogu týkalo, tomu porozuměli? Ne, oni se tak chovají vždy a všude, spálím se většinou jen jednou, zlobím se na svůj odhad, když to udělám opět, zase se zlobím jinak, a to, že jsem nemlčela?
Víte co mě také vadí, že lidé, které mám ráda respektuji je a udělám si k nim osobní vztah mě vidí jinak nežli si já myslím, že jsem viděna asi jiná, nežli jsem, mě často mrzí, u nich se snažím, aby mě lépe poznali, naučili se na mě dívat reálně, ne přes nějaký blogerský vžitý rituál, který samozřejmě nechci a nedodržuji, je to moje možná další špatná vlastnost, nerada se podřizuji vnějším konvencím, protože mám své.
Tahle nová stránka se pomalu bude plnit mými postřehy, co mě blog dává a co bere, nemám jen tento jeden, souhrn všech pocitů, vyložím pěkně na stůl tady, každý svůj pocit zakončím obrázkem, Takže to vždy bude, další z mých duševních zpovědí.
19. 07. 2013
Včera například mě dost nadzvedl pohrdavý postoj elity k obyčejným lidem, dostalo mě nejvíce, že to bylo na popud někoho, koho si já osobně nevážím, sice ineteligentní ale pavlačová, nežasla jsem. Potom se divme že člověk, tak nějak na úrovni v nejvyšších kruzích, podlehne svodům ambiciózní ženské? Jsme to my baby stejně vychytralé potvůrky, ach ti muži, neověří si, co jsme zač, nepodívají se do nitra věci, povrchně uvěří každé slepici a dokonce ji svěří do rukou státní věci. Ach, ta mužská naivita? Ona zagdáká citát z bible, a hned jsou na větvi. Nevíte proč se takové nedostanou tak vysoko, aby ony mohly vládnout?
Protože některá zagdáká ještě lépe, radujme se, že se něco provalilo, a že snad se všichni vzpamatují? Ne…. Nastane chaos, ambic chtivých je mnoho a navíc, jsou pyšní, nežli aby se sklonili k lidem.
21. 07. 2013
V duši ticho a tak trochu strach, když čtu u některých Italských přátel o volání po krvi a revoluci, které se ozývá celou jižní Itálií a mnoha dalšími zeměmi, politická bouře se tam převalují, sem a tam, stejně jako u nás, a já někdy děkuji Bohu za to, že jsme tak trochu poserové, že ta naše chůze při zdi, brzdí lidské vášně, mám radost když na svolané fašounské, (nerozlišuji mezi nimi a neonacisty) akce přijde jen pár provokujících hlupáků a ještě větší, když si vymlátí zuby navzájem, je to má odvrácená hříšná stránka, nestydím se za ni až tak moc, jak bych měla a vždycky spoléhám na slušné lidské pochopení.
Znám to z Bible jak jeden den lidé jásají a vítají a druhý den ukřižují? Když někdo systémově do něčeho šťourá, je tam ta provokace jemně zasuta v pozadí a má jiný smysl, nežli jsme v tu chvíli, kdy začneme křičet ukřižujte ho schopni vnímat, tma před očima, se vždy někomu náramně hodí do krámu a my lidé jsme tak slabí a ovlivnitelní davem? Vlny násilí, jsou jako bouře na moři, kdo ji nezažil nerozumí jak dokáže člověka zdeptat a ničit, tak dravě drásá vaše tělo i duši, dokud vlny nehoupou jen tichounce a i dlouho potom na pevné zemi se houpete a je vám zle, i když bouře, je dávno pryč, někdy a někteří nezapomenou nikdy, jejich ztráty jim to nedovolí.
20. 08. 2013
Neúcta k obyčejným lidem se mě úzce dotkla nedávno, tedy když to někdo udělá mimochodem, mávnu stejně jako můj muž rukou a neřeším, nestojí mě to za to, abych si zatěžovala závity, konkrétně zamířená rána, s úmyslem urazit, již poněkolikáté mně leží v hlavě dodnes, již proto, že k tomu, bez znalosti souvislostí, přitakal slušný člověk, kterého jsem respektovala a jeho názory s mými vcelku souzněly. Tedy, tak nějak v tomto smyslu: Vox populi, vox Dei ( hlas lidu, hlas boží ) To hlas boží, se tam již neobjevilo, bylo zaměněno, cíleně, jako protiútok z jistého dávného sporu přenesený a použitý, ne, to není to pravé, nahrazeno názorem, že ne každý vůl ze stáda, je hlasem lidu a má právo do toho mluvit. Velice se mě dotklo, když to člověk o kterém jsem si myslela, že je moudrý, odsouhlasil? Co a kde je tedy úcta k názoru obyčejných lidí? Rezignace a nezájem, na jedné straně, brojím proti tomu, na druhé to chápu. Obávám se lidí, co si počkají, aby si smlsli? a také těch co si údajné křivdy, dlouho nesou a pak, v příhodné chvíli, je použijí!
24. 08. 2013
Každý den najdu na internetu, spoustu krásných myšlenek, celý den a noc mám k tomu, abych viděla a vnímala život kolem sebe, vezmu inspiraci do rukou, někdy se mě daří, někdy ne ale to, co napíši je moje, nikomu a odnikud jsem to neukradla, protože bych to cítila jako krádež, stejnou jako je každá jiná a to je hřích. Když si někdo myslí že některý veřejně přístupný objekt, ( tedy mimo mých myšlenek a článků, ty jsou opravdu jen moje, je to vždy výplod mé staré hlavy ) , je jeho majetek, nechť se ozve, i když si myslím, že to, co jednou někam do světa internetu pronikne jako věc veřejná, (není-li to ošetřeno a autorizováno), Kdo tak neučinil, má smůlu, je to všech a mě podobné věci přinášejí radost a pošlu je dál, do éteru ať si žijí. Zloděje, co ale kradou, bezostyšně a bez zábran, vydávají cizí, za své, tam, kde to veřejný majetek není, ráda nemám a za zloděje je považuji.
19. 11. 2013
Někdy se zlobím, někdy je mě to líto, když někdo neodpoví na má slova, stává se mě to často u lidí, kteří jsou si svou vzdělaností, inteligencí a sečtělostí tak jistí, že jim obyčejný člověk nestojí ani za odpověď. Lidé jako já, mě berou jednoduše a prostě za svou, já je mám ráda a vážím si jejich názoru, stejně jako svého a kdykoliv si chci s nimi vysvětlit případná nedorozumění, protože jsme lidé a řeč nám byla od toho dána.
04. 05. 2014
Někdo vaří na blogu, někdo prádlo pere, ten kdo se mnou nemluví docela mě s…e.
Někdo plete někdo řeší kruhy, já na svůj blog píši, nemajíce vlohy.
Já vám lidé milí píši, nejsem žádný docent, to co tady sesmolím je devadesát devět procent,
Ano jistě, je to moje, ano z mojí palice, je mě jedno myslíte-li, že jsem jenom slepice.
ta polívka co je kolem, ta je možná cizí, ta písmenka, ta jsou moje a jsou čistě ryzí,
z duše si je vydoluji, prostá jsem a svoje, sem tam touhu pocítím, vykydati hnoje.
26. 06. 2014
Autorské psaní, paní a páni………..
Je věcí zadumání, slouží jedné prosté věci, přeci peněz vydělání? Kdo se hroutí nad tím že, tak to tedy není, neví, že já smlouvu s ďáblem nemám, svůj podpis mu nedám, já jsem babka svobodná a tak milý hosti, nepodávám ruku tomu, co si hrabe za reklamu a pak koncem roku, natahuje ruku, za tu práci mojí se i slušně nají?
Kdo si vážení přátelé chcete vydělávat na reklamě, musíte mít samozřejmě smlouvu, potom jste jistě povinen (a), dodržovat jistá pravidla autorství, vlastní hudby, vlastních fotografií, vlastních videí a v nich, vše musí být jistě vaše a to do důsledku. Kdo se o pravidlech autorství na blogách handrkuje, nemá smlouvu, honí se za klikanci, myslíc si cosi o důležitosti svého počínání a na něm, vydělává někdo jiný, je naivní hlupák a bazíruje na blbostech. Autorství vyžadující servery jsou chytré, výdělečné firmy a vy nevědomky pracující zdarma pro ně, jste nezkušené děti doby, přesvědčené o důležitosti toho konání? Nemám-li podobnou smlouvu podepsánu tak mě autorství může být putna a na blog si budu a dávám co chci, veřejných, neautorizovaných věcí jsou tuny a každým kliknutím na OK, dáváte vlastně svolení k používání svých věcí k veřejné produkci a nikdo vám to neodpáře, jednou to tam někde na tom internetu je a vy, já, on, jste tím podepsali svou smlouvu s ďáblem a vaše věci se šíří světem, ať chcete nebo ne?
Anna : prostor 
Také jsem se nad tím zamýšlel, když jsme se stěhovali do menšího – polovičního bytu. On totiž i ten odvoz něco stojí. Jednou si někdo pro něco přijel s dvoukolákem…
Dnes je těžké někomu něco darovat. Lidé mají všeho plno. Taky je mi líto, že něco nemám komu dát. Ještě, že mám spolupracovnici s menším platem, ta ráda vezme skoro vše. Něco dá dospělým synům, něco sestře, něco matce, něco si ponechá. Nejhorší je, když něco dáš a ten člověk pak ještě brblá. No co, to je poučení pro příště.
Občas k vám zajdu na vylepšení nálady a sem na tuhle mou stránku, si zase chodím zanadávat paní Intuice. Má velké rozpětí mých stesků, zapomněla jsem s čím váš komentář souvisí, nechce se mě to všechno znovu číst a tak všeobecně, danajské dary nedávám od té doby, kdy mě s tím někdo poslal do háje, charita to nikdy neudělá a ti opravdu potřební, také ne? Zdravím vás, děkuji za návštěvu na mém blogu a těším se, že i když je první, že nebude poslední? Dobrou noc. Anna
Tolle Bilder liebe Anna wünsche dir ein gutes Wochenende Liebe Grüße Gislinde
To myslím není, i když se s wordpressem teprve seznamuju. Rubriku a stránku rozeznám :-)) Ale fakt je, že do stránek, které jsem už jednou přečetla, se nevracím. Protože jsou to stránky a ty se , na rozdíl od postů, obvykle nemění. A mám dojem, že ani v Readeru (protože tě mám mezi follow) se neobjevují aktualizované stránky, jen nové posty. Mám dojem, že mi tam nic nenaskočilo. A jak říkám… co se mi nepřipomene :-)))))
Má to jednu potíž, reader je pomocník Avi, ne prostředek. Ke mě chodí lidé z různých serverů, WordPress, ti napoví a ty vůbec nejdeš na stránku, tímpádem neznáš souvislosti rozhovorů a já většinu článků vůbec na follow nedávám? Odpovíš jenom na to co ti já napíši uniká ti celkový smysl rozhovorů?
Se stránkami je potíž, že se neočekává, že budou aktualizované… mají být statické. Ti, kdo je jednou četli, už se nevracejí. Když potřebuji, upozorním na nový obsah v postu. Ten si přečte každý a případně si překlikne 🙂 Přesně jak jsi to teď udělala ty…
Navíc zjišťuju, že kolikrát potřebuju, aby mi něco někdo připomněl, protože i v mládí je ta paměť už špatná…. 🙂 A la: jo, ještě jsem se chtěla podívat na tamto, přečíst si tamto… co že jsem si to chtěla přečíst?? Těch informací je všude moc. Kolik knih půjčených z knihovny mám doma a kolik jich vracím téměř nepřečtených, protože než si na ně vzpomenu, tak už je čas je vrátit???? 🙂
Proto Avi nijak nestojím o komentátory, kteří mě a můj styl neznají, přijdou jednou, napíší hezký blog, „písni mi„ a vícekrát je neuvidím? Tady píši i o tom, že také nerada komentuji, převzaté myšlenky, kde není uveden zdroj. Odkazy? jsi nový dopisovatel, a dělala bych to jen kvůli tobě?, Ostatní co u mě komentují, mě znají od začátku a vědí o mě své? Že to co píši, je všeobecné a netýká se jich ale všeobecně všech, co čtou ale nepíší? Vědí, co od babky nevrlé mohou očekávat, já zase vím co je nezajímá? Líbí se mě, když se lidí sdružují podle zájmů, třeba ti, co vaří, nebo zahrádkaří, nebo mají rádi literaturu, k těm bych se třeba přidala, mám zájmů povícero a jsou tedy také ale všeobecné i když o těch dnešních módních,malé, dokonce o něčem nemám ani ponětí, mé znalosti toho co je dnes aktuální jsou sporé, i co se týká hudby, tedy říkám věci všeobecné, nezaměřuji se na nic konkrétního a zájem o některé články, někdy je a jindy není, mě to netrápí, zítra to bude zase třeba jinak? Jistě, také občas udělám odkaz, není to pro mě ale důležité, já si také pamatuji, co kdo napsal třeba před rokem? Vím, že Jarušce onemocněl syn, kolik má Libuška dětí, že Eliška v Austrálii chová ovečky? A tak dále??? Snad i my dvě, za čas, se poznáme?
To je pravda… ti, co sem chodí pravidelně, asi vědí, že do stránek občas něco nového přidáš… Stejně bych na to ale bez tvého upozornění, i teď, když to vím, nejspíš zapomněla. Já mám strašně děravou paměť a co si nenapíšu… :-))
Myslela jsem že u tebe, máme stejný admin. systém, není problém se vyznat? Tohle je stránka, na kterou můžeš kliknout na liště vpravo, tamto jsou rubriky?
Aničko, nevím, jak ti to mám napsat, aby ses necítila dotčená. Založila sis nové stránky se spoustou dlouhého a náročného čtení. Nemůžeš očekávat, že budou všichni všechny tvoje blogy navštěvovat a psát komentáře, protože nejsi na netu jediná. To se prostě při nejlepší vůli nedá stihnout. Píšu teď sama za sebe. Třeba na moje sladké stránky chodí denně kolem čtyř set lidí a kolem vánoc a velikonoc kolem dvou tisíc denně, ale komentář píší pořád ti samí a je jich jen pár.
Co se týká samotného článku, ve spoustě věcí máš pravdu. My jsme byly vychované v době, kdy si člověk vážil věcí a ctil stáří. Tohle už se dneska nenosí, bohužel. Taky se občas zamýšlím nad tím, proč lidi naříkají, že nemají skoro na jídlo, ale na druhé straně pohrdnou darem. Na druhé straně mám ale s charitou dobré zkušenosti, zjara přistavili vagón a kromě nábytku brali všechno. Měli jsme plné auto zánovních věcí a potom i dobrý pocit, že snad někomu potřebnému poslouží.
No nic, raději už končím a jdu „hodit“ koláč na stránky.
Měj se hezky a nebrblej, bude hůř! 😉 Hanka
Koníčci a zábava? Nebo práce a výdělek? To jsou dvě odlišné věci, co na počítači dělám Hanko? Pokud na to není nikdo zvědavý, co udělám pro zábavu, je to ztráta času a raději budu vydělávat ty peníze. Jak píšeš, bude hůř a je zřetelné, že je budu potřebovat? S charitou máš pravdu, každý měsíc dávám tisíc korun, a tak jako ty, věci co nepotřebuji.
Chápu to tak, že sis založila novou rubriku, ale blog bude tentýž.
Jo, dnes je to s darovanými věcmi těžké proto, že trh je přesycen i fungl novými věcmi. Ano, je jisté, že darovaná věc je zadarmo, ale tady je vidět, že lidi na tom nejsou tak zle, aby brali zavděk darovanými věcmi. Přitom budou skuhrat na bídu a nedostatek peněz.
K tvému známému… je fakt, že mohli být vybaveni a se svým nábytkem spokojeni. Ale jeho poslední doporučení bylo opravdu zbytečně agresivní a hrubé.
A navíc tím znehodnotil i tvou dobře míněnou nabídku, to dovede zamrzet nadvakrát.
Někdo se diví, že některé věci už nevěnuji, ale rovnou vyhazuji. Právě z tohoto důvodu.
Nedávno jsem objevila leták s charitou. Jen si nejsem jista, že tam dovleču dvě tašky oblečení a oni protáhnou ksicht a řeknou, že se jim zrovna tohle nehodí.
Pak se divme, že se smeťáky plní.
Ne nechápeš, tak docela. Rubriky: jsou to modré vpravo na liště, svisle podél článků, najedeš-li si tam myší, je to vlastně odkaz a klikneš, otevře se ti celá rubrika, třeba cestování, budou všechny články jen o cestování, máte to trochu jiné, naučila jsem se to na všech serverech.
Tohle je stránka na Wordpresu, tedy v ní mohu pokračovat a také to na ostatních občas dělám, jen zbytečně, protože sem, ani na ty ostatní, skoro nikdo nechodí? (TEDY JSEM SKUSILA ODKAZ A FUNGUJE TO?), na téhle liště je jich víc, také jsou tam rady, jak s tímto zacházet a i jiné rady a rádoby porady.
To psaní o nábytku, je právě jinotaj, jak říkáš, o nevděku, co světem vládne !!!
Na devadesát devět procent, si s tebou Vendy, vidím do duše, vždycky si nakonec vždy porozumíme a to je to, co jsem chtěla říci? K porozumění, je nutný rozhovor a ten, a vůle k němu mně chybí nejvíce, u některých blogerek (Z TOHO TA NEPOROZUMĚNÍ, NĚKDY S NĚKTERÝMI), nemám ráda nic neříkající fráze,
Neporozumění vznikají často, protože každá uvažujeme (uvažujete) v jiném „kanálu“. Při přímém rozhovoru se tyhle věci vyjasní hned, psané slovo je komplikovanější, protože chybí řeč těla, tedy pousmání, tón hlasu a takové drobnosti, které jednu větu dokážou vyladit úplně jinak.
Většinou se snažím blogová nedorozumění vysvětlit, jen zřídkakdy se naštvu tak, že bych vyletěla při prvním slově.
Pamatuji si, že mi jednou jeden bloger vytkl, že píšu stylem já já já, (šlo o článek, ve kterém jsem vyjadřovala názor k nějakému problému). Jasně že jsem trochu vzpěnila, jsem taky jen člověk, ale pak jsem to rozdejchala a vysvětlila mu v dalším komentu, že na svém blogu píšu sama za sebe a nemůžu psát za jiné, pokud mám nějaký názor, mluvím sama za sebe, ale nemůžu psát alibisticky názor za jiné… Pak mi odepsal, že je to pohled, který ho nenapadl a že je to vlastně v pořádku. No a tolik k nedorozuměním.
🙂
Nicneříkající fráze taky zrovna nemusím, byť jsou třeba zdvořilé. Raději jednu větu, ale k věci… a když je komentář delší a rozvinutej, vůbec mi nevadí, i když v něm dotyčný odbočí od tématu.
Všeobecné úvahy co tady píši, by se neměly týkat konkrétních lidí, ale znáš to? Co je v hlavě nevymažeš, ty slušní lidé si impertinence odpustí, ti draví je použijí jako argument. To jen tak na okraj. To ostatní píši dál.