Tak jsem rozbila Google

A bude klid a pokoj. 

TCHYNĚ

PSÁT O TCHYNÍCH, je jako vyprávět ten otřepaný vtip o tom jak:

Se potkají dvě dávné kamarádky a  jedna se ptá, tak co děti?
“ To víš holka, dcera se vdala moc dobře, on je moc hodnej chlap, vydělá spoustu peněz, dcera se jen baví a utrácí, on doma vyluxuje, uvaří a postará se o děti „ .
A co syn?
“ Tak ten to chytnul chudák, je to mrcha,  on musí doma luxovat, uvařit, postarat se o děti a ona se jen baví a utrácí „ .
Nikdo asi nebude mluvit pravdivě a od srdce o tom, co si opravdu myslí, že to mají nevěsty vždy v domě, kam se přivdají těžké, vám VÉNA PÍSK.
Kde se kdysi vzala tradice, že se žena žene za mužem nevím, asi byla dobrou pracovní silou na statek? Dnes je všechno jinak a vícegenerační soužití, je spíše výjimkou ale i tak, má-li přijít, přijet návštěvou dcera s rodinou, je to jiné, nežli je to u synů.
Jistě, komentovat ke mě nechodí nikdo, koho se to konkrétně týká, se čtením je to trochu jinak a někdo nový s novým pohledem, by byl vítán.
Osobně mám dcery a tedy jsem ta tchyně s prvním pohledem na věc ale mám i vzpomínky na tchyni a musím se přiznat že to zpočátku skřípalo, DEJ JÍ BŮH VĚČNÝ POKOJ. Po čase jsme se ale sžily a já jsem dodnes vděčna, mnoho mě naučila a proto, že jak bylo tenkrát zvykem a tradicí, jsem se vdala mladá, přiznám se, že jsem doma moc nepochytila a různé potřebné věci jsem se naučila od mojí, dnes vzpomínám s láskou, tchyně…

Popovídat si opravdu od srdce o problémech, nebo věcech milých, vtipných a humorných, je na blogu dnes jen výjimečným jevem a já v tomhle článku a komentářích, nebudu odpovídat formálně, ale jen tomu, kdo si bude chtít opravdu popovídat.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Uličník-ničitel

Kytičky, v záhlaví mého blogu a časté téma.
Vyprávěla jsem svým věrným, dnes tedy budu vyprávět Jarce. Že můj muž spal s jednou kočkou si asi pamatuješ, všechno je jinak, dnes spí s kocourem.

Jak jsme k tomu klukovi přišli je záhadou, vím to jen z Andělčina vyprávění, přinesla ho naše kočka z lesa, těžko bylo její proto, že o nějakém odkojení nemohla být řeč ale mateřský pud k němu, má ta adoptivní matka doteď. Bylo prý tak velké že pilo z misky hladově, hltavě snědlo všechno co mu bylo naservírováno. Rok mu bude až v červnu a je to kus kocoura.
Že je to zase dědovo miláček, o tom se asi nemusím šířit, ta zlá baba tady jsem já, to zaprvé a hraje si s ním, nechá se kousat a drápat samozřejmě děda.
Souvislost s kytkama? Přerazila bych ho vejpůj a vymetla koštětem, uličník je to.
Sedím si v klídečku ve skleníku, bylo pěkně a že již netopíme a vytápěn je skleník sluníčkem, tak se mně tam lebedilo, podřimovala jsem při čtení,  při pootevřeném okně a jak bylo teploučko, kytky voněly a čmeláky lákala rozkvetlá bugenvília tak, že jich vlétlo dovnitř několik. Uličník po nich jen pokukoval a nic, pak najednou se to stalo a já, nežli jsem sundala své dřevěné nohy dolů, byl dva metry vysoko, na závěsném květníku, houpal se a lovil čmeláka.
Prásk, kytka byla dole, i s kocourem, rozbita na padrť i s kytkou, rozflákán i nový, drahý, velký květník, do nichž jsme na podzim s dědou přesadili všechny velké kytky, no nepřerazila by jsi ho Jaruško?

Aby jste s toho článku měli nějaký plezír všichni, dám sem nějakou, sdílenou legraci, ke sdílení všem.
Bavte se a užijte si hezký víkend.

 

 

 

 

 

Vy chytrej

Můj sedmdesát čtyři let starý-starý, najede bez problému tisíce kilometrů, křížem kráž po Evropě. Co je to bodový systém neví, neb léta mu žádné “ bodnutí „ nehrozilo, je to pane motorkář ještě stará škola, dodržuje předpisy a má charakter, na přechodu nechá v klídku přejít chodce, děti a maminku s kočárkem, registruje v předstihu, nesmrdí, nestává před supermarketem frontu a kdyby jezdil autobusem, jistě by i ve svém věku, nechal sednout ženu, nejsem si vy vtipálku jista, jestli vy mladí, nám starým saháte po kotníky ?
MÁM JIŽ VŠEOBECNĚ, PO KRK ÚTOKŮ NA STARÉ LIDI.  A  jestli si myslíte,  že vy všichni, NÁS STARÉ HODNOTÍCÍ, jste vtipní a že jste to napravil pochvalou míst, kde a jak, tedy většinou slušně žijeme, tak ne, rádoby gentlemane ! ODKAZ

 

 

Tato prezentace vyžaduje JavaScript.

Šedesát let řídí a mimo jiné i já, jsem čtyřicet pět let řidič. Za tu dobu jsme měli společnou nehodu jednou a jedenkrát můj muž, jako spolu-jezdec, zbořil naše první, týden nové auto jen proto, že nechal řídit někoho jiného, mimo pomačkané plechy, nikdo neutrpěl nic závažného, jen řidič, elegantní důlek na bradě, na který holky braly.
Ta naše společná, náhodná nehoda je i počátkem, našeho společného, padesátiletého soužití. Když totiž, tenkrát, kdysi dávno na kočičácích, trochu namoklých, položil jawu 350 na bok, vozíc mě po zábavách, do lesíčka a z lesíčka.
Ona TENKRÁT, před padesáti lety, svítila jako ohňostroj na staromáku.
Utržené kalhotky a následné dloubání zadřených kamínků a písečku, z mého zadečku, tedy do rána, byl ten prapůvod všeho.
Také si jako vy pane, plnil své sny, postavil motokrosovou motorku, jezdil po závodech a vyhrával tak dlouho, až mu ČíZa Strakonice nabídla tu jejich a zastoupení. A že je dodnes úctyhodný řidič, je fakt a dehonestace starých lidí, je tedy mimo mísu. Je to jasné?
A já tedy jsem zvědava, jestli po šedesáti letech řízení, projdete beze ztráty květinky vy, vy CHYTREJ.