FÉNIX

Čas, kdy člověk touží stát se ptákem který vždy znovu a znovu povstane z popela, mám za sebou, povzdechnu si a jéje už je to zase tady, co se zase po mě chce, co zase musím, zrestaurovat, vylepšit, zregenerovat, ne už se mě nechce, nemám ráda novinky, ke kterým mě nutí okolnosti, proto nemám ráda televizi, za můj život již tolik lidí nepovstalo z popela, a já si neumím a nechci zvykat na ty nové. A tedy na nic nového nejsem už zvědavá. Nedávno se v komentářích u mě, hodně mluvilo o mém stáří, a o tom že to jak je člověk starý se týká hlavně jestli jako starý, nebo mladý myslí a ne jak vizuálně vypadá a kolik je mu let. Lidi, co ráno vyskočí, v plavkách si hupsnou do vody plné ledu, brrrrrrr ve dvacetistupňovém mrazu si zaplavou, sice obdivuji, možná  jejich touhu po zdraví a mládí respektuji, ale nejsou to pro mě vzory zářné a ani úctyhodné, je to jen jejich styl života, nemám pocit, že by to mohlo být příjemné. Já tedy povstávat do nekonečna z popela nehodlám, měla bych ráda teplé prkénko pod zadkem, teplo mezilidských vztahů, aniž bych chodila ven do dvacetistupňového mrazu, nebrala do rukou polena zasněžená a mokrá, ale tu cestu jsem si zvolila dobrovolně, a pokud je mně to dnes nepříjemné vím proč a tedy někdy jsem dokonce i ráda, že některé vývojové věci už nezměním, neuvidím a nedožiji se jich. Není mě jedno jen, jak a v čem budou žít mé děti a vnuci, jaký povedou styl bytí, co pro ně bude důležité, ale nehodlám je ani ovlivnit, ani ovládat, jen tedy ty okolnosti, tak jak budu schopna, a v rámci svých možností,  tak to bych ještě chtěla, ale jen maličko v rámci toho jak to cítím a nehodlám si cokoliv nalhávat. To aby moji potomci nelhali, nekradli, nepodváděli a až do páté generace se za sebe nemuseli stydět, a nežili jako sobci, tak tomu já říkám povstat z popela, i když to neuvidím.

V různých zemích světa a různých kulturách je stáří uctíváno, jako studnice moudrosti, a i ve velice primitivních kmenech je starý člověk hýčkán. Je velice zvláštní jev to, že ve vyspělých zemích se společnost uchyluje ke zjevné degradaci stáří, ač dobře ví, že stárnutí není fyziologický proces chátrání mozku, ale tělesný projev, a babka motající se ve velké hale a hledající VC, není blbá, a nečeká soucit, ale adekvátní pomoc tělesnou a není třeba s ní mluvit jako s hluchým, ne-li jako s debilem, je jen ovlivněna svou chátrající tělesnou schránkou.
Je vědecky dokázáno, že mozkové buňky ve stáří neubývají tak rychle, jak se dříve říkalo, (s výjimkou lidí nemocných), ale spoje synapsí se větví a košatí jako strom života, vědomosti zralého úsudku se necení, nepřikládá se jim váha, ba ani úcta. Je to zřejmě důsledek toho, že Babičku od Boženy Němcové, nikdo s dnešní vládnoucí garnitury nečetl, jen si vyhledal výcuc na internetu a v Plzni na to složil disertaci.