Zabít prase domácí.

Tak jsem si dnes četla o chlebu se sádlem, ponouklo mě to k činnosti bohulibé a to škvaření sádla, koupila jsem si kus dietou umořeného čuníka, sádlo bylo tak na dva prsty, to mě donutilo zavzpomínat na maminku, jak by jí bylo před řezníkem hanba, kdyby vypěstovala takového chcípáčka a ne prase. Na dvorku jsme mívali leccos, všelijakou drůbež na kterou se budeme brzy chodit dívat do zoologické zahrady, mívali jsme třeba perličky, to byly takové chytré mršky a docela dobře létaly, museli se jim přistřihnout křidélka,  je možné že z toto vzniklo to rčení,  husy, krůty, kuřata, kachny, vždycky alespoň jednu kozu, do klobás  je nutná, ale vrátím se k tomu praseti, když tedy nemělo dva metráky, tak se po vsi rozneslo že je to špatná hospodyňka, sádla z takového prasátka museli být dva kýble, protože na sádle se dělalo všechno, žádné umělé tuky co se do nich zamixuje voda a vzduch neexistovaly, takové buchty zadělané sádlem, no musel se tam dát i kus másla, ale pekáč se vymazával sádlem, aby spodní kůrka pěkně zrůžověla a byla taková trochu chrunkavější nežli ta vrchní, a zase jsem odbočila od prasete někam jinam, zabíjačka, to se začínalo již několik dnů předem, musela se upéci buchta do jitrnic, protože je dobré když trochu odleží a zestárne.

Den předem se naloupá kupa česneku, cibule, a celer, ten u nás nesměl chybět, bez něj prdelačka,  ( neznáte zabíjačkovou polévku) s kroupami, tak na ty bych zapomněla, ty se také vaří den předem a musejí se důkladně vyprat a okapat, aby se jelítka do kterých se dávají nekazila. Ráno se vstávalo v pět hodin, v sedm přicházel řezník, a nežli picnul prase, musela se vařit voda, bylo jí potřeba hodně na paření, někde se prase opaluje, (ne tedy na pláži u moře), ohněm aby z něho nečouhali štětiny, u nás se pařilo a holilo, a zase (ne žiletkami braun) ale k tomu určenými zvonky a jako břitva ostrým nožem, když bylo prase čisté a pověsilo se, to bylo něco jako glajcha, velká sláva, hlavně když bylo to prasátko odhadnuté na alespoň sto osmdesát kilo, šlo se na frťana a chválit hospodyňku jaké pěkné prasátko že to vykrmila, nežli trochu zchladlo, a také se zakouslo něco dobrého, potom se kuchalo, prala se střeva na jitrničky a porcovalo maso do ovaru, krájelo se masíčko na gulášek a smažák, tyto dvě věci a ovar byli hotové k obědu, tak v jedenáct hodin a zvala se na něj celá rodina, na stole musely být tyhle dobroty, rypáček, ouško, ovar z laloku, ten jsem mívala nejraději-ale s brzlíkem, ledvinka, jazyk, a nejlepší kousky ovarového masa, gulášek a smažák samozřejmě, u nás se na ovar dávala celá hlava a jedna celá přední noha i s kýtou, tlačenky se dělalo hodně, jitrnic a jelítek také, tak kolem sto kusů, čuník měl hodně kamarádů, zabíjačka se roznášela po vsi, Rodině a přátelům, polévka pár jelítek a jitrnic, prejt, bílý a červený a kousek masa, ostatním polévku a kroupy, ty se zapékaly s krví, hodně kořeněné s česnekem a cibulkou smaženou na  škvarcích z vnitřního sádla. Pivíčko a becherovka na trávení u oběda nescházeli, zábavy a legrace bylo také hodně, Vena zazpíval jak jede za svou galánečkou se svým traktorem a plečkou, tak jsme si odpočinuli a hajdy do práce řekl řezník a šel kolébat maso na jitrničky, že nevíte co to je kolébat ? Je to takový půlkulatý trojnůž do tvaru kolébky se dvěma svislými držadly, kolébá se s ním přes maso tak dlouho až je rozsekané na kašičku, do ní se dá ta upečená houska, namočená, rukama vyždímaná a rozdrobená na jemnou kašičku, Maso z ovaru se rozdělí, z poloviny se dělají jitrničky, druhé jelítka. a prejt

Maso houska trochu polévky, sůl, pepř, česnek, zázvor, muškát i trochu oříšku, tymián, a majoránka, to vše se smíchá s umletými syrovými játry nastrká do střívek, zašpejluje, povaří krátce a opatrně v polévce a jitrničky se s velkou slávou ochutnávají i s jelítky která se dělají podobně, jen se tam, podle chuti přidávají kroupy, nebo  uvařená pohanka a obarví se krví a nedává se tam česnek ale cibulka smažená na umletých škvarcích z vnitřního sádla, nakonec se dělala tlačenka. Jí se a jí, tancuje a popíjí, je veselo a špatně od žaludku, mě tedy vždy bylo, ale becherovka to vždy spravila, a nebo slivovička.
To byla pýcha hospodyněk, pěkné prasátko a hospodář, ten se díval na nebe a těšil se, že zaprší, pole se zazelenají jarním osením, nebo ozimou pšeničkou, ječmeny pěkně vzejdou a bude z čeho a proč uvařit pivo, pšenička časem zezlátne a bude mouka na buchty, žito vyroste do dvoumetrové výšky a chleba bude voňavý, černý jako ta naše zem, že to dnes nikoho nezajímá? Chceme se bavit, tedy ať nám svítí slunce a praží na drahá cizí vejce, nezajímá nás že když nezaprší, nebude chleba, my se chceme bavit a užít si jaro, léto, podzim a zimu na lyžích, ne? A když nic nebude, použijeme nějakou špinavou praktiku, na získání pojídačů umělého jídla, nebo dovezeme z Afriky a budeme křičet “ KDO JE MÁ ŽIVIT“ A to, že na to „NAŠE ZEMĚDĚLSTVÍ“ jen vzpomínám, nese duch doby, bohužel.
A pokud by jste se snad nudil na zabíjačce,
projděte se naší matičkou Prahou, je na ni
hezčí pohled nežli na mě, a to je holka starší,
odkaz :  http://stovezata.praha.eu/astronomicka-vez-v-klementinu.html

Reklamy

Nemám doma prase

A ráda bych měla. 
Může to mít spoustu významů, a domyslet si není těžké, já ale chci většinou mluvit o věcech přízemních a tak ti, lovci senzací si, (ne) přijdou na své. 
 V předchozím článku se kasám, jak jsem pánem na svém prostoru, prdlajs pánem, gravatar jsem se snažila smazat, všemi možnými způsoby, no, ani když jsem se postavila na hlavu a odstrčila se ušima, je tam i s „prasárničkama„? 2jd26mw
 Já jsem ale chtěla napsat o trochu jiném praseti, které doma chovat nemohu a tak si většinou nechám zajít chuť, i když po dlouhé době jsem neodolala a tak si budu muset zavzpomínat na dobu kdy jsme doma, tedy u rodičů, mých a i mého manžela to prasátko, jedno, dvě, tři……….. a tak dále, mívali, a na takovou domácí jitrničku, jsem já dostala náramnou chuť, tedy domácí? Kde to dnes uvidíte a kdo ví, co to vlastně obnáší? Manžel vyrazil do světa, právě včera, okolnosti ho donutili, že jet do civilizace, je nezbytností, neb naše autíčko si to žádá. Tedy jsem ho zaúkolovala, když tedy tam dole pod kopcem, bude čekat, až se údržba dokoná, měl navštívit, aby ukojil mé chuťové nároky, tedy na to prase, nějakého soukromníka, ten náš, stálý, s tím hospodařením již také sekl. Myslíte-li si, že jsem ty své chutě, na pořádný vepřový produkt ponechala náhodě, tedy ne. Prohledala jsem virtuální zdroje, co myslíte že jsem našla v našem okolí? (?????) Slovo si dosaďte dle své vůle, prase není a nebude, chuť, na jitrničku měla být ukojena náhražkou, kterou jsem našla po chvíli v posteli, a zase se radujete předčasně ti, co čekáte jiné rozuzlení? Můj muž dělal co uměl…. Aby mě nějak uspokojil, k o u p i l , tedy jitrničku z prý, zaručeně domácí „provenience„ a protože, ji ani pes nežral, tak tady je ten důvod, jitrnice v posteli, naše Pipka, to není slepice ale pes, pipka, tedy slepice, by ji asi zbaštila, náš pes, si ji šel do postele zahrabat.  Já se mu nedivím, kroupy v jitrnici, nemají co dělat a hovězí játra také ne, patří tam dobré koření, hodně česneku a dobrý jemný ovar, ne chrupky a kůže. ZABÍJAČKA 

Švejk

TAK SE TO DĚLÁVALO.