A to nic dám do rubriky: DNES JSEM ČETLA .
I když to není pravda, číst a vnímat něco, nějak, jsou dva pojmy a dojem byl tedy úžasný, ne jen že mě pobavilo, mnohé lidi, by to mělo i poučit O ČEM A JAKÝ JE OPRAVDOVÝ ŽIVOT.
Štítek: zemědělství
Pole lán
Dala jsem si na plochu blogu obrázek a zálibně se na něj dívám, jeden podobný mám i na ploše monitoru, je to kraj mého dětství a mládí, kraj našich polí, školička do které jsem chodila a kostelíček, ve kterém jsem se vdávala. Nostalgie? Ne, to není nostalgické žvanění, jsou to nové pohledy na jinou realitu a úvahy o tom, jak příští zemědělství bude vypadat? Úvahy o tom, jestli chci a mám právo o tom rozhodovat a co to je dědictví otců, když nejsou synové a dcery, co by je chtěli převzít a obdělat?
Často píši o době dávno minulé a setkávám se s nezájmem a možná i s tím, že nikdo nechce mít s touto věcí nic společného proto, že mu to nic neříká, ti, které by to oslovilo, jsou dnes na polích a silou vůle se snaží je udržet při životě, alespoň tou „proklínanou„ řepkou. Podíváte-li se na satelitní snímky, všude kde bývala úrodná půda je šedá polopoušť, tvrdé betonové pláně, prosté životadárných organismů a každý chytrák se o ekologii otírá proto, že je mu košile bližší, nežli kabát a v podstatě myslí jen na prachy?
Vzpomínám si jak se po revoluci na našich polích, zasázelo zelí a potom jsme ho metráky kompostovaly, krmil se jím celou zimu dobytek a jak to bylo podobné s cibulí proto, že v tehdy nových supermarketech byla o padesátník na kile levnější. Ono podnikání, kde je?
Ono vypěstovat na jenom, jednom hektaru cibuli, je náramná legrace.
Musíte zvolit půdu písčitou, dobře ji nakypřit a zasít cibuli, semínko je velice drahé, ta mrška je vitální, vzejde všechna, tedy ji musíte pěkně po kolenou vyjednotit, koncem května pole projít, okopat, práce traktorem je drahá (dnes neúnosně) a vytahat neprosperující, a pokusit se ji prodat s natí, jako jarní cibulku, co s tím, když to nikdo nekoupí? Dobytek to nežere, tedy opět, šup s tím na kompost a to je řeč o nepatrném zlomku práce. Když cibule dozrává, tedy koncem července, musí se vytahat, svázat a sušit. My pitomci jsme si mysleli, že bude atraktivní, když ji pěkně očistíme a spleteme do krásných copů, probarvených modrou šalotkou, třetinu jsme neprodali a polovinu zimy jsme ji opatrovali na půdách aby nám nezmrzla a část nakonec šla, no kam asi, přece na ten kompost a tak nám ten kompost krásně rostl a bobtnal, on musí zrát tři, čtyři roky, nežli ho můžete jako hnojivo vyvézt na to pole. Tedy se nedivím té řepce na polích, ti co ta pole mají dnes pronajatá, se na podobné pitomosti, které jsme my kdysi byli ochotni dělat, mohou vykašlat a tak máme nové brambory za třicet a jablka za šedesát korun a krásný, bohatý, „jedovatý„ sortiment v supermarketech. Co je toho příčinou, bych se ráda dozvěděla od lidí, jestlipak někdo řekne, co si myslí o dnešní politice zemědělství? Řemeslnících, co vymřou, opravářích čehokoliv, co nejsou, cukrárničkách, pekárničkách, kde jsou ti podnikaví lidé, co se o nich říkalo, ZLATÉ ČESKÉ RUČIČKY. Proč my na venkově nemáme obchody, hospůdky, dopravu, řemeslníky, kam se všichni ti porevoluční nadšenci poděli?
Anna : prostor 