FÉNIX

Čas, kdy člověk touží stát se ptákem který vždy znovu a znovu povstane z popela, mám za sebou, povzdechnu si a jéje už je to zase tady, co se zase po mě chce, co zase musím, zrestaurovat, vylepšit, zregenerovat, ne už se mě nechce, nemám ráda novinky, ke kterým mě nutí okolnosti, proto nemám ráda televizi, za můj život již tolik lidí nepovstalo z popela, a já si neumím a nechci zvykat na ty nové. A tedy na nic nového nejsem už zvědavá. Nedávno se v komentářích u mě, hodně mluvilo o mém stáří, a o tom že to jak je člověk starý se týká hlavně jestli jako starý, nebo mladý myslí a ne jak vizuálně vypadá a kolik je mu let. Lidi, co ráno vyskočí, v plavkách si hupsnou do vody plné ledu, brrrrrrr ve dvacetistupňovém mrazu si zaplavou, sice obdivuji, možná  jejich touhu po zdraví a mládí respektuji, ale nejsou to pro mě vzory zářné a ani úctyhodné, je to jen jejich styl života, nemám pocit, že by to mohlo být příjemné. Já tedy povstávat do nekonečna z popela nehodlám, měla bych ráda teplé prkénko pod zadkem, teplo mezilidských vztahů, aniž bych chodila ven do dvacetistupňového mrazu, nebrala do rukou polena zasněžená a mokrá, ale tu cestu jsem si zvolila dobrovolně, a pokud je mně to dnes nepříjemné vím proč a tedy někdy jsem dokonce i ráda, že některé vývojové věci už nezměním, neuvidím a nedožiji se jich. Není mě jedno jen, jak a v čem budou žít mé děti a vnuci, jaký povedou styl bytí, co pro ně bude důležité, ale nehodlám je ani ovlivnit, ani ovládat, jen tedy ty okolnosti, tak jak budu schopna, a v rámci svých možností,  tak to bych ještě chtěla, ale jen maličko v rámci toho jak to cítím a nehodlám si cokoliv nalhávat. To aby moji potomci nelhali, nekradli, nepodváděli a až do páté generace se za sebe nemuseli stydět, a nežili jako sobci, tak tomu já říkám povstat z popela, i když to neuvidím.

V různých zemích světa a různých kulturách je stáří uctíváno, jako studnice moudrosti, a i ve velice primitivních kmenech je starý člověk hýčkán. Je velice zvláštní jev to, že ve vyspělých zemích se společnost uchyluje ke zjevné degradaci stáří, ač dobře ví, že stárnutí není fyziologický proces chátrání mozku, ale tělesný projev, a babka motající se ve velké hale a hledající VC, není blbá, a nečeká soucit, ale adekvátní pomoc tělesnou a není třeba s ní mluvit jako s hluchým, ne-li jako s debilem, je jen ovlivněna svou chátrající tělesnou schránkou.
Je vědecky dokázáno, že mozkové buňky ve stáří neubývají tak rychle, jak se dříve říkalo, (s výjimkou lidí nemocných), ale spoje synapsí se větví a košatí jako strom života, vědomosti zralého úsudku se necení, nepřikládá se jim váha, ba ani úcta. Je to zřejmě důsledek toho, že Babičku od Boženy Němcové, nikdo s dnešní vládnoucí garnitury nečetl, jen si vyhledal výcuc na internetu a v Plzni na to složil disertaci.

Reklamy

15 thoughts on “FÉNIX

  1. Aničko, přečetla jsem tvůj článek a komentáře k němu. Sama za sebe musím říct, že jsem člověk hodně nespokojený, tím nemyslím nespokojenost s tím co mám nebo můžu, ale tak všeobecně. Říkám si, jak by bylo na světě krásně, kdyby k sobě byli lidé ohleduplnější a vstřícnější, kdyby spolu dokázali promluvit, usmát se na sebe, … Nelhat, nepodvádět a nekrást, by mělo být samozřejmostí, jenže není. Nezáleží na tom, jestli je člověk věřící nebo ne, v tom to vůbec není. Už jsem někde psala, že jedna z mých babiček byla silně věřící a byla to skrz naskrz zlá a falešná ženská, druhá babička věřící nebyla a já nepoznala hodnějšího a obětavějšího člověka.
    Snažím se pomáhat, jak to jde, ale můj přítel mi říká, že svět rozhodně nezachráním, co svět, ale ani svoje kamarády, kteří na tom nejsou zrovna moc dobře.
    Jinak jsem kočičí máma, jako ty. Mívali jsme čtyři kočky a ještě jsem krmila všechny v okolí. Už nám zbyly jen dvě, kocourek mi zrovna teď leží skoro na klávesnici.

    1. Milá Hanko, je ve mě takový ten pocit zakořeněný, jak říkáš………… nevytrhnu to a ani nechci, a upozornit, že je něco shnilého ve státě Dánském a že to zapáchá čím dál tím víc, mě vy všechny vlastně pomáháte, tím že tady o tom mluvíme a lidé si to občas přečtou. A zvolíme-li téma jakékoliv, důležité je to že to chtějí lidé číst, a o čem tady mluvíme je zajímá.

  2. Myslím, Aničko, že jsi hodný člověk, toužící po harmonii a pěkném životě. Překonávat překážky není tvou prioritou (a ani nemusí být), myslím že jsi človíček, který něco budoval a teď by měl užívat pohody.
    Že ti nejsou věci lhostejné, je dobře, protože lhostejných lidí přibývá a těch citlivějších ubývá.
    Jsem ráda za tvůj komentář u mě, ohledně kočiček a jiných zvířátek, z jednoho z tvých článků jsem pochopila, že snad chodíš i krmit ptáčky nebo divoká zvířata vůbec.
    A s těma kočkama, co ses jich ujala, je jen plus pro tebe.
    Bohužel, člověk nemůže spasit svět, ani všechna zvířátka v něm. Ale i něco málo může…
    Hezký víkend přeji!
    A usměvavý.

    1. Víš milá Vendy, je mně příjemné když někdo pošimrá mé ego, má to rád asi každý. Musím se ti přiznat, že to vše není mojí dobromyslností, mám zlost, že ti koho je to starost se nestarají, a to jsem loňskou zimu dokonce požádala o pomoc starostu, přivezl jeden pytel obilí, to jim stačilo na tři dny, tolik jich sem chodí, letos jsem se ani neobtěžovala, říkáme s mužem, nějak to přežijeme, a kočky…… děsím se až těch deset cizích, a čtyři naše, po jaru přivede koťata, to budu muset vzít košíky jet do města na trh a tam v kleče a s pláčem prosit lidi véééémte si koťáááááátka, Víš na co se také těším, jestli to budou taková dřáčata jako to na tom videu, jak nás tady sežerou a bude pokoj, cha chááááá. Lhostejnost lidí mě zahání do kouta, kam nechci a potom blábolím tyhle ódy, a to pominu lidi a jejich bídu.

      1. Ta micina byla pěkně dryčná, mám ji umístěnou na blogu též, video je skvělé a micka urputně rvavá o svůj kousek… ne žvance, ale cigára.
        Ale jak poznamenala ve svém komentáři Šárka, nejde ani o cigáro jako takové, jako spíš o úlovek, kořist…
        Chápu že jsi naštvaná na ty lidi, deset kkoček je děsná kalamita. My jsme nechali pro jistotu všechny kastrovat (aspoň všechny, co se ochočily), protože si nedovedu představit, jak bych dvakrát ročně musela topit koťata nebo o to žádat bráchu či veterináře. Protože s pravidelným nárůstem bych těch koček měla do roka asi dvacet nebo čtyřicet… A to přece nejde.
        Je to dilema. Na jednu stranu nejsi povinna ty kočky živit, nejsou tvoje a měli by se o ně starat ti, co si je pořídili.
        Ale jak je vidět, nestarají se. A ty si pak vyber – necháš je zajít hlady, protože nejsou tvoje, nebo jim občas něco přisypneš, protože se na to nemůžeš dívat.
        Nejde o to, jestli to děláš s nadšením nebo naštvaná, důležitý je samotný skutek. Já taky nebyla odvázaná, když se mi na dvoře objevily čtyři koťata (loni), ale neměla jsem to srdce nechat je pojít hlady. Je fakt, že kočku, tedy jejich mamu, jsem hnala smetákem pryč. Ale to bylo, když jsem zjistila, že někde pár týdnů přebývala – to znamená, že měla místo, kde dostala nažrat. Takže jsem jí sdělila, ať na to místo táhne – a nechala si ony koťata, protože nevím, komu ta kočka ve skutečnosti patřila. Ale to už je lońská historka…

        1. Ty naše dvě kočky jsou staré, a v době mrouskací je vždycky varuji po dobrém, ať si uvědomí co to obnáší mít mladé, ty cizí, to jsem konzultovala s místním „VETERINOU“, za sedm tisíc by to prý sfoukl, musíme se rozhodnout, jestli jíst, nebo kastrovat, vnějším pozorováním usuzuji, že je stejně pozdě, na koťata je zaděláno, chytit se nedají. A stádo vysoké, ty mají hodiny v hlavě příjdou denně přesně v šest.

  3. Tak s tím stářím již je to asi tady. Už mě začínají v tramvaji pouštět sednout! Asi rok. Je to zřídka, ale je. Zpočátku jsem byl velice rozpačitý a nesvůj. Ale dokud mám nohy slušné tak to jde i bez sezení. Spíš mě štvalo, když syn byl před deseti lety (byť ve věku puberťáckém) po operaci kyčlí a pohyboval se půl roku o berlích, tak ho nikdo nikdy v tramvaji sednout nepustil. Myslím, že ohled má být komplexní. Nejen jak člověk vypadá, ale i jak je potřebný.

    1. Jsem moc ráda pane Oto, že si rozumíme, jsou i výjimky, které potvrzují pravidlo, je to o ohleduplnosti, slušnosti a lásce k lidem. Děkuji za návštěvu.

  4. Bonne fin de semaine mon amie Anna

    Je suis contente, mon ancien guestbook du temps de windows live avec vos

    précieuses photos
    fonctionne sur mon eklablog donc ai récupéré le code et l’y
    ai placé 🙂 … je refais essais ce week-end sur mon Word Press
    mais ???

    c’est avec un timide rayon de soleil que je te fais de

    tendresse

    calinous de mes zamours

    martine

  5. Tak televizi už jsem neviděla alespoň půl roku. Ráda bych se dívala alespoň na zprávy, abych věděla, co se děje, ale nejde to. Babičku jsem četla, mám ráda i ten film v TV. Pevně doufám, že učím děti těm správným hodnotám – víře v Boha, pomáhat druhým, nelhat, nekrást a také úctě ke starším. Nikdy bych nikoho nenazvala debilem, už vůbec ne starší lidi. Mám své přátele ve všech věkových kategoriích a starší více než-li mladší. A já si s klidem mohu říci, že jsem šťastná…. mám své děti a ty jsou pro mne vším.
    Kéž bych Ti, Aničko, uměla pomoci a rozveselit Tě. Co mám udělat, aby jsi byla šťastná? Alespoň na chvíli? Bůh Tě opatruj.

    1. Jsi velice milá Amélie, ale já sama o sobě jsem velice spokojený člověk, mě neschází nic, mám víru, mám lásku, nemám hlad, jsem v teple, čistém a hezkém prostředí, zvířátka mě milují, a já pevně věřím, že i někteří lidé mě mají rádi, alespoň ti které i já mám ráda, co víc si člověk může přát, skoro nic nepotřebuji tak nutně, abych se bez toho neobešla, jen stav věcí veřejných, kdyby se zlepšil, ve prospěch zdravého rozumu, to by přispělo k dokonalosti mého bytí, ale nic na světě není dokonalé, moje psaní je jen takový zástupný element k věcem, které nevyřeší ani jiné kapacity pro filosofické otázky, jak jsem chtěla říci publikovanými přednáškami. Hlavně ty buď šťastná, ty píšeš o svém konkrétním životě já o věcech všeobecných a ty nejsou věcí štěstí jako takového, štěstí je v něčem jiném.

  6. Tak to já televizi ráda mám, zvlášť její zpravodajskou stanici ČT24, mám potřebu vědět co se aktuálního děje doma i v zahraničí, ale tím to končí, stačí mi být v roli diváka. Nemám potřebu něco měnit, nebo za něco bojovat. Jsem totiž věčně spokojený člověk, vždycky to tak bylo a pořád to tak je, bez ohledu na vlády v naší zemi a finanční ne/zajištění naší rodiny. Je to něco nepochopitelného ve mě a sama tomu nerozumím, už prostě taková jsem. Mohla bych říct, že jsem ten klid a pokoj získala vírou, bude na tom mít jistě svůj podíl, ale hodně z té vnitřní spokojenosti ve mě bylo odjakživa. 😉

    1. Já také přemýšlím o tom jestli to že jsem nespokojena se stavem věcí, není spíše trest nežli dar, příjdu-li k sousedce a u ní je zamrzlá voda v kuchyni, mohla bych říci, co je mě do toho, má přece děti, a my také nemáme tolik sil jako před časem, kdy naše pomoc byla samozřejmostí, mám a měla jsem se vždy nadmíru dobře, ano je to dar, nemůže to říci každý, nikdy jsem neměla bídu, ani hlad, bůh a můj manžel se celý můj nadmíru spokojený život o mě postarali, ale ne každý je na tom tak dobře, a mě to není jedno. Není mě jedno trpí-li zvířata, natož lidé. A to je to co jsem chtěla říci, že se mě už nechce, že nemám sílu, ale není kdo by to udělal za mě a tak ať chci nebo ne, zase vstanu a jdu. protože musím. Ani z daleka by o mě paní Němcová nepsala, a paní kněžna by neřekla, “ šťastná to žena“ NE NEJSEM ŠŤASTNÁ jako „Babička“ A DOST MĚ PIJE KREV, TO ŽE SE LIDÉ NESTARAJÍ JEDEN O DRUHÉHO.

      1. Jejda. Doufám, že to, co jsem napsala nevyznělo tak, jako že mi jsou všechny strasti a problémy světa šumafuk. Psala jsem spíš o mém vnitřním rozpoložení. Můj muž tvrdí, že bych snad byla šťastná a spokojená i pod mostem. 😀

        1. Vidíš Jarko, jak je nedorozumění jednoduché, když dva říkají totéž, nemusí to byt vždy totéž i když v podstatě je, já jsem jen měla pocit, že jsi jinak porozuměla co tím myslím, stejně tak jako Amélie, to já se vyjadřuji tak, že to vypadá, jako že já osobně strádám, ne já osobně jsem na tom stejně jako ty, tedy dobře, chtěla jsem jen zdůraznit myšlenku, že by nás měl někdo zastoupit, a pokračovat za nás, že již máme právo odpočívat a mít pocit, že vše je tak jak má být, a vše je v rukou božích.
          A tak ti to Jaruško Přeji, odpočiň si přes víkend moc hezky, přeji slunce v duši.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s