Něco na hraní ?

Mnoho lidí si rádo hraje, a není to novinka, lidé si hráli již ve starém Egyptě, hráli si vždy a za všech okolností. Mít hračky, které by nás potěšily, touží každý od malého dítěte, až po starou babku, jako jsem já, milovala jsem tu dobu, malých dětí, kdy jsem jim šila a pletla na panenky, šila peřinky do kolébky s kanýry a kraječkami a můj muž tu kolébku vyráběl po večerech, a dlouho ze dřeva vyřezával, chtěli jsme dát dárek, jaký se koupit nedá. Naše vnučka byla tak malá a kolébka tak velká, že v ní i s panenkou lehávala. Klukovské sny se plní lépe, kluci ti většinou touží po autíčku, autodráze, nebo nějakém robotu, a to se dá splnit lehce. Náš vnuk, nebyl nikdy náročný, vždycky jsem měla pocit, že si spíše plníme své vlastní sny z dětství, naše hračky nebyly tak složité, jako ty dnešní, mívali jsme je však rádi stejně, jako naše děti i vnuci.

Když jsem byla malá já, vyráběl tatínek pro mě cínové figurky, měla jsem je ještě, jako vdaná a hráli si s nimi i moje děti. Měla jsem sedláka selku a plný dvůr domácích zvířátek. Kupovat hračky bylo mojí nejmilejší činností, dokud byla naše vnoučata malá, to nepřeberné množství, které je dnes v obchodech mě láká neustále, moc se těším, že jednou budeme zase mít, pro koho je kupovat a dělat. Že se dočkáme a budeme prababičkou a pradědečkem, naše půda která přetéká starými hračkami, za tři generace, že bude oblíbeným místem stejně jako byla u těch minulých.

I jako staří lidé, do dnešních dnů si stále rádi hrajeme, nedávno jsem byla inspirována na internetu k takové malé zábavičce, mám na ni sice málo času, občas si k ní ale sednu. A až to bude hotové ukáži vám toho svého nového zloděje času, i vám řeknu, jak se to dělá.

Občas si i zahraji na počítači, mám ráda skládačky, hlavolamy, i některé jednoduché hry, co se u nich nemusí spěchat,  spíše se musí přemýšlet, a jsem moc ráda, že ani naši potomci nepodlehli tomuto novodobému fenomenu, takzvaným střílečkám i podobných šílenostem, kde tečou potoky krve.


JEN  si kliknout na odkaz 
HRA  PRO DĚTI I TY VĚTŠÍ
DALŠÍ NENÁROČNÁ …
MALOVANÉ KAMENY
Tady si také moc krásně někdo hraje, 
To je již umění:http://mischkabeads.blogspot.cz/
Něco pro Krušnohorce:http://www.krusnohorsky.cz/
Zajímavé cesty, zajímavých lidí : http://pamir12.tym.cz/panoramata.php

KDYBY JSTE SI CHTĚLI HRÁT…..
Tak jak si lidé obvykle hrají, tedy nějakou tu písničku, mám přehrávač na pravé liště a také vám sem dám odkaz na stránku přítele o kterém jsem jednou také psala v komentáři.

ZAHRAJ SI PÍSNIČKU GEORGE JONESE: KLIK
Také se můžete podívat na jiné blogy, články, 
A hrát si jak je vám libo, je nás hodně: KLIK


Reklamy

20 thoughts on “Něco na hraní ?

  1. Přátelství a základem lepšího světa, přátelství, a první krok na cestě k úplnému lásce … Objímám Rebecca

  2. Já jsem si jako malá ráda hrávala s panenkami. Šila jsem na ně, měla jsem i pokojíček, nádobíčko, moc ráda si ještě teď vzpomínám. Jak se narodil bráška, když mi bylo 14 let, tak to už nebylo ono. Byl krásný jako panenka, ale řval a já ho musela brávat ven, i když jsem šla na rande. Ale přežili jsme to oba. A na PC si hraji ráda většinou logické hry. Je to relaxace a trošku cvičím i mozek.

    1. Takové cvičení je prý prospěšné, říkají to i doktoři, a já pozoruji na sobě samé, že hlava již ten tělocvik potřebuje důkladný. Není den, abych něco nezmastila, nezapomněla, dělám spoustu různých chyb, když si po sobě někdy něco přečtu……….. I pravopisných, tedy se všem a všude omlouvám, lepší už to asi nebude.

  3. Thanks dear Anna for sharing this issue of toy before. In truth, they were wonderful and I was also very happy with them.
    My best wishes to you friend.
    Kisses and blessings

    1. Time is strange, our children and grandchildren are demanding we get older and we cease to understand them.
      Thank you and I, for long, beautiful friendship. hugs Anna

  4. Jsem nejstarší ze čtyř dětí, ale nejvíc jsem si jako holka hrála se svým jen o rok mladším bráškou. Byli jsme pomalu jak dvojčata, další bráška už byl o dost mladší a sestra je mladší dokonce o 14 let. Když jsem se vdávala, ona ještě ani nechodila do školy. Teď, si s ní ale rozumím úplně výborně, věkový rozdíl, se léty jakoby smazal. 😉 S bráchou jsme si rádi hráli na školu. Žáci byly plyšáci a panenky, měli jsme pro ně vlastnoručně vyrobené sešítky, psali jsme za ně úkoly a pak je známkovali, no prostě paráda. Dokázali jsme se s bráchou i poprat, ale za chvilku jsme byli zas nejlepší kamarádi a parťáci pro hry i lupárny. 😀 Teď už si moc nehraju a počítačové hry mě nechytily vůbec. Musím se přiznat, že ani nevím, jak se hrajou. 😛

    1. Měla jsem to podobné, když jsem se vdávala, byl můj jediný bráška maličký kluk, dnes jsem sama, bůh si ho již vzal, moc se mě stýská, byl jako mé další dítě, jezdil k nám na prázdniny.
      Já si někdy v zimě zahraji ráda pasiáns, je to stejné, jako s papírovým, můj muž rád hraje mahjong, obojí je součást Windows. Vnoučatům jsme hry kdysi kupovali, jako dárky, různé encyklopedie třeba vesmír. Jsou krásné interaktivní, to jsem vydržela dlouho, dívat se do vesmíru, třeba na Mars. Nechám ti tady pěkný podobný odkaz, hezky se větví, na další odkazy, můžeš klikat do nekonečna, je to také něco na hraní, zajímavé a Česky. Zdravím Jaruško a hezkou neděli. Anna

      http://www.eso-cz.cz/

  5. On si hraje asi každý, Aničko, někdo s něčím a někdo na něco. 😉
    Často vzpomínám, jak jsme si v dětství se sestrou vyhrály s obyčejnými dřevěnými kostkami. Byly to odřezky z prahů, které nám nosil děda z práce. Měly jsme jich velkou bednu a byla to naše nejmilejší zábava. Naše děti už byly náročnější a dnešní děti ještě víc, ale vychovali jsme si je tak. Já bych vnučkám snesla modré z nebe, každou chvilku jim něco koupím, nemůžu prostě odolat. Už jsem ale dostala od rodičů zákaz, protože mají malý byt a taky nechtějí, aby si na to holky moc zvykly. Je to asi, jak píšeš, částečně si plníme své sny z dětství. 🙂
    Tobě tatínek vyráběl cínové figurky, nám zase táta vyrobil loutkové divadlo, ještě je schované na půdě. O hračkách by se dalo psát donekonečna! 😉
    Tak si hrajme pěkně dál! 🙂
    Aničko, zdravím tě a přeji krásný víkend. 🙂 Hanka
    P.S. Jdu ještě mrknout na odkaz.

    1. Jóóó tak to jsi mě kápla do noty, hrát si na něco to také miluji, jen na to nemám talent. Která holka by nechtěla být herečkou? Dnes je to hnáno do extrému i tím, že nejen výjimeční, jsou privilegovaní. Je mnoho povolaných málo vyvolených. Řeknu ti upřímně, že je to jeden z konfliktů v naší rodině, že nepokrytě dávám najevo opovržení s tak zvanými VIP osobnostmi, a vždy když mluvíme o tom, kdo je u mě na prvním místě v hodnocení, dojde ke sporu. Důvod je nasnadě, jak je finančně ohodnocen tenista, sportovec, herec, nebo vědecký pracovník, a „hádka“ o to, co je v životě důležité, je na světě.
      Dnes s odstupem času, moji drazí již dávno nežijí, nechápu dost dobře, kde naši rodiče, při té vší práci, na nás brali čas a nervy, k tak obětavé výchově. Také tě zdravím Hanko.

  6. To se jednoubude tvým vnoučatům krámovat na půdě, budou hledaat poklady.
    Cínoví vojáčci, nebo spíš figurky, jsou takové nostalgické. K hračkám vůbec – pamatuju si jako malá, když jsem listovala ve starém katalogu Magnet z Pardubic, jak děsně ráda jsem listovala právě oddělením hraček, chtěla jsem snad mít všechno, všechno co tam bylo, od panenek, přes různé malé kuchyňky, ale i člobrda a stolní hry, ruletu a loutkové divadlo, různé mini klávesničky, magickou tabulku a další takové blbinky (ne že bych něco z toho doma neměla, panenky jsem mívala, magickou tabulku taky, člobrdo jsme hrávali snad odjakživa…)
    I dnes je těch her a hraček neuvěřitelné množství.
    V dospělosti jsem panenky opustila, ale občas si ráda zahraju i dnes. K nejlepším hrám bych dala Dostihy a sázky, Ovečky a vlci a Halmu. (Šachy bohužel neovládám).
    Ale tohle jsou hry, které vyžadují společnost. A tak když společnost není, perfektní je počítač. Jeden čas jsem ráda skládala puzzle, ale nastává Nerudovská otázka, kam s ním?
    Tohle jsem vyřešila počítačem. Počítačové puzzle totiž složím a zase rozhodím…
    Taky jsem objevila několik dalších jednoduchých her.
    Ta tvoje, s barevnými kameny, se mi líbila. Něco podobného hrávám taky, je to taková oddechovka.
    Asi napíšu článeček na tyhle hry a dám tam pár odkazů.
    Možná něco inspiruje i tebe a objevíš něco, co by tě bavilo…

    1. Moje vnoučata už ne, ta z toho hrabošení na půdě vyrostla, mají jiné zájmy, a tak mě nezbývá, nežli se těšit až na tu další generaci.
      Mám mnoho her, dláždím mozaiku na zahradě, každoročně přidělám kousíček, příroda mě chce dokázat že má větší sílu a moc, nežli já, dělám to jen tak do písku s kaménků z celého světa a musím to neustále obnovovat, nevěřila by jsi Vendy, že mnoho jich mráz roztrhá na malé kousky, co jsme tady proti Bohu a přírodě?
      Jsem na tom jako má vnoučata, hry na počítači mě moc nezajímají, někdy v zimě, když je víc času, tak si i zahraji. Moc děkuji, já se tam potom podívám, až to uděláš. Hezký víkend Vendy

      1. Příroda má opravdu obrovskou sílu. Věřím tomu, že kdyby lidská civilizace vyhynula a zbyly jen neživé věci, tak za padesát let není poznat, že tady byli nějací lidé.

  7. Jé, když vidím ty vojáčky. Mám kamaráda který je sbírá. Myslím, že kdyby mu nějaký vojáček zmizel, všimne si toho.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s