Máme takové dny, kdy si říkáme je nám smutno, jako když nás někdo odveze na hlubinu, ne tak já, miluji pohledy do hlubin, moje nejmilejší posezení v mládí bývalo u tůně, a maminka vždy říkávala, že mě stáhne hastrman do hlubiny, nebála jsem se, vždy mě to přitahovalo a mám hlubinu ráda dodnes, i když ke třem křížům už bych asi nedoplavala.. Hledám články o Mariánském příkopu, fascinují mě zprávy o tom jak se tam zase někdo pokouší potopit, nebo se tam potopí sonda a odebere vzorky, ne většinou nejsou krásné, ryby a někteří živočiši, jsou jakoby přišli z pekla samotného, někteří jsou ale zase tak krásní, že se to navzájem vyvažuje. Pokládám si otázku jak je možné že my rádoby páni tvorstva, nejsme schopni podstoupit ponor do relativně malé hloubky, ve srovnání oproti hloubce třeba příkopu, a ti tvorové tam bez újmy žijí. Jsou velice zvláštní, podívejte se, Boží záměry, a různá tajemství přírody jsou úchvatná. 
Moře a jeho hlubiny jsou dosud neprobádané, je to kouzelná pohádková zahrada a my ji svým dílem, které často není Bohulibé ničíme, vlečné sítě používané k velkolovu, devastují korálové útesy, moře se decimují do poslední ryby, kdysi bohatá trdliště jsou často vylovena a rovnováha je narušena, příroda nemá možnost, ani čas se vzpamatovat. Po desetiletí zmražené ryby se prodražují a tato odporná věc se lidem nabízí jako kvalitní potravina, ve velkoobjemových sítích se ryby rozmačkají tak, že je není možno zpracovat pro lidi, táhne se jich několik desítek tun po mořském dně, za velkého tlaku, většinou se znehodnotí natolik, že se potom melou, suší na moučku a krmí se jimi dobytek, nevíte, po tomto krmivu, jíte-li kuře nebo rybu. Rybáři pluící v přímoří na lov, často však nenaloví ani pro vlastní potřebu. Ryba bývala jídlo chudých, maminka mě, kdysi, jako malou holku, poslala do rybárny, pro slanečky, byla jich třílitrová bandaska, za tři koruny, důkladně je vyprala, naložila, některé se zeleninou a cibulí na kyselo, některé na divoko s černým hořením, cibulí do oleje, a další do remulády a ta bandaska nám stačila na dva týdny, najedli jsme se zdravě, a za tři koruny. Dnes mám-li chuť na dobrou rybu, abych si vzala půjčku. Ryby, já i moje rodina jíme často, a rádi, tedy nemáme zvýšený cholesterol a máme, já i manžel skoro všechny zuby zdravé. Dneska po přečtení různých statistik, článků a vědeckých pojednání, mě bylo, jako by mě ten hastrman tahal dolů. Opravdu je nutné takto rabovat planetu ? Kam přijde všechno to jídlo ? když třetina lidstva strádá hladem ? Jsme dobří hospodáři? V Německu se denně vyhazuje ve větších městech desítky tun chleba, co s ním dělají, by mě velice zajímalo ? Usušíme-li ho, pokud nějaký zbude, pro zvěř na zimu uděláme dobrou a prospěšnou věc, jak hospodaříme s potravinami, jsme dobrými hospodáři, příroda není dojná kráva, kterou není třeba krmit, aby dojila navěky. Ona potřebuje naši péči a lásku. Jednou tu krásnou a inteligentní přírodu zavřeme do aquarií, jako atrakci? Nebo ona nás, aby přežila? Podívejte se na delfíny, jak jsou inteligentní, jak se při tom i baví a spolupracují. Miluji dokumenty, kde je klid, krása podmořského ticha, vážím si moudrosti stvoření a věřím, že člověk bude stále více ochraňovat tu krásu, soulad na mořském dně, a nebude chamtivý natolik, že vyhubí sám sebe tím, že nedá desátek ze svého, na dobro světa.
Anna : prostor 