Nemusím to znát

Proto že to nebudu nikdy potřebovat? Ano je příjemné koupit si knihu, lehnout si na zahradu a říci, „kniho čti“. Moc se mě nelíbí ty důsledky. Také již nekupuji mnoho knih, je to u nás,ve velice úzkém výběru, které knihy, by za výdej nemalé finanční částky stály. Je to dávno, co jsem měla pocit, že ukládám vědomosti pro generace, a byla jsem na to pyšná, koupila-li se do domu krásná kniha, byl to počin, pro děti a vnuky. Máme knihy s věnováním prababiček, a pradědečků, do kterých se vpisovala data narození dětí, a úmrtí rodinných příslušníků, krásná věnování, písně a modlitby, takové knihy se dědily po dobu několika generací, například bible, byla takovým darem, nebo dědictvím, já ji beru do ruky málokdy, protože slovům tam napsaným, je těžké porozumět, je důkazem, jak i řeč se mění a vyvíjí. Já dnes, když se chci něco naučit, musím se velice snažit, porozumět tomu, co je mě říkáno, tou řečí budoucí, špatně rozumím i té minulé. 
Rádi se díváme s manželem na vědomostní soutěže, a programy tohoto tipu jsme sledovali s vnoučaty, když ještě byla ve věku, kdy je ještě bavilo s námi sedět, u podobných programů a já vždy trpělivě čekala, až nějakou otázku zodpoví dříve, nežli my staří otevřeme pusu, a nedočkala jsem se, říkávala jsem, málo čtete, nepamatujete si ani vědomosti ze školy, brebentíte, drmolíte rychle a zbrkle, komolíte krásnou Českou řeč, vy mladí, a my starší dnes nemáme ani sluch, ba ani trpělivost v takovém pořádku, přestáváme vám rozumět, v obou slova smyslech? Bylo mě řečeno, nebudu se učit to co nebudu nikdy potřebovat, a zaplácávat si závity balastem. Je pravdou, že můj mozek, je již neproduktivní a je zaplácán balastem, hledám a hledám informace, které již z hlavy vyvanuli, a také si často řeknu, na co jsem se to všechno učila, když jsem všechno zase zapomněla.