Pan Werich to říkal obráceně, mě se chce něco říct.
Je to co cítíme pravda? Říkáme to co je pravda? A opravdu to tak cítíme?
Byla jsem si počíst na jednom blogu, ne to bych lhala, je jich víc takových, věřte nebo ne, stalo se, početla jsem si, a začala zpytovat svědomí, jestli to co já napíši v komentářích, není jen blábolení o ničem, a že bych také často a moc ráda, na plné plíce, a na plnou hubu řekla co si opravdu myslím, nežinýrovala se, nazvala věci pravými jmény, nehledě na to, zda to bude spisovně, a správně přeloženo, a chápáno, docela se mě tam ulevilo, když jsem četla věci, o kterých přemýšlím jen tak potichoučku v koutku, a při tom mám velkou chuť, vykřičet je do celého světa. Nevím proč to neudělám a myslím si slaboduše, že jsem natolik slušná. Neeee, jsem vlastně pokrytec a lhář, dívám se na svět křivým pohledem? Přitom z duše nesnáším servilní řečičky a sladké pusinky. Občas zajdu na podobné neortodoxní blogy, a měla bych k mnoha věcem co říci a neudělám to, proč ? Protože by se mohlo říci že, vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá? Já tam nepatřím, vím to, aleeee, často a ráda bych napsala něco, souhlasného ? Snad, nevím? Jistě asi ano, někdy zase naopak vyjádřit nelibost, přímo a upřímně, jinak by mě přece nemohlo lákat číst tyto články a diskuse k nim, tvrdě soudící ale pravdivé. Nesnáším rasismus, šovinismus, ba ani pragmatické posuzování věcí. Říkám prolhaně sama sobě, pravda je někde uprostřed, a i když je hnusná, je ji potřeba zaobalit do čistého ubrousku? Řekněte prosím, co si myslíte, má nějaký smysl se někde prát za svůj názor, říkat věci na rovinu, dělat si nepřátele, protože málokdo má rád, když se mu něco vytkne a již nejméně když někdo oponuje, pravda je věcí relativní.
Můj kocour je dnes zrzavý a kouká na mě jako blázen, „už zase chceš přitvrzovat, vyhrožuješ tím neustále a kde nic tu nic“. Já se ale polepším, budu od teď tvrdá jako kámen, vykašlu se na konvence, to jestli někomu budu po chuti nebo ne, vlezu všude a napíši co si myslím, a basta. Tak to říkají Italové a my……. JEN SI TO NĚKDE NEROZHÁZET, NEPOLEPIT, HEZKY BÝT TICHO A DRŽET KROK A HUBU.
CITÁTY PANA WERICHA
Kde blb, tam nebezpečno!
Zbabělci jsou nepochybně nebezpečný živel, ale co teprve odvážní blbci?
Člověk musí mít vždycky cíl, ale nemusí se vždycky trefit.
Až Ti bude úzko otoč se čelem ke slunci. Všechny stíny budeš mít za zády.
Život vždycky stál a stojí a bude stát za to, aby byl dožit. Ono se s ním popravdě ani nic víc dělat nedá.
Přátelství je součást lidského štěstí.
Umění je jako slunce, které se taky nikomu nevtírá. Když zatáhnete záclony a zavřete okenice, tak vám slunce do bytu neleze, jenomže je to vaše chyba, že chcete žít potmě.
Fanatismus je určitý nedostatek statečnosti. On je to strach přijímat svět v jeho složitosti. Fanatismus je cesta k zjednodušení života. Je to útěk před odpovědností, kterou člověk přijímá tím, že se pořád rozhoduje.
Anna : prostor 