Stokrát vyprávěno.

Jít časně ráno na vycházku se psem může být nepřekonatelný průšvih pro mnoho lidí i mě se stávalo, když jsem nejvíce spěchala do práce, že pes na ranní procházce, ne a ne poslechnout. Tak jednoho takového rána se stalo že moje kamarádka, milovnice zvířátek, vstala opět hodně časně, aby pustila svého divokého nevychovaného psa z vodítka, dala mu trochu volnosti v zahrádkách, předpokládaje, že všichni spí a tudíž pes nebude nikoho obtěžovat, jenže pes, za několik nestřežených chvil, jal se běžet proti ní s něčím velkým v tlamě, začala tušit….. už zdálky jí bylo jasné, že je to králík a to králík chovný, vzácný a ještě k tomu kamarádčin. Co teď, nic lepšího ji nenapadlo, nežli milého chovného Pepu vzít domů a protože byl silně uválen v hnoji a zapáchal jako prase, vykoupala ho, vysušila fénem, a uložila do jeho králíkárny, aby to vypadalo, že chudák Pepa zdechl přirozenou smrtí, aby nevznikl konflikt ohledně nevychovaného psa, Jen dodělala tuto bohulibou činnost na záchranu sousedských vztahů, dorazila sousedka, ona majitelka zesnulého Pepana, poručila si kafe a frťana, řka, že se stal nějaký divný zázrak, a nebo že by se měl zavolat psychiatr, že se asi zbláznila. A vyprávěla že chudák Pepa co ho opatrovala jako oko v hlavě, nikdy prý mu nedala nic špatného k žrádlu, se včera nadmul, zdechl a ona prý ho večer zakopala do hnoje, na tom by prý nebylo nic nenormálního, kdyby dnes neseděl pěkně čistý, živý a zdravý v králíkárně.