Nová cesta Křesťana?

Rozhodl někdo kdysi za nás? Vzal malé něžné děťátko, zavinul je do peřinky, odnesl do kostela, daroval je pánu Bohu, ze strachu o jeho nevinnou duši, ten človíček nemohl rozhodnout o tom kam bude kráčet životem, stal se křesťanem, proti své vůli. V rodině křesťanské záleží na výchově, kam je tento maličký křesťan směrován výchovou, jaké principy života jsou mu vštěpovány, jestli a pokud rodina dodržuje, sama desatero přikázání, je a může být příkladem pro všechny?  Jinak je to v naší České společnosti, kde nebyla tato výchova stavěna na žádné privilegované místo, kde se mladí za víru stydí a jsou stavěni do posice ustrkovaných mučedníků, a je jim podsunována nějaká méněcennost. Já osobně takového mladého člověka, který se v dospělém věku, ke kroku takového významu rozhodne, stavím na příčku nejvyšší, žít jako křesťan je velký závazek, a dlouhá cesta, přes mnoho překážek, pro dnešní mladé lidi nepřekonatelných, zdrženlivost v mnoha aspektech je dnes překážkou největší a proto si vysoce cením každého nového křesťana, který ví co bude od něho žádáno, a přesto chce být následníkem víry, je ochoten sebekázní dokazovat, že křesťan je příkladem a zárukou slušného života. Každé společenství je zdrojem různých názorů, je v něm očekávání, čehosi na vyšší duchovní úrovni, zaplnění prázdného místa, hledání a najití, každá zodpovězená otázka tvoří novou. Neptejme se co dělala a dělá církev špatného, ptejte se co já jsem udělal dobrého, za co by mě mohl bůh milovat. Čtu-li názor mladých lidí, že by se nikdy nedali pokřtít, vím proč to říkají, oni jsou vzdělanější, nežli jsme bývali my za mlada, a vědí, že stát se křesťanem, je veliký morální závazek a není lehké ho splnit, a tak raději předem vzdávají tuto snahu, nastoupit tam kde člověk je nucen dostát všem pravidlům a stát se příkladem pro ostatní lidi. Věřte drazí křesťané, že ten pocit, že chci žít tak, abych byl vzorem, za to stojí. 

055 Petr Brandl, Krest kristuv. Manetin, kostel sv. Jana krtitele. 1715-16.JPG