Nová cesta Křesťana?

Rozhodl někdo kdysi za nás? Vzal malé něžné děťátko, zavinul je do peřinky, odnesl do kostela, daroval je pánu Bohu, ze strachu o jeho nevinnou duši, ten človíček nemohl rozhodnout o tom kam bude kráčet životem, stal se křesťanem, proti své vůli. V rodině křesťanské záleží na výchově, kam je tento maličký křesťan směrován výchovou, jaké principy života jsou mu vštěpovány, jestli a pokud rodina dodržuje, sama desatero přikázání, je a může být příkladem pro všechny?  Jinak je to v naší České společnosti, kde nebyla tato výchova stavěna na žádné privilegované místo, kde se mladí za víru stydí a jsou stavěni do posice ustrkovaných mučedníků, a je jim podsunována nějaká méněcennost. Já osobně takového mladého člověka, který se v dospělém věku, ke kroku takového významu rozhodne, stavím na příčku nejvyšší, žít jako křesťan je velký závazek, a dlouhá cesta, přes mnoho překážek, pro dnešní mladé lidi nepřekonatelných, zdrženlivost v mnoha aspektech je dnes překážkou největší a proto si vysoce cením každého nového křesťana, který ví co bude od něho žádáno, a přesto chce být následníkem víry, je ochoten sebekázní dokazovat, že křesťan je příkladem a zárukou slušného života. Každé společenství je zdrojem různých názorů, je v něm očekávání, čehosi na vyšší duchovní úrovni, zaplnění prázdného místa, hledání a najití, každá zodpovězená otázka tvoří novou. Neptejme se co dělala a dělá církev špatného, ptejte se co já jsem udělal dobrého, za co by mě mohl bůh milovat. Čtu-li názor mladých lidí, že by se nikdy nedali pokřtít, vím proč to říkají, oni jsou vzdělanější, nežli jsme bývali my za mlada, a vědí, že stát se křesťanem, je veliký morální závazek a není lehké ho splnit, a tak raději předem vzdávají tuto snahu, nastoupit tam kde člověk je nucen dostát všem pravidlům a stát se příkladem pro ostatní lidi. Věřte drazí křesťané, že ten pocit, že chci žít tak, abych byl vzorem, za to stojí. 
Další snímek

055 Petr Brandl, Krest kristuv. Manetin, kostel sv. Jana krtitele. 1715-16.JPG

17 komentářů: „Nová cesta Křesťana?

  1. Budu se opakovat, Aničko, protože už jsem se o tom tady zmínila dvakrát. Měla jsem v rodině věřícího člověka, který porušoval několik přikázání a byl hodně zlý. Možná si vzpomeneš, byla to babička z otcovy strany. Chodila do kostela, modlila se a zároveň ubližovala lidem pomluvami, rozeštvávala rodinu, podváděla manžela, … potom šla ke zpovědi a byla „čistá“. Tyhle vzpomínky ve mně zůstaly a hodně přispěly k tomu, že jsem věřit přestala. 😦
    Jsem přesvědčená, že dobří a špatní lidé jsou jak mezi věřícími, tak i mezi bezvěrci.

    1. Papež je nejvyšší autoritou církve, je to jen člověk, i já jsem jen člověk Haničko, tak srovnávám tyto dvě hlavy církve, i když svým malým, starým mozečkem nejsem schopna, nemám právo rozlišit různé nyance církve, vidím rozdíl, Jan Pavel byl pro mne symbolem lásky k lidem, milovala a miluji ho z celého srdce, Benedikt, je autorita.
      Nejsem schopna posoudit tvé pohnutky, nikdy, nikdo, nejsme bez viny, odpuštění je lék nejlepší, nejsem si jistá, ale podle tvé řeči, žena jež ovlivňuje tvůj názor, již nežije, posouzení jejího života, je na jiné instanci a ty zbytečně živíš v sobě špatné vzpomínky. Aby člověk došel odpuštění, musí upřímně litovat a zjednat zásadní nápravu svého chování, tedy není to tak, jak ty říkáš, že byla čistá, odpuštění takhle nefunguje, jen bůh má tu moc, ne vždy kněz, on je jen prostředníkem, a do hlavy nám nevidí, pomáhá člověku porozumět sám sobě, a i on je jen člověk. Jestli jsi viděla film o Janu Husovi, to by si to odpuštění lidé mohli i koupit, ne tak to nejde. Odpustit jí musí i ti kterým ublížila a Bůh. Církví, a různých názorů je na světě mnoho, ale Bůh je jen jeden, zodpovídat se nebudeme za to co udělali jiní ale za to co děláme my.

      1. Aničko, babička, o které jsem psala nežije už dávno, ale ovlivnila náš život natolik, že následky pociťujeme dodnes. Umím odpouštět, ale jen do jisté míry. Vím, že odpuštění nefunguje jen skrze zpověď, ovšem ona to tak zřejmě brala a chovala se podle toho. Možná, že ji přece jenom Bůh potrestal, protože ji ranila mrtvice a čtyři roky ležela, aniž by se sama mohla pohnout. Ovšem když o tom tak přemýšlím, potrestal Bůh vlastně nás, hlavně mého tátu, který se o ni většinou staral, a stálo ho to pěkných pár let života.
        V otázkách náboženství a víry se očividně neshodneme a já se s tebou nechci přít, proto se příště komentářům na tohle téma raději vyhnu. Víra se prostě nedá vnutit.

        1. Ne to nedá, není to ani mým cílem, vnutit někomu víru, jen mám pocit že kdyby jsi na to zapomněla, bylo by ti lépe. Doma jsem slýchala, že odpustit je lehčí nežli zapomenout, a to je přesně obráceně, také nechci v této debatě již pokračovat, jen jedno ti ještě musím říci, Bůh netrestá, on je nanejvýš milosrdný, to my LIDI SI DĚLÁME PEKLO NA ZEMI. Někdy zůstává rozum stát nad tím, co jsou lidé schopni si navzájem dělat.

          1. Aničko, však já na to nemyslím, jenom si s mamkou na ty doby občas vzpomeneme, a ty jsi mi to připomněla svým článkem. Vím, že peklo na zemi si děláme sami, jde jenom o to, jestli si má člověk všechno nechat líbit nebo se tomu peklu bránit. Bůh by neměl být tak milosrdný.

  2. Pravda je, že třeba na Moravě žilo vždy více věřících, než třeba tady v Čechách. Nevím, jestli je to tím, že tady bylo hodně přistěhovalců ať cizích či i našich z jiných konců republiky, ale také je pravda, že se dřív lidé chovali víc podle desatera. Proto také já, narozená v Brně a inklinující vždy spíš k té Moravě, proto mohu potvrdit, že jsem zatím (do svých 70 let) nepoznala vyloženě zlého věřícího člověka. A je to přesně tak, jak jsi, Aničko, napsala ve svém posledním komentáři. Bůh je především ve vzájemné lásce, úctě a toleranci.

    1. A my dvě Libuško, my jsme si k životu vybrali extra třídu, Severní Čechy, sem k nám budou muset vyslat misionáře, jako na Amazonku, nedávno Němci zaplatili obnovu našich zdejších kostelíčků, udělali to krásně a přes den, ani ne v noci, někdo ukradl všechny měděné okapy, tak jsou na krásných opravených památkách dnes, okapy umělohmotné.

  3. bonjour mon amie Anna,

    toc toc … tu me laisse rentré je suis trempée sourire

    Passe une belle journée en ce mardi pluvieux

    mes bisous tendresse

    calinous de ma princesse d’amour et de mes chatounets

    1. Záleží na tom na co se mě pane Oto ptáte, jestli na to co si myslím o jisté pavlačové drbně, která ráda rozdmychává emoce, tedy ( NOVINKY ), nebo stojíte o seriozní názor ( vím, řeknete že je to ode mě pýcha tvrdit, že můj názor, je seriozní ). Církve, vezmu-li v úvahu všechny, jsou službou, ale není to prádelna, pane Oto. Mám-li máslo na hlavě, budu se snažit, pozornost lidí odvrátit jiným směrem, ukáži prstem tam, kam chci aby se lidé zaměřili, a nedívali se mým problematickým směrem. Já kdyby mě někdo nabídl, něco tak devastovaného jako je církevní majetek, tak vezmu nohy na ramena a budu utíkat, až se bude za kočárem prášit, a nemyslím tím jen dědictví minulosti fyzické, ale hlavně morální.

      1. Ne nic jsem tím konkrétně nemyslel, mě to jenom vyrazilo dech. Komentář v médiích den po Velikonocích… Nevěřím, že jsme na tom duchovně tak špatně.

        1. Je nutné mít víru, že se vše v dobré obrátí, v tom máte pravdu a váš optimismus bych chtěla mít. Do hlavy nikomu nevidím? Tady kde žiji není jediný praktikující křesťan, když vezmu v úvahu širší okolí, najde se pár Němců, kteří nejsou pohodlní přijít z Německa na mši a postarat se o kněze a kostel, mladí nepřibývají a staří již nemohou, co bude dál, ví Bůh.

  4. V našem sboru, máme spoustu nadšených a zapálených věřících mladých lidí. Víra není o tom co nesmím a co musím. Bůh na nás nikdy nenaloží víc, než by jsme mohli unést, On je přece ten, kterému můžeme složit u nohou své bolesti a břemena, On je ten, který jde před námi a když je nejhůř, tak nás nese. Pravda je, že nevěřící lidé, velmi dobře ví, jak se má křesťan chovat a je pravda, že takový věřící člověk, je pod drobnohledem a je taky pravda, že křesťan nesvědčí jen ústy, ale hlavně tím, jak se chová a žije. Ale myslím, že znovuzrozený věřící, se nedívá na to o co všechno přišel, protože mnohem víc získal, je naplněný láskou a jistotou, že je tady někdo, kdo mu odpustil hříchy, dal mu nový život a má ho rád, takového jaký je. 😀

    1. Můj článek Jarko, je chválou a povzbuzením, nově křtěným mladým lidem, oni vědí a znají ale také je určen jejich odpůrcům, kterým nikdo o dobré výchově křesťana nikdy nic neřekl, často poslouchají velice promyšlenou a dobrou obhajobu špatného stylu života, a to co my považujeme za špatné, je pro ně věcí přirozenou a dobře vědecky zdůvodněnou, nehodlají připustit žádné argumenty. Není nejdůležitější pečovat o sebe, svou duši a říkat, já žiji správně, a o ty ostatní kteří tak nežijí se postará Bůh. Přednosti víry, je třeba mladým lidem ukázat, oni si tyto vědomosti z prstu nevycucají, a musí se jim říkat, že Bůh je především ve vzájemné lásce, úctě a také v toleranci. Když někdo z mladých lidí řekne, já bych se nikdy pokřtít nedal, je třeba se ptát, proč ??? Diskutovat a argumentovat ve prospěch víry. Znám blog, kde je i pro mne vzorově a příkladně, ukázán život věřící rodiny, je to ale vzorové i pro mladé, zvyklé na jiný styl chování a hlavně, nevědoucích jak je blahodárné svěřit svá trápení a starosti do rukou Božích ?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s