Jsi posera? Říkám si někdy, chodím číst i na tu druhou stranu, kam nepatřím, občas jsem měla chuť tam také říci svůj názor, dostat po hubě ale není příjemné, na blogu, a o to víc v životě reálném, i když nutkání mám vždycky, a jak říkal pan Werich, „mě se chce něco říct“ , potlačím v sobě to nutkání a držím jazyk za zuby a přemýšlím dlouho, jestli je správné nechávat se utloukat argumenty, JSEM VĚTŠÍ, MÁM VĚTŠÍ SÍLU, VÍC PENĚZ, a hlavně moc, tě přes ty ručičky pěkně praštit když budu chtít. Ježíš říkal svým učedníkům, nastav i druhou tvář, dostaneš-li políček. Strpěla bych to, vadí mě na té věci hlavně to, udeř když, a až já budu chtít, mám-li dostat po puse, a jsem na to připravena, zatnu zuby a čekám, a potom to tolik nebolí. Vždycky jsem se zastávala těch bezbrannějších, i když jsem, nebyla vždy přesvědčena o tom, že si zasloužili moji shovívavost za to, že jsou špinaví, nevzdělaní, zlí, kradou a bijí. Vždycky si říkám co by jsi dělala, kdyby jsi spadla na dno, ať nikdo neříká, mě se to nemůže stát, já žiji spořádaně. Mnoho lidí dnes padá na sociální dno, „slušní lidé“, ne jen že jim nepodají ruku, vůbec nejvíce je zřetelný fenomen slepoty, dělám že nic nevidím, nestrkám nos kam nemusím, ještě si do nich mnohdy kopnou, bývalí jejich přátelé, někdy i rodina, odvracejí tvář. Co to je moje dobré jméno, co to je nepokazit si reputaci, a u koho, na kom a na čem mě může záležet víc, nežli na svém čistém svědomí ? Posoudit objektivně, spravedlivě a pomoci někomu se zvednout. Co si prosím o tom myslíte vy ? Martine našla moji berušku na Google, děkuji za její všímavou duši, její lásku ke zvířátkům, to jak jim pomáhá, za neúnavnou činnost, a také jí i její mamince přeji zdraví, tak jako vám všem a krásný nový týden.