Moje výkladní skříň radostí.

Občas je to modré nebe, bez domů a věží 
tvář má skví se, hledí s nadějemi
občas po ní tmavý mráček běží  


a když z mráčku rozprší se, na tu Boží zemi,   
prší chleba na políčka mezi alejemi, 
řádky brambor, i na zlatou řepku,

 

 

Když zabořím ruce svoje, do své rodné hlíny  
blaze je mi když hlaholím, koukni z okna dědku.  
nehrozí mi revoluce, ani žádné splíny  

zapřáhneme do kočáru, štěstí, naší hnědku.
když zaprší na políčka, předem jako kočka 
do dlaní se sype zlato a nám svítí očka. 

 

25 komentářů: „Moje výkladní skříň radostí.

  1. Mráčky jsou vděčné i pro fotografy, protože záběru dodají něco navíc, nikdy nejsou stejné a lépe to s nimi vypadá než jen modrá obloha.
    Už se těším, až zase vyrazíme na turistické výlety.

    1. Máte zpoždění Miloši, ostatní již vyrazili a to na krásně rekonstruovaný Kuks, užijte si to, já se budu těšit na vaše nové cesty světem, a že je to pro mě již jediná cestovka, tak přeji ty nejkrásnější, ať mám na co zírat.

  2. Verše ti jdou ze srdce, stejně jako láska ke kytičkám. Vidím, že máš s nimi dost práce i trápení, na některé rostlinné neduhy už snad nic nezabírá… jednou jsem zkoušela vyrobit postřik z povařených bramborových klíčků, na mšice, zabralo to, ale výsledek byl vidět až za tři dny. Ale jestli by to fungovalo na molice, nevím…
    Dnes jsem se dokopala k umytí oken, ani se mi nechtělo, ale dál už se na to nedalo koukat. Naštěstí nepršelo, i když žádný teplo, ale měla jsem teplý svetr, tak snad z toho nic nechytnu. Zkoušela jsem mýt okna ve vodě se šamponem, viděla jsem tenhle recept v jedné skupině na fejsbuku, a šlo to pěkně, jen jsem je přejela ještě mikrotenovou utěrkou a zbytek zaschl. Ale jak to bude vypadat, až vysvitne slunce, ještě uvidím, jestli nebudou samá šmouha. Zatím vypadají dobře.
    Taky jsem přesazovala jednu kytku, šíleně rozrostlou bromelii jakousi, tak jsem ji oškubala jako husu a nechala tři rostlinky. Snad se chytnou, a jestli ne, žádná škoda, možná je čas na nový kytky.
    Snad se ti tvé kytičky podaří zachránit. Aspoň tak, jak se ti daří s veršemi.

    1. Díky milá Vendy, doufám že jsi již zdráva a nemyješ okna v průvanu, na to jsem opatrná.
      Našla jsem na internetu novou metodu, a to tyčinky, co se strčí do hlíny, působí dlouhodobě A L E musí se dát kolem kytky alespoň tři a musela bych jich dát do větších květníků alespoň pět, deset tyčinek v balení, a kytek mám k dnešku třicet, nepočítám nové sazeničky, ty čistím rukama a jsou jich stovky pro kostel, na hřbitov a kamarádky….. (MOLICI ROZMAČKÁM), Tak, při koupi tyčinek, by mě to stálo několik tisíc, mám pocit, že ekonomika zešílela a ty ceny nejsou pro lidi ale nějaké milionářské ZLATOKOPY, co si mohou dovolit zahradníka, projektanta zahrad, a služky. Já to odřu rukama a tvůj nápad vyzkouším, to si piš, zkouším a jsem vděčna za každou radu (opatrně) ? Třeba s tabákem, jsem zahubila některé moje milované, mnohaleté (BEGONKY) a dost mě to vzalo možná si z fotek pamatuješ ty tmavé a bohatě kvetoucí. Z bugenvilea jsem před darováním odřízla dvě větvičky a mám zase, již třiceti centimetrové keříky a víš co je zajímavé, každý má jinou barvu?
      Všichni tři hodně pracujeme, moc se nám stýská po Pipince. Práce ale…… je velice dobrý lék na všechno. Hezkou neděli Vendy. Anna

  3. A víš, že jsem si myslela, že ty fotky jsou z loňského roku? Až po přečtení komentářů a tvé lamentace nad tím, že budeš muset muškáty ořezat mi došlo, že to jsou snímky současné. Tvá zimní zahrada, je opravdu zahrada, všechno se zelená a kvete, jak uprostřed léta, radost pohledět.

    1. Je to tak trochu demagogie, jako mnohé, co člověk vytrhne z kontextu, a dva muškáty ze všech ve studené zahradě, jaro nedělají Jaruško, to ostatní je zatím bída, ještě kvetou trochu fuchsie a ty chudáky zkroucené a napadené molicí také vidíš, stříkáme to kde čím, ty mrchy jsou již resistentní na všechno a tak zase budeme vynášet, kropit a mýt mýdlovou vodou a že bych to nejraději hodila na kompost, to ti Véna písk. Nemám tu sílu a odvahu to udělat, loni a předloni to bylo stejné a kytky se nakonec vzpamatovaly, na tu práci s tím, nějak nemám chuť a sílu dlouho, nakonec to překonám, kytičky mě odmění, vykvetou a mám radost.

    2. Omlouvám se všem a hlavně tobě Jarko, že jsi měla pravdu a já s fleshky opravdu stáhla loňské fotky, ono to vlastně u nás je stále na jedno brdo, rok co rok se máloco mění a nakonec jsem se podívala na datum a stažené soubory a zjistila chybu. Máš postřeh, na rozdíl ode mě.

  4. To je nádhera, to vidět na živo, musí být zážitek a ještě k tomu ty nádherné veršíky! To mám u tebe moc ráda! Ať se ti daří i nadále! Další Liba, co?

    1. Víš Libuško jak mě to rve srdce, že jsem je byla líná ostříhat na podzim a budu to muset udělat teď proto, že ty nevidíš, že tam dole, jsou to holé klacky.
      No jo no, je to ve mě a děda říká, ty mluvíš ve veršících i na kočky, to je již nemoc.
      Za dvě Libušky jsem ráda a obě jste taková moje protipáka, aby ten svět byl v rovnováze? Dnešní zpráva o leteckém neštěstí a temnu v pilotově hlavě, je napováženou, ve vztahu k té rovnováze dnešní doby?

      1. Ano, to letecké neštěstí taky nesu špatně. Moc špatně. Ale kdoví, jak to bylo, to už dnes stoprocentně nikdo neví. Je to strašné neštěstí. Pláču s nimi.

        1. Co dokáže zplodit zlo v lidských hlavách, je nekonečnou otázkou a tak mnoho lidí si to nechce ani připustit a zamyslet se: P R O Č ?

  5. Liebe Anna sehr schöne Fotos toll fotografiert einen glücklichen Donnerstag wünsche ich dir mit vielen lieben Grüßen Klaus

    1. Chce to jenom trochu deště
      Bože dej ať zaprší
      umýt špínu z duší, ulic
      ať se více nevrší.

      Trochu deště to nám přeji
      přeji to i brambor(ů)m
      pak ať je jen modré nebe
      slunce svítí na váš dům.

  6. Kytičky a mraky, moje oblíbená témata 🙂 Už aby nám to tak krásně zase kvetlo, to budu ve svém živlu 🙂 Dnes v noci pršelo, třeba se už všechno krásně zazelená 🙂 Já se na to tak těším 😉 Aničko krásné jarní dny

    1. Teplá zima a ve skleníku se jim daří tak, že je mě líto je ostříhat, ty metrové klacky by v létě nebyly k ničemu, je to taková malá bolest, jako by, někdo něco chtěl uříznout mně. Je to ale nutné a nevyhnutelné, molice to devastuje, včetně již kvetoucích fuchsií. To, že kytičky nedám ven ještě měsíc a půl mě deptá, znám to ale jak je vynosíme, vždycky přijdou mrazy a taháme to zpátky jako kočka koťata. Pěkné odpoledne Libuško a děkuji za komentář.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s