POZITIVNÍ MYŠLENÍ AMÍKŮ ?
My jako národ jsme se zhlédly v té kultuře mamon-ismu.
Socialismus, komunismus, nacionalismus, maoismus a všechna ta zhlédnutí se, si pamatuji v jakýchsi „krátkých„ úsecích života, vyprávěních a něčím se vždy, každá ta doba odrazí na směru našeho lidského chování. Žádný z těch ismů, nám k poučení nestačil, tak jsme si zvolili nový, sloužíme tomu padlému andělu, chtivě a věrně.
Přečetla jsem si nedávno článek jednoho potrefeného slepotou a tím, že jednotýdenní pobyt ve státech v něm zanechal pocit nekonečného blaha a vyšiloval z 
thymolinových úsměvů, ovlivněných antidepresivy a psychotiky, prý že nikdy a nikde neviděl tak šťastné a spokojené lidi? Nevím kudy vedly cesty jeho, po dobu pobytu tam, jak a do jaké míry poznal ty usmívající se, šťastné, rozradostněné amíky a také to tedy znám, spíše z vyprávění ale…. Dobře, je to nová doba, nová móda, o změně myšlení čtu na každém kroku a čím víc toho přečtu, tím větší jsem kverulant a nimrání se, ve statistikách, bylo a je mým koníčkem.
Tedy nevím jestli vím ale domnívám se a z postřehů lidí mě blízkých, mám neosobní zkušenost že. Na ulicích lidí moc nepotkáte a když, tak si dejte velký pozor. Všichni z devadesáti procent, vyjedou z domu s alarmem, na kód zavřené garáže a vjedou do, na kód otevřené garáže ve firmě, vyvezou se výtahem zamčeným kartou a dveře kanceláře zase, za sebou kartou zamknou! Ne že by to k nám nedorazilo. Lidi na ulici uvidíte zřídka, i na jejich vlastních sestřihaných trávnících zahrad, velice málo koho, neslouží jim, oni slouží, je to trend doby a každý to má.
TO…. Ve velkých městech na středo-západě je jev všeobecný. Země je to obrovská a každý stát má svá specifika, to jistě, tam, kde je hezky, klidno a bezpečno, tam je i velice draho a není to pro každého plebejce. 
Nebude-li se paní číšnice v mekkáči nepřetržitě usmívat, dostane padáka a již, ne jen tam, ten m.izmus máme tady doma a můžeme se často s toho počů..t. Ti chudí závidí těm bohatým tak, že je i nenávidí, se záští se mluví o mladých, starých, politice, nezaměstnaných i zaměstnaných, o těch, co mají jinou kůži, závist pro pár šupů a zloba po vrch, sahá až za hranice lidství. Radost až do rána je symbolem úspěšnosti v životě.
Neceníme si lidí s láskou k práci, vědců, lékařů a inovátorů vědy, většinou světové pověsti, privilegujeme a hlavně někteří z mladší generace, slávu povětrnou a peníze lehce vydělané.
Jsou Američané šťastnější než jiné národy? Americký podíl na světovém trhu s antidepresivy tvoří jeho dvě třetiny, a antidepresiva jsou nejčastěji předepisovanými léky v USA. Je to optimismus a zase nový ismus, všimněte si, což není totéž, co naděje. Naděje je emoce, optimismus je kognitivní postoj.
Proto tak velice špatně a nekompromisně snáším ty řeči u nás v ČESKU, o pozitivním myšlení, obzvlášť, když ten úsměv, ZAČÍNÁ i u nás, být vyvoláván stále častěji, psychotiky, antidepresivy, falešným přátelstvím a vynuceným kladným postojem k čemukoliv.
Být uštván dobou, jak mnozí říkají, dohnán únavovým syndromem k užívání prášků, je fakt, nebo se to tak říká proto, že mluvit o tom je v módě? Nevidím přednost doby v tom, že cvičí někdo za peníze ve fitku, aby si upevnil svaly a charakter? Nezdravě se žije, jí a sportuje, ne jen tam.
To nám ale nepřekáží v tom, napodobit a přijmout za své mnohé „úžasné„ filosofie, třeba z východu, ne že bych měla něco například proti cvičení jógy a stejně jako není věřícím člověkem ten, kdo navštěvuje kostel, není jogínem a nestane se genetickým Indem, kdo cvičí jógu. Různé ismy, se tiše vkrádaly, vkrádají a budou stále více, vkrádat a vlezle, vymývat mozky Čechů a my, milí Češi, trvejme tvrdě hlavně na humanismu, našich tradicích a lpěme na nich pevně od kolébky po hrob.
Anna : prostor 