Je to ale trochu jarní legrace.
POSLANCI KONTRA TERMITI.
Marek VÍTEK, moderátor
Pojďme k další reportáži. Prezident, minulý týden při svém projevu
ve sněmovně prohlásil, že se zmenšuje důvěra občanů v politické instituce
země, že narůstá pocit jistého odcizení občana a státu. Nejlépe je to asi
vidět právě na příkladu Poslanecké sněmovny a Senátu, které vytvořily na
pražské Malé Straně téměř uzavřenou politickou čtvrť. Na honosná sídla
obou parlamentních komor šly za posledních deset let stovky milionů
korun ze státního rozpočtu. Přitom některé investice, více než cokoliv
jiného, připomínají velkopanské rozhazování peněz z obecní pokladny.
Vladimír VRABEC, entomolog : O TERMITECH?
Jejich tělo není uzpůsobené k práci, oni pracují prakticky výhradně ústy. Tělíčko
je slabé a vůbec není sklerotizované. Jenom mohutná kusadla svědčí o
tom, jakou práci vykonávají. Vytváří si velmi pevné hnízdo, které je
navenek velké a nepřehlédnutelné, ale jejich činnost uvnitř, nepatrná.
Miloš SOLAŘ, Klub Za starou Prahu
Parlament má tendenci se uzavírat a budovat vlastně samostatný komplex.
Zdeněk ZBOŘIL, politolog
Postupně, jak se ti lidé nebo ta státní moc zabydlovala, tak vlastně získávala
větší a větší odvahu uchvacovat větší a větší část veřejného prostoru.
Ondřej ŠEVCŮ, Národní památkový ústav ČR
Tak když to trochu nadsadíme, tak takový areál vlastně mu schází skutečně
potom jen plot a ty závory.
Miloš SOLAŘ, Klub Za starou Prahu
Už to začíná nabývat charakteru, řekněme, zakázaného města.
Vladimír VRABEC, entomolog
Z takového sídla vycházejí tajné chodbičky, výpadové brány a sloje je všecky
strany a jimi ta mlčenlivá, nespočetná armáda loupežníků vychází na noční
toulky a výpravy. Najdou-li objekt svého zájmu, je na vždycky ztracen.
Petr HANOUSEK, redaktor
Omlouváme se divákům, kteří podlehli dojmu, že pan Vrabec mluví o politicích.
Nemluví, je odborníkem na bezobratlé živočichy a popisuje chování termitů.
Ti ale mají s českými politiky minimálně jednu společnou vlastnost,
zájem v podivuhodných stavbách. Termitiště i českou sněmovnu totiž tvoří
složitá znět chodeb, v nichž se vyzná jen starý termit nebo dlouholetý
poslanec. Támhle je co?
Adolf JÍLEK, senátor, předseda komise pro práci Kanceláře Senátu (KDU-ČSL)
Tam je restaurace.
Petr HANOUSEK, redaktor
I když někteří poslanci mají na takovéto srovnání zcela jiný názor. Když byste
měl přirovnat tady sídlo parlamentu, sněmovny, Senátu k něčemu ve zvířecí
říši, k čemu byste to přirovnal?
Zdeněk ŠKROMACH, ministr a poslanec (ČSSD)
Ve zvířecí říši, jo?
Petr HANOUSEK, redaktor
No.
Zdeněk ŠKROMACH, ministr a poslanec (ČSSD)
K bobří hrázi.
Miroslav KALOUSEK, poslanec (KDU-ČSL)
Promiňte, ale proč mě nutíte do tak stupidních úvah? Takhle prostě já
nepřemýšlím.
Tomáš TEPLÍK, poslanec (ODS)
Hodně velké, těžkopádné zvíře. Asi hroch.
Petr HANOUSEK, redaktor
Hroch? Takže hrošiště?
Tomáš TEPLÍK, poslanec (ODS)
Tak.
Petr HANOUSEK, redaktor
Všechno by bylo opravdu legrační, jen kdybychom vynechali peníze. Vždyť
poslední slavná stavební akce sněmovny, poslanecká ubytovna v Nerudově
ulici, stála čtvrt miliardy korun. Pro srovnání, to je bezmála roční
rozpočet radnice okresního města.
Vladimír VRABEC, entomolog
Ve všech zemích, kde se vyskytují, jsou vlastně důležitým civilizačním
problémem, protože škody, které působí, jdou do miliard.
osoba
Samozřejmě, že tady poslanci bydlí.
Petr HANOUSEK, redaktor
Jo a od kdy?
osoba
Po dovolených se sem nastěhovali.
Petr HANOUSEK, redaktor
A je plnej dům, nebo máte málo klientů?
osoba
Nezlobte se, ale takové informace nepodáváme.
>>> zbytek uvnitř článku
Petr HANOUSEK, redaktor
Co říkáte na nové sousedy?
Hana FIŠÁRKOVÁ, majitelka sousedního domu
Zatím nic, zatím tady nejsou.
Petr HANOUSEK, redaktor
My jsme se tam včera dobouchávali a tvrdili nám, že jsou.
Hana FIŠÁRKOVÁ, majitelka sousedního domu
Tak jsou neviditelný. Zatím o nich nevíme vůbec. Říkalo se, že od září tady
budou bydlet, ale nikoho jsme neviděli, nikoho jsme neslyšeli. Obleky…,
obyčejně poslanec se vyznačuje oblekem a dlouhým kabátem, čili je to
takový stát ve státě a jiný lidi než jsme my, a to tady nechodí, takže asi
tady nebydlej nebo chodí třeba těma garážema. To nevím.
Petr HANOUSEK, redaktor
Oni mají tajný tunely.
Hana FIŠÁRKOVÁ, majitelka sousedního domu
A tam šel ten beton. To nám bylo …, my pořád, kolik toho betonu sem dávají do
tý ulice na to desátý století a na ty památky, tak jsme si říkali, kam to jde,
tak to je do těch …, možná ale opravdu, že to prokopali (tunel?), aby vůbec už
poslanci a nikdo kolem nich nikdy nemuseli chodit po ulici a abychom je
už nikdy neviděli.
Petr HANOUSEK, redaktor
Proto jsou neviditelní.
Vladimír VRABEC, entomolog
O jejich činnosti se od nich prakticky nedozvíte. Dozvíte se o nich jenom v době
rojení, kdy se najednou vyrojí a je jich velké množství na malé ploše a pak
zase záhadně zmizí. A tu vlastně svoji agresivitu nebo to, čím nám škodí,
tu svoji skrytou činnost, tu navenek nepoznáme. Jak jsem řekl, oni se
schovávají do těch chodbiček pod zemí nebo takových, které si budují nad
zemí z toho dřevobetonu a v tom jsou skryti a pokračují v tom svém díle.
Petr HANOUSEK, redaktor
Předchozí slova o tunelech vypadají jako další škodolibá legrácka na účet
politické reprezentace. Mají však zcela reálný základ.
Miloš SOLAŘ, Klub Za starou Prahu
Ty objekty, kterých je skoro dvacet, se pospojovávají a nejenom mezi sebou,
ale vážně se uvažuje i o podzemních tunelech, které ty objekty propojí tak,
aby se nemuselo chodit na ulici mezi obecný lid.
Petr HANOUSEK, redaktor
Jeden takový tunel spojuje hlavní budovu sněmovny s domem, kde leží většina
poslaneckých klubů. Přitom existuje návrh, že by se měla zbudovat ještě
jedna podzemní chodba. Propočty totiž odhalily, že kdyby se všichni
poslanci rozhodli jít sborem do svých kanceláří, do jednoho tunelu se
rozhodně nevejdou.
Ondřej ŠEVCŮ, Národní památkový ústav ČR
Poslanecká sněmovna takový tunel majetní, takže možná, že se ta druhá
komora chtěla na ni dotáhnout a vybudovat si něco podobného.
Petr HANOUSEK, redaktor
Proč jste chtěli tunel?
Adolf JÍLEK, senátor, předseda komise pro práci Kanceláře Senátu (KDU-ČSL)
Ne, my … Chodíte tady někdy z jedné budovy do druhé? Já nevím, jestli jste si
to zažil, když tady jezdí auta. Někdy máte strach, že vás srazí motorkář
nebo že vás srazí auta.
Zdeněk ZBOŘIL, politolog
Možná, že pro některé by to bylo nebezpečné na té ulici, aby je něco nepřejelo,
protože ne vždycky, jak víme, jsou ve střízlivém stavu.
Petr HANOUSEK, redaktor
Střízlivý kameraman se odvážně uvolil zprostředkovat vám napínavé okamžiky
při přechodu ulice mezi Valdštejnským a Kolovratským palácem. Úspěšně.
Jak se vám přešla tahle silnice?
osoba
Bezvadně.
Petr HANOUSEK, redaktor
Krátké pozorování dokázalo, že senátoři a jejich úředníci si na přechodu počínají
obstojně. Ostatně není znám jediný případ, kdy by na této
jednosměrné ulici auto či snad motorka senátora srazila.
Ondřej ŠEVCŮ, Národní památkový ústav ČR
Při zbudování by to byl naprostý nesmysl, jakýsi vlastně absurdní tunel, který by
vůbec neměl smysl, protože by ho sotva někdo používal.
Adolf JÍLEK, senátor, předseda komise pro práci Kanceláře Senátu (KDU-ČSL)
Bohužel z hlediska hydrobiologického to nebylo možné, to bylo odsunuto, ale
stavba garáží, stavba těch podzemních ploch pro kotelnu, vzduchotechniku
a tak dále, je v pořádku.
Pavel PELANT, vedoucí Kanceláře Senátu
My jsme si vzali trošku mustr ze sněmovny, kde podzemní garáže již mají.
Pravda, mají je daleko větší, mají asi sedmipatrový, my je budeme mít jenom
třípatrový, taky jsme menší instituce.
Petr HANOUSEK, redaktor
Dvacet sedm parkovacích míst bude stát minimálně třicet pět milionů korun. Zda
je to dobrá investice, se nemohou dohodnout stavbaři, ba ani samotní
senátoři. Peníze jsou však stranou této diskuse, neboť hlavním
tématem je riziko poškození okolních budov. Díra pro garáž totiž může
statiku historických paláců. Kdo to vymyslel, že Senát potřebuje podzemní
garáže?
Pavel PELANT, vedoucí Kanceláře Senátu
Potřebu nikdo nevymýšlí, ta vyplývá ze života.
Jan RAKUŠAN, senátor, člen komise pro práci Kanceláře Senátu (ČSSD)
Kdo byl prvním hybatelem celé akce, to skutečně nevím, ale vím, že komise,
která o tom rozhoduje, je součástí Senátu.
Petr HANOUSEK, redaktor
Hledáme jeden mozek, který to vymyslel. Znáte ho vy?
Adolf JÍLEK, senátor, předseda komise pro práci Kanceláře Senátu (KDU-ČSL)
Mozek neznám, protože ty studie zpracovávaly projektantské firmy.
Ondřej ŠEVCŮ, Národní památkový ústav ČR
Domníval bych se, že by to měl být investor. A projektant chvílemi tvrdil, že to
vymyslel on, chvílemi zase, že ne, takže já to vlastně taky nevím.
Daniela FILIPOVÁ, senátorka, členka komise pro práci Kanceláře Senátu (ODS)
Přesně jsem kladla tuto otázku, od koho vznikl tenhleten požadavek. Jako tady
musí existovat nějaký papír, který zažádal projektový ústav, nějaký
konkrétní, zpracujte nám studii nebo předběžnou projektovou
dokumentaci. Tento papír jsem nikdy neviděla, ale bylo mně řečeno, že to
vyšlo ze Senátu, ale teď nevím od koho, jestli od pana kancléře Pelanta,
netuším.
Pavel PELANT, vedoucí Kanceláře Senátu
Tak navrhl to tenkrát projektant.
Daniela FILIPOVÁ, senátorka, členka komise pro práci Kanceláře Senátu (ODS)
Neslyšela jsem o takovém případu, že by tedy projektant chodil po městě a
získával zakázky tím, že si bude jaksi vymýšlet, co kde bych mohl postavit
a nabídnout projekt.
Petr HANOUSEK, redaktor
Na autorství garážové myšlenky jsme se chtěli zeptat i zmiňovaného
projektanta. Ve svém ateliéru však minulý týden nebyl a nebral ani
telefony. Čas na rozhovor o garážích si nenašel ani předseda Senátu Petr
Pithart, přičemž jeho poradce vzkázal něco v tom smyslu, že tato otázka
leží pod rozlišovací schopností pana senátora. Náznak vysvětlení tedy
můžeme hledat snad jen u termitů.
Vladimír VRABEC, entomolog
Žádný z těch jedinců vlastně nemá vlastní vůli. V tom státě jeden z nich nic
neznamená. Oni někam jdou a padne-li jenom jeden z nich, tak je
okamžitě nahrazen druhým, který se někde odněkud objeví a pokračuje v
jeho započatém díle.
LEGALIZACE TRÁVY: jistě, marjánka je i pro nemocné a za hubičku.
„Tak si představte paní Strakatá, že už je to tady zase. Lidi už zase mluví o tom, že by měla být tráva legální!“„I ty krávo jedna, to by bylo báječné! Ale víte přece sama, paní Modrá, jak to vždycky dopadá. Lidi mluví, diskutují, mlátí prázdnou slámu, ale skutek utek. Jak už se schyluje k tomu, že se o tom mají začít bavit předáci s honákama, najednou všechno utichne a my jsme zase tam, kde jsme byly, v hnoji“„No, jo, svatá pravda. Honákům se do takových rozhodnutí vůbec nechce. Ale to víte, nakonec jim stejně nic nezbude a budou muset. To je jasné.“„Jak to? Jak vás to napadlo?“„No, jen si vzpomeňte jak nedávno Božka z kravína povídala té druhé, že se jí starý vrátil domů zlitý jako zvíře a ještě prý ho vedla nějaká opice. A nebo, jak veterinář na pastvě povídal, že ten dobytek stará už v tom parlamentě zase spal. A nebo jak se dojičky nedávno rvaly o nějakého bejka. A nakonec, paní Strakatá, slýcháte to přece sama….. nejvíce volů je bezkonkurenčně mezi lidmi!““Marná sláva, je nás čím dál více. A jednou, paní Modrá, jednou třeba z malého stáda bude velká menšina a budou se muset o nás postarat. Uvidíte! Čekají nás krásné a bezstarostné zítřky. A třebas přijde řada i na trávu.““Paní Strakatá, moc krásně se to poslouchá. Už aby to bylo. Už mě vážně nebaví žrát to bejlí úkradkem. Co na horách, tam jsou obrovské pastviny, živáčka kolem žádného. Tam se to žere. Na jaře, v létě na čerstvém vzduchu. A na podzim a v zimně v maštali, z pěkně usušeného a ubaleného. Tam se nemusíte bát, že vás někdo zahlédne a udá, ale tady dole v nížině, to jde kolikrát o krk. Jen co se sehnete a otevřete hubu, už už nějaký turista a nebo cyklista profrčí kolem. Vy stojíte, hubu dokořán, jazyk ven a předstíráte že pozorujete páření hmyzu v hlíně. Diskriminace! Kdo tohle má vydržet ?““A víte co, pojďme se natáhnout, však ono to nějak s tou trávou dopadne“.
ŽIVOTOPIS a jistě bude přijat:
Když jsem se narodil, nikdo nebyl doma. Táta byl na flámu a máma drhla schody. Nás bylo jedenáct. Všichni jsme se jmenovali Josef, akorát poslední se jmenoval Karel.
Měli jsme velkou bídu, a proto jsme všichni spali pod jednou peřinou. Když se chtěl jeden otočit, museli všichni ostatní na dvůr. Ve škole se mi tak líbilo, že jsem do každé třídy chodil dvakrát. Nejlépe ze všeho mi šel zpěv. Jednou mi dal pan učitel korunu, abych přestal zpívat. Přesto jsem šel k divadlu a byl dlouho spokojený s platem, až jednou. Přede mnou plný sál, po mně prázdno a tak jsem přišel o dobrý flek proto, že jsem pěl tak sladce, až lidi dostávali cukrovku.
Svou první lásku jsem poznal v hospodě. Já pil pivo a ona jedla dršťkovou polívku. Řekl jsem jí: „Slečno, visí vám držka“, a tak jsme se seznámili. Při první schůzce jsme šli do přírody. Byli jsme jako kamna. Ona žhavá a já trouba. Zeptala se: „Cítíte tu vůni?“ A já odpověděl: „Kdyby jste to řekla dřív, nemuseli jsme si do toho sednout.“
Než jsem šel na vojnu, musel jsem jít k lékaři. Když mě prohlédl, řekl: „Chlapče, vy jste jako řípa. Ne tak zdravej, jako špinavej.“ A tak jsem narukoval. Na vojně se mě ptali kde je sever. Řekl jsem: „Já nevím, jsem tu poprvé.“ Potom se mě ptali z kolika dílů se skládá puška. Moje odpověď byla vyhýbavě moudrá: „To záleží na tom, jak se s ní praští.“
Na vánoce všichni dostali balíčky, jenom já ne. Vzal jsem papír, tužku a píšu: Milá máti! Píšu ti pomalu, protože vím, že rychle číst neumíš. Upeč mi buchty. Tvůj syn.
Za týden přišla odpověď: Milý synu! Buchty upéct nemohu, protože troubu mám na vojně. Tvá máma… a že by je zase chlapce povolávali k odvodu?
Líbí se mi to:
Líbí Načítání...
Anna : prostor 