Tak jsem se orosila leknutím?

Proč? Protože jsem se zamyslela nad svými posledními třemi články a nazrál ve mně pocit, že tu dobu vychvaluji do nedostižných výšin? Pokud si to myslíte je to nedorozumění, já to špatně podala a vy špatně pochopili? Ani náhodou přátelé, nic tak úžasného, mimo kvality vztahů, na ni nebylo a i dnes, jsou stále, různí lidé a budou vždycky, ti, kdo si jako já něco idealizují, záleží na podání? Jsem ale i realista a uvedu to na pravou míru.
Co mě přivedlo k tomu, napsat naprosto odlišný pohled, ( tedy, donutila mě obava z toho, jak by jste to mohli pochopit) z těch tří článků, ne zatraceně, vůbec to nebylo ideální! Mám dobrou paměť, tedy na ty věci minulé, to co jsem měla včera k obědu jsem zapomněla, to a životní styl, před třiceti lety ne. Mám  ten obraz před očima, živý jako včera a když si někdo dovolí, přesvědčovat mě dnes, že komunistický režim by byla alternativa pro mé děti, i když mám výhrady, k tomu jejich životnímu standardu, může mě trefit šlak, když někdo chválí ostrůvek socialismu. Já si ty ostrůvky pamatuji, Slušovice byly jedny jediné !
A zase dlouhá předmluva co?
Nebojte se jdu k věci, velice dobře poznám, chce-li mě, nebo lidi co již zapomněli, nebo ty co nikdy nepoznaly, manipulovat k tomu, že komunisti to vlastně měli vymakané, že to vlastně bylo dobré? Mít jistoty, že nebyla nezaměstnanost,  bezdomovci a žebráci nebyli? Ale byli, jen dobře schovaní za umělou zaměstnanost, ten pracovitý člověk, to za toho lempla stejně odmakal jako dneska,  a lenoch to možná v naturáliích ale dostane, tenkrát i dnes. Je pravdou, že dnes do toho marasmu, často spadnou i nevinní, o ty se ale nebojím, ti si poradí.
Četla jsem článek o ruském komunistickém zázraku a viděla tam fotku masového vraha Stalina, mráz mě přeběhl po zádech, idealizovaný pohled ve fotografiích, na to jaké by to bylo kdyby. Víte jaké na to máme v Česku přísloví? „Kdyby byly v p….i ryby, nemuseli bychom na ně chodit do rybníka?„ Já vám ten hospodářský zázrak ukáži v reálu, nepospíchejte, klikněte a zvětšete si ty obrázky, je to rok 2012. To je ta pravda, nenechte se oblbnout, jak by to bylo úžasné, volit komunisty, já si ten generální bordel pamatuji, tu morální bídu rozpadající se ekonomiky, výrobu na sklad, špínu na pracovištích, ve sprchách, „kulturnost a vzdělanost„ některých ve vedení, jistě, byli i slušní lidé, tak to je v každé době, jen se nechávali utlouci argumenty těch, s lokty, stejně jako dnes, mnoho lidí si řekne, to je bída a co mám dělat, myslet a vzpomínat, nelhat sami sobě, dnes mám možnost to změnit, při troše dobré vůle, tenkrát, žádné alternativy nebyly?  Ten úžasný pokrok tam, v tom novém Rusku, je ale také jen pro někoho, i tam si jsou všichni rovní, někteří ale rovnější, to si uvědomme, co je důležité pro tuhle zemi, tedy ty morální aspekty, je nutné volit !!! A ne režimy?

Jistě, tohle je pohled na okolí Moskvy, je tam i takzvaný ekonomický bům, nové byty za miliony, jako u nás, ovšem za cenu naprosté devastace krajiny, podívejte se dobře na satelitní snímek, to co je dál od Moskvy, je napováženou, mapa je související s obrázkem „firmy„ zřetelný je ten „pokrok„ . Velice dobře si pamatuji na podobné bordely u nás v minulosti, pamatuji si výstavbu bytů, tedy bylo to fajn, dostat nový byt v paneláku, ale bylo také fajn, chodit sedm let po kolena v bahně, tam, kde se deset let stavělo. Nikdo se vás neptal, jestli souhlasíte s tím, že vaše hezká vilka, padne za oběť těm panelákům v zájmu celku, prostě vám ji zbourali ! V žádném případě si neumím představit návrat té doby, dobře rozvažte to, o čem dnes přemýšlíte? Alternativy, které zvažujete nadělit svým dětem?

35 komentářů: „Tak jsem se orosila leknutím?

  1. Přidám svou trošku do mlýna. Nebyli žebráci, nebyli bezdomovci, nebyli nezaměstnaní. Kdo neměl práci a důchodový věk, byl příživník a byl odsouzen do vězení. Staří zmatení lidé patřili na gerontologická odd. na psychiatrii. Byla jsem na jednom na brigádě. Ložnice pro 25 lidí, nic uzamykatelného, vše ústavní, žádná náplň dne mimo jídla a občasného vypuštění do zahrady. Sprchování nahých žen v řadě sprchou, vlastně hadicí s hlavicí. Šílené. Taky jsem byla na návštěvě v domově v jednom zámku. Jídelna v bývalé knihovně, vybílené, prázdné police, jedna televize, na ložnicích nemocniční vybavení, bez zámků, terasa enpoužívaná, zarostlá bejlím.
    Důchody v době, kdy jsem já začínala s 1600 Kč základu, začínaly na 250 korunách. Dnes má jen málo lidí důchod pod 8000, z jakého žijí rodiny. No, počet těchto důchodců nyní roste, ale málokdo se pochlubí, že byl po „sametovce“ na volné noze a neplatil si důchodové. Můj brácha se taky hrozně divil a byl ukřivděný – a to měl účetní, ovšem nechápal, že si platil dvojnásobek ZDRAVOTNÍHO, než musel. No, holt dělá dál, aby si důchod navýšil. Zkrátka se hodně srovnalo, důchodcům se po dosažení jistého věku důchod nesníží ani se jim nedaní – což se dělalo, i když měl důchodce v péči dítě. Ono se mu to opatrovné přičetlo k důchodu a běda, když přesáhl čáástku 1800.
    Cokoliv bylo takhle mizerné, alkovalo se na růžovo.

    1. Nezaměstnaná jsem byla, protože jsem následovala manžela a i když byl nedostatek pracovníků, tabulkově měli nařízeno přijímat jen čerstvé maturanty. Já byla vdaná, tak jsem nešla do vězení, ale neměla jsem nárok na žádnou podporu ani dávky, s tím se vůbec nepočítalo. Mladí bez práce nebo těhotné maturantky to měli horší, bez razítka mohli mít velký průšvih. Proto se ukecávali zaměstnavatelé, aby uměle zaměstnali. I na nesmyslnou práci, na stálé sezení a čtení novin.
      Dlužníci nebyli, protože zaměstnavatel srážel vše ze mzdy a přeposílali si to navzájem. Z práce do práce s vámi šla složka a také složka kádrová, jaký jste soudruh. Po ´68 mne mamka varovala, že se tam zapisují průsery od 6. třídy. Takže se kádrově sledovaly už děti na škole. No a na ty srážky v podstatě neexistoval limit. Pokud měl někdo soudně nařízeno hradit škodu, mohli mu sebrat skoro všechno. Má příbuzná se provdala za mladíka, kterého to dohnalo, takže ho najednou musela po roce manželství živit a ten dotyčný se vzpouzel, že i když nenosí prachy, nárok na masíčko má – a vyhodil talíř s krupicovou kaší oknem. Z nevěstiny výbavy… Je tohle svět, do kterého bych se chtěla vrátit? Ani ne.

    2. Děkuji milá With, za vynikající dodatek k mému článku, kdyby to četlo víc lidí, bylo by to pro ty, co dnes jsou nespokojení poučné, je škoda, že starší články jsou jako použitý papír? Asi to chce, častěji a všude připomínat, aby ti s krátkou pamětí se vzpamatovali?

  2. P.S. když vidím ty fotky, ano, to je ta špatná věc, neochota něco vyzdobit, zkrášlit, zjednodušit, usnadnit život, ale ne na úkor přírody, když to jinde jde, proč ne tady, nebo spíš proč ne tam? Asi proto, že moc mají v rukách mamlasové, kteří nemyslí dál než za vrata své garáže a za hranice svého konta.

    1. Teď přesně říkáš slova, která se objevila ve článku, na který právě reaguji, já vím, že to myslíš jinak, ten článek jsi nečetla a asi ani moje odpovědi v komentářích? Jde to vždycky jen a jen tam, kde jsou lidé soudržní, mají tradice, víru, pracovitost, vzájemnou pomoc, lásku, skromné nároky a toleranci. Velice šťastně a spokojeně se žije třeba v Řecku, tam je nejhlavnější rodina, žijí v klidu a bez neopodstatněných nároků, musí se ale nahlédnout hlouběji, ne očima turisty v letovisku u moře?

  3. Mně vadí, že se nedá vzít to dobré, co bylo a skloubit to s tím, co je. Taky jsem zažila socialismus, hnusné pracoviště, mizerný výběr čehokoliv, ale byly některé věci dobré, rozhodně kvalitnější potraviny, nezávadné hračky pro děti, boty, které se daly nosit, zajištěná práce (já vím, já vím), ale fakt lidi mohli být beze strachu, že přijdou o práci, o dům, o budoucnost. Nešvary jako nedostatek jiného zboží nebo nemožnost vyjet za hranice (do určitých zemí, ne že by se nedalo vyjet vůbec nikam, to dalo) a hlavně, v té době bída o služby, instalatéři, pokrývači, topenáři… a řezníci a zelináři, žejo. Zlatý důl.
    Jenže, co je dnes dobrého?
    Větší výběr čehokoliv (tu pestrost mám ráda a jsem za ni vděčná).
    Omezeno velkou nekvalitou (za tu nejsem ráda a už vůbec ne vděčná, zvláště, pokud jsou nekvalitní výrobky už docela drahé)
    Možnost jezdit za hranice kdykoliv se mi zachce (skvělé!)
    Nemožnost vyjet za hranice, protože na to nemám (to už skvělé není)
    Velký pokrok ve zdravotnictví, možnosti, jaké před 20 lety nebyly (skvělé!
    Šlendriánský přístup, poplatky vybírané snad dřív než člověk řekne dobrý den (a přitom se platí povinné pojištění a nemalé), v péči sester může člověk i umřít. Zažila moje máma před několika lety, paní, co s ní byla na pokoji, byla tak dobře ošetřována, že tam zemřela.)
    Kultura! Velký boom a možnosti, CD, DVD, Blue-ray, internet, tablety, mobily s internetem…skvělé!
    Nádherné filmy, historické, scifi, fantasy, filmy s dobrým příběhem,hudba, soundtracky, fantastické dokumenty.
    Oproti tomu říšerné seriály i filmy, násilí, nic proti kriminálkám, některé mám ráda, ale když vidím, jak tam pět minut mlátí chlapovi hlavou o zem, tak si říkám, něco je špatně.
    Každá doba má svoje pro a proti. Tu minulou bych nechtěla vrátit, ale některé věci ano.
    Stejně tak se mi líbí spousta věcí a možností v této době, ale některé věci bych vymítila okamžitě.
    Jsou to paradoxy.

    1. Ale ta možnost si vybrat, ta je důležitá a ta nebyla Vendy, že cokoliv je na mě, jak si vyberu, jak si ustelu, tak si lehnu. Nesnáším Americký způsob života, a my si z něho ještě vybereme ty nejhorší aspekty, má ale jednu obrovsky pozitivní věc, že když se snažíš, máš šanci. Je pravda, že je to obrovská země, my nemůžeme, tam kde to nejde, se na to vykašlat a jít o dům dál, tam kde bude líp? Musíme s tím bojovat tam, kde jsme a mít víru, že bude líp?

  4. Nechtěla bych zpátky staré pořádky. Taky si na ně dobře pamatuji a ti, co si nepamatují stačí, když budou mít otevřené oči třeba při koukání na filmy a seriály z té doby. Stačí se dívat na věci pod čarou a pak uvidí, jak u nás byly šedé a ušmudlané vesnice, se kterými si nic nezadala města, jak se chodilo stát frontu na maso, ovoce, ale i zubní pastu a toaletní papír. Mnoho lidí uvítalo rok 1989, ale jen s tou vidinou, že jim začnou lítat do huby pečení holubi. Ovšem většina z nás na tu hubu, padla. Minulý režim nás odnaučil být zodpovědný za svůj život každý sám, až moc jsme si zvykly na „péči“ všudepřítomného státu, lidé jsou rozčarovaní a nespokojení. Teď nás čekají předčasné volby a všechny úrovně vládnutí padnou do rukou levice. Nedá se s tím nic dělat. Lidé se musí sami přesvědčit, že ani pak nebude na zemi ráj, který ovšem nevidí v lásce a porozumění, ale v bohapustém blahobytu…

      1. Máme jedinou povinnost, poradit svým dětem, že rovnováha rozumu, citu, víry a slušnost k obyčejným lidem, by měla být tím hlavním, co si zvolí. Když budou myslet, jen v rámci svých nejbližších dnů, sobci co měli na zřeteli, jen své vlastní blaho, ve vládách minulých i předminulých, tam budou opět?

        1. Jéminé, přečetla jsem si co jsem napsala a zjišťuji, že jsem udělala ještě jednu chybu a to přesmyčku v letopočtu naší sametové revoluce. Jak je vidět, tak práce kvapná, je málo platná. 😦
          S těmi radami je to Aničko, těžké. Jsem se svým názorem „černá ovce“ skoro celé rodiny a to z obou stran. Ono je těžké vysvětlovat, že je potřeba myslet na generace příští, když se nemá moc dobře generace současná. Každý by se chtěl mít dobře hned teď. Chápu to. Ale mám pocit, že se dobře mám, tak nač se mít za cenu státního zadlužování ještě líp a říkat si po mě potopa, však on někdo ty moje dluhy zaplatí. Takže řečem o politice už se dávno vyhýbám a říkám si, každý svého štěstí strůjcem.

          1. Jestli ti to udělá radost, tak jsem opravila, já si toho ani nevšimla. Máš velikou pravdu, kde brát argumenty? Většinou dopadnu stejně, v mnoha věcech a diskusích o nich, můj tatínek míval argument, že zlu se musí postavit hráz, aby nás neovládlo?

            Když čtu o shovívavém pohledu na ty vojáčky, co třeba “chudinkové„ neuměli do deseti počítat, když k nám v tanku v šedesátém osmém přišli, říkající vlastně těm mladým lidem, co o tom nemají ponětí, že to nebylo nic tak hrozného, když to přejdeme slušně a bez emocí, je to špatná výchova pro ty mladé, názor si tvoří tak, jak jim je to doma a porůznu servírováno. Slyším to jako bouři, a toho, kdo říká tolerantní slova a tak nějak rád, by na druhou stranu, třeba vysídlil cikány? Nebo schvaloval koncentráky? Neumím a nechci mlčet Jaruško, cítím to jako svou povinnost říci, to se již nesmí dít.

            1. To je asi to, co by starší generace měla zcela jistě neustále opakovat, i když to nikdo nechce slyšet: o těch hrůzách, které byly a proč. Dějepis ve škole je k ničemu, pro většinu je to jen odfajfkovaná kolonka na vysvědčení, a i kdyby ne, chybí tady ten přímý zážitek. To setkání s člověkem, který to zažil a může vyprávět. Nevím, proč už se tolik nevypráví. Možná je to tou televizí atd. Ani mně babička a rodiče nevyprávěli. To, že rodiče nevyprávěli o 68 se nedivím, byla jsem malá a mohla jsem ve škole vykládat něco, co jsem neměla. Ale o válce možná něco vyprávět mohli. Než jsem otěhotněla, dělala jsem rozhovory se starými Židy o jejich životě (nešlo jen o koncentráky). Je to něco úplně jiného, když mluvíte s těmi, kteří tam v té době a v těch místech byli. Proto se pořád točíme dokola a děláme pořád ty stejné chyby, protože jsme se ještě pořádně nepoučili. Jak jednou říkala jedna historička: kdyby se víc dalo na humanitní vědce (historiky obzvlášť), než na ekonomy… kdyby se víc podporovali společenské vědy, protože ty odpovídají na otázky, proč je společnost taková a onaká, než ekonomické vědy, možná by k žádné ekonomické krizi ani nedošlo….

          2. Nechci zpochybňovat všechny ty, kteří se mají opravdu špatně, živoří s nízkými platy a jsou rádi, když mají na jídlo. Mladí i staří jsou takoví. Nevím jak moc jich je a jak se do toho stavu dostali, ale věřím, že to nemusí být jen jejich chyba (jako třeba že se zbytečně někde zadlužili a teď v tom jedou). Já jsem ještě nepochopila a nikdy nepochopím, proč musí člověk za přepážkou v bance vydělávat víc než třeba zedník. I když třeba se mýlím i v tom, manžel (stavař) říká, že řemeslníci nemají zase tak špatné platy. Tak řekněme, proč vydělává víc, než třeba žena za pokladnou v supermarketu. Je to dáno vzděláním? No, možná ano… ale i to je nespravedlivé. Práce jako práce a někteří lidi holt na vyšší vzdělání nemají buňky. Mají být za to trestáni? Ale to je jiná. Chtěla jsem mluvit spíš o tom, že máme auta, mobily, televize, mp3ky, DVD přehrávače, počítače. Máme spoustu věcí, bez kterých by se člověk obešel a do kterých jsme investovali spoustu peněz. Až si já s manželem začneme kupovat spoustu značkového oblečení, koupíme si novější značku auta, vezmeme si hypotéku na větší byt, tak na tom budeme líp. Ale zároveň o dost hůř a místo cestování a holdování výletům po lese a věnování se dcerce, budeme oba od rána do večera v práci , unavení a otrávení, a dcera u babičky. Hmmm. Hodně, hodně z nás se nemá vůbec špatně. Obchodníci na Vánoce by mohli mluvit, jak moc vydělávají. A prý si i místo zeleniny raději koupíme levné pivo. Hmmm.

      1. I dnes, po spoustě let, přesně poznáš Avi, kdo, stále žije tou dobou? Myslíc si, že stačí dojít jen ke svému prahu, aby, jak dobře říká Jarka, mu pečení holubi létali do huby? Že kapitalizmus je boj o přežití a tvrdá práce v neustálé konkurenci, znali jen ti, co to viděli na vlastní oči a ne jen ve výkladních skříních Vídně, tedy, již před revolucí? Někdo žije v iluzorním světě dodnes? Vydedukovala jsem si svůj omyl? Že jsi mladičké děvče, podle tvého povídání o dcerce? Omlouvám se, člověk by měl přečíst všechno, pokud se chce s někým seznámit, aby ho poznal, nemám ale tolik času.

        1. Jsem z té generace, co si začala pořizovat děti později 🙂 Moje sestra, o 4 roky starší, je zase z generace, kdy bylo zvykem se co nejdřív vdát… ve 22 už byla pomalu z posledních. To hodně mých spolužaček má stejně staré děti, i když některé už třetí a z druhým manželem 🙂 Takže má téměř sedmiletá dcera má více jak dvacetileté sestřenice 🙂 Maturovala jsem 1990, takže komunismus jsem ještě trošku zažila.

                1. No to pravda rozhodně není :-)))))) ˇŽádný lak doma nemám a rtěnky všechny u rodičů. Většinou je nepoužívám, hlavně od té doby, co se manžel smál, že když mě viděl poprvé (na letišti), tak vyšla jakási zmalovaná osoba. Šla jsem se na záchod malovat jen kvůli němu, neb jsem žila v domění, že to maj muži rádi. A vždycky jsem se malovala decentně. Nejvíc mě mrzí, že jsem při tom rozbila flašku srílanského bílého rumu. Taková škoda, kvůli šminkám 🙂 To má dcera se dnes na výlet do Vyškova vybavila nalakovanými nehty (bezbarvým lakem) a oči se snažila namalovat dětskými světlými stíny. Beztak se musely trochu umazat, byly vidět až moc. A v té kouli se stíny je i lesk. Kuličku jsme koupily letos v Lloretu na dovolené. Za Euro jsem byla svolná 🙂 Ale to byla výjimka, chtěla si hrát na jednu hrdinku z jejího oblíbeného TV seriálu…

                  1. To jsme si nerozuměli? Já to neodsuzuji, i já jsem byla „hezká holka„ malovala se, moje dcery a vnučka se také rády „okrášlují„ to mě nevadí, vadilo by mě, kdyby je a třeba tebe, nic jiného nezajímalo, nerada bych ty, co takové jsou urážela, myslím si o nich ale své?

                    1. Já to nechápala jako odsuzování 🙂 Je to přesně, jak říkáš, je to Ok, pokud to není smysl života. Souhlasím 🙂 Na druhou stranu fakt je, že od té doby si třeba víc všímám toho, jak jsou namalované hlasatelky, a je to jak říká manžel: jak obrázek 🙂 Vypadá to nepřirozeně. Holt televize si žádá svoje.

                    2. Vůbec, svět a život žádá toho mnoho, je třeba si vybrat, co je a co není pro mě důležité a zásadní, ti co si vyberou sebe a své ego, udělají si z toho smyl života, často je polituji.

  5. Já si také pamatuji hodně dobře ty „zlaté časy“, pravda je, že bych to také nechtěla vrátit, ale také je pravda, že většina z nás si to představovala, že to bude hodně lepší. A proč to není? No, protože je to všechno v nás, v lidech a smůla je, že se to vždy někam zvrtne a až na 1. místě jsou bohužel, vždy peníze. I když se bez nich žít nedá, nevím proč jich někdo musí mít tolik, že roupy neví co dělat.

    1. Nikdy nevím, jak co napsat, aby to někdo nebral osobně, nevztáhl si moje řeči na sebe, často ten pocit, odtažitosti posléze ucítím. Tenhle článek, na „mé malé přízemní poměry, i zapečený lilek je zajímavější?„ dost navštívený, po němž nikdo nic podstatného nemá chuť říci, byť, třeba i anonymně, dát najevo, co si opravdu myslí, jen jakési náznaky a fráze. Libuško, peníze? Ani ti nejbohatší na světě, si za ně štěstí nekoupí.
      Já mám ráda bohaté lidi, když jsou svou poctivostí a slušností schopni, zabezpečit slušné živobytí dalším, třeba méně schopným lidem. Takovým vzorem z doby minulé, byl pro mě třeba Baťa. Ne každý bohatý, je zloděj, a ne každý chudý, je lenoch a lempl? Vůbec nejhorší je lhostejnost k čemukoliv, jakmile někdo projeví, ten postoj, mouchy sežerte si mě, nějak bylo, nějak bude, ztrácí v mých očích cenu? Bezdomovec, žijící pod mostem, uživící se tím, že odevzdá pár lahví vydolovaných z popelnic, nechtějící nic od společnosti, žijící ve své svobodě, je někdy pro mě, charakterově cennější, nežli ti co nevidí a nechtějí vidět dál, nežli na špičku svého nosu? Dravost a bezohlednost, kráčející „přes spáleniště a přes krvavé řeky„ znám, z vyprávění svých rodičů, a nikdy na to nezapomenu. Ano, jedna síla, komunistické myšlenky zničila druhou sílu fašistické myšlenky, had sežral svůj ocas!

      1. Bohužel je to pravda. Souhlasím všemi deseti s tím, že ne každý bohatý je zloděj a ne každý chudý je lenoch a lempl. Ale když kouknu na to podplácení všude kolem a u těch, kteří to mají nejmíň zapotřebí se rvát o peníze, tak co si mám myslet? Vím, že si za peníze nepořídíme vše, ale někdo si to asi myslí a dle toho i koná. A pak to vypadá jak to vypadá. Nechci působit jako ten mouchy sežerte si mne, ale také vím, co mohu.

        1. Libuško prosím, proto, jsem napsala tu větu o vztahování na sebe? My starší, máme již tak malý vliv na okolnosti a jedinou povinnost, poradit svým dětem, a že to je vedlejší kolej v našem životě, je víc než jisté, děda a babička, co radí ??? Všichni to známe, alespoň, tu dobu nepřekrucovat, neidealizovat jinak, nežli si to mladí potom vyloží, to by jsme měli. A já se právě lekla, že by si to tak mohl někdo vykládat?

  6. To máte jako s alkoholem, dáte si skleničku a skončíte u deseti. Tedy někdo 🙂 A také s jídlem roste chuť. Peníze už dokázaly rozhádat spoustu lidí. Nevinila bych z toho ani ty peníze, ani ty lidi. Prostě zacházet s penězi je stejně ošidné jako se svobodou. Kdo to umí? Já hlavně věřím, že věci jsou hloubeji, než na povrchu, a že jednoduchá řešení nefungují, pokud se nejde do hloubky. Většina ateistů to tlačí hned teď, kritizují a dožadují se něčeho, ale nevidí, že chyba je jinde a dokud se nevyřeší tam, tak žádné změny režimů ničemu nepomohou. Bude možná o něco lépe, ale bude to pořád v bleděmodrém téměř totéž. Na kosu chodím, občas mě chytnou i političtější témata. Nikde jinde je nesleduju, jenom tam. Protože tam mám konečně dojem, že bych se mohla zorientovat a něco se dozvědět. Schází se tam různě zaměření lidé a snaží se věcně diskutovat. Ta diskuse o víře mě mrzela, protože jsem byla celý den s malou v Uherském Hradišti a večer jsem už stihla napsat dvě odpovědi a měla jsem zas jiné povinnosti. A po půlnoci se komentáře uzavírají. No, chápu vlka, proč .-)

    1. Chodím číst různé blogy Avi, spektrum je pro mě důležité, nediskutuji tam o ničem, těžce bych nesla utloukání argumenty, moje nezdravá pýcha a nevzdělanost, mě to nedovolí, často bych měla co říci, jen si netroufám a i pro svůj klid to nedělám ale čtu.

  7. Quanto hai ragione cara amica! Quelle isole felici non sono mai esistite per i cittadini normali come te e come me. Sono esistite solamente sfruttava per il proprio tornaconto la miseria degli altri, quando produce ed usava carri armati invece di trattori per alleviare le fatiche dei contadini per dissodare la terra e farla produrre di più. Credo tu abbia espresso chiaramente, in modo veritiero, la realtà di quegli anni che non sono poi così lontani. Ciao, Anna. Buona nuova settimana e pace e tranquillità nel tuo cuore! Osv

  8. Napsala jsi to pěkně, Aničko, lekat se nemusíš, každý soudný člověk si udělá obrázek sám.
    Za totality se děly hrozné věci, ale komunisté je dovedli skvěle ututlat. Dneska je všechno průhlednější, proto se obyčejným lidem zdá, že se dějí mnohem horší věci.
    Narodila jsem se pár let po válce, takže jsem si socialismus „vychutnávala“ dost dlouho. Můj otec byl zapřisáhlý antikomunista, každý si určitě dovede představit, co to znamenalo. Neříkám, že všechno bylo tenkrát špatné, stejně jako teď není zdaleka všechno dobré. Naše pojetí demokracie mě hodně zklamalo. Ideální doba prostě neexistuje, to by museli všichni lidé uvažovat naprosto stejně.

  9. Krásný článek, mluvíš mi z duše (což víš, protože jsi se zapojila do té diskuze u lúmenn). Já zažila komunismus jako dítě, v roce 1990 jsem maturovala. To málo, co si pamatuju, mi ale stačí. Moc nechápu většinu důchodců, kteří by se tam chtěli vrátit. Možná prostě jen potkávám ty, kteří by chtěli. Možná je to pochopitelné, protože člověk má prostě tendenci zapomínat na to zlé (prostý obranný mechanismus naší psychiky), navíc když to bylo období mládí. Já si asi budu idealizovat období 90.tých let 🙂 A to jsem za komunistů nezažila žádné pronásledování, rodiče sice nebyli ve straně, ale také ne proti. Drželi hubu a krok, jak se říká. Přede mnou se o ničem negativním nemluvilo…. co kdybych snad nedejbože něco řekla ve škole?? Také chápu, že dnešní doba není žádná slast… ani tuhle dobu pro svou dceru nechci. Ale na světě ještě nikdy nebyla doba, která by byla ta správná… vracet se někam, odkud jsme natolik chtěli pryč, že dokonce i u nás proběhla revoluce, na něčem se lidé shodli… proč radši nehledat cestu, jak se dostat někam jinam, kde bude líp. Ono je to ale hodně o lidech, bohužel. Ani žádný člověk není ideální.

    1. Avi, Hanko, a Osvaldo, říkáte v podstatě to stejné jako já, jen Osvaldo má ještě o něco tvrdší přístup ke Kapitalismu, na jihu Itálie jsou ještě o jednu tvrdou zkušenost dál, a to o nacionalizmus a kmotrovské manýry (také TO, k nám dorazilo?), jestli nedojdeme k rozumu, i touto cestou by se lidé mohli dát a to je další , čeho by se lidé měli vyvarovat, vzájemných nenávistí a záští. Hlad po spravedlnosti? Co je to spravedlnost? Pro jednoho rozdíl mezi jedním a deseti miliony, pro druhého pár korun, tedy rozdílu? V podstatě je to závist? Já věřím v boží mlýny, ono jim to jde často ztuha ale melou a to, je hlavní. My věřící lidé, že Avi, máme dost času, na rozdíl od ateistů, ti chtějí vše řešit teď, v tuto chvíli a pohled do věčnosti, je pro ně nepřijatelný? Všimla jsem si, že jsi včera byla na kose Avi, zajímavé diskuse, že? Stále se cpeme někam na západ, naše mentalita je ale slovanská, proto ten můj Ruský příklad, kam by jsme se eventuálně mohli vydat? Ještě tvrdší a bezohlednější, k přírodě, lidem, hodnotám, zničit a devastovat, hlavně mezilidské vztahy?

Zanechat odpověď na Jarka Zrušit odpověď na komentář