Jiřiny, chmel a dědictví otců

 Jiřiny a kvetení té naší tradiční kytičky, Jiřinkové bály, jen tak letmo jsem nahlédla a bude jich v naší zemi hodně, pozvánek na ně je všude habakuk, je to velice stará tradice a já babka, se o ní učila ve škole. Někdo je v mém předešlém vyprávění, o časech dávno minulých pochválil ale já se chlubila cizím peřím, nejsou to moje Jiřiny, jsou dědictvím po mém již zemřelém tatínkovi a nejsou pěstovány na mojí zahradě. Pěstuje je moje švagrová, s úctou a láskou, k mému tatínkovi. Dědictví bývá často zdrojem nesvárů, vyprávěla jsem před nějakým časem o dědictvích ze stany mého manžela jak se vyřídilo z jeho strany bez konfliktu, smířlivě, se zřekl svého podílu na starostech, mávl rukou a rezignoval bez sporů a vášní, z komentářů jsem vycítila, že málokdo mě a mým řečem věřil, o to méně kdokoliv uvěří tomu, co chci vyprávět o své části dědictví otců? Citlivý pozorovatel pozná, že maličký osten tam je a občas trochu píchne. Že jsem kytičková, to každý ví, mám staré velice, staré květiny, ještě po mojí mamince a také po tatínkovi, protože on je držel při životě z lásky k ní, mnoho let po její smrti a já potom i po jeho, Naše veliká zahrada nebyla plná jen ovoce a zeleniny, které kdokoliv přišel, dostal zadarmo a posléze zase přišli lidé pomoci s polem a odnesli si brambory, nebo obilí pro slepice, sešrotované, třeba pro prasátko, když chtěli peníze, dostali zaplaceno. Kytičky, to je jiná kategorie, ty tatínek pěstovat pánu Bohu pro radost, v pátek vzal košíky a nůžky, ty nejkrásnější ostříhal a jak říkala maminka s trochou ironie, odnesl je „pánbíčkovi„. Dnes ani nevím co všechno tatínek pěstoval, bylo to u nás jako v rajské zahradě a to je mé dědictví otců, to mám po něm.
chmel

Také nazrává doba chmele, tu práci jsem milovala od té první, kdy se babka, je to vlastně hlíza v zemi, vykopala na povrch tedy ne i s kořeny, i když, někdy i kus pěkného kořene, to když bylo nutné nahradit chybějící kus, odhalila a seřezala ostrým nožem, který se jmenoval žabka, aby vypadala jako vrchol lebky, hledící ze země a potom zase přihrnula zeminou, prsty jsem si omotávala v choulostivých místech izolačkou a stejně je měla plné puchýřů, v rukavicích se to dělat nedá je nutný cit, je to přece miminko, co musí vyrůst v krásnou rostlinu. když se to udělalo nedbale, následné práce bylo hodně, drátkování mohou znát i mladí, na to jezdí studenti, jako na brigádu dodnes, drátek se zavěsí na konstrukci, jak, to by jsme tady byli do zítra, to je tajemství, kdo chce znát, ať se ptá. Další fáze je zavádění. Když se babka dobře seřeže, vyroste jen pár silných hlavních šlahounů, není nutné odkopávat a seřezávat přebytečné, dva hlavní se, jeden po druhém zavedou na drátek, ve směru, jak putuje sluníčko, a ony rostou a otáčí své hlavičky za ním, když přerostou výšku člověka chmel se takzvaně podlupuje, postranní výhony se otrhají směrem nahoru, aby se rostlince neublížilo, kdo má na zahradě rajčata, ví o čím je řeč. Chmel se potom oborává, přiorává, stříká, proti různým plísním a čeká se až na něm vyrostou krásné Béry, a to pak přišel čas, kdy přijeli do vsi študáci, soutěžili a ? Kdo načeše, chmel rychleji, nabalí místní holku, chmel se češe, jako krásná holka, víc věrtelů. Věrtel, to byla míra, postavená na kulaté plachtě, a šlo o umění pěkně tím košem natřásat, nadlehčovat, aby to, co do té míry věrtelové napadá, bylo pěkně načechráno a bylo po parádě, když vám to ten u míry pěkně zmáčkl. Hrálo se na kytáry u ohňů, zpívalo, seznamovalo, zamilovávalo a milovalo, jako ve starcích na chmelu. Všechny holky ve vsi, se téhleté krásné doby ohňů, kytar a študáků z Prahy, nemohly dočkat. Dnes udělají všechno stroje, nebo se chmel doveze a chmelnice zbourají.

 Tatínek stárl, moje rodina ? Ne že bych nechtěla ale i já a můj muž jsme zestárli, můj bráška, starý mládenec, trochu víc při těle, holky ho nechtěly, žili jako poustevníci? Vzali do toho velkého domu a statku, (chátrajícího) paní se třemi dětmi, časem přestala platit, i náklady platil tatínek a bral to jako charitu, co vzniklo mezi ní a bratrem, nemocným člověkem, cukrovka, astma, otevřené nohy, nevím? Jednou přijel a řekl vezmu si ji, co na to říkáš, řekla jsem, vezmi, jsem již stará, na to abych tě opatrovala a tečka. za krátko zemřel tatínek a za krátký čas i bratr, Nechala jsem své švagrové ten náš dávný domov, mám jako teta, nevlastní neteř a dva synovce, jejich ženy a muže, mají čtyři krásné děti, statek se začíná vzpamatovávat, na zahradě je spoustu tatínkových květin a já nelituji. Když přijedeme na hroby svých drahých, jsme teta, strejda a vzácnými hosty, nedávno jsme byli na svatbě, v jednom z předešlých článků je fotografie krásné nevěsty mého „synovce„ , při jubileích na nás nezapomínají a majetky, co to je ? Rubáš nemá kapsy? Tedy věřím na příští generace, že gen, naší lásky k rodné hroudě se někdy někde projeví, ať vlastní nebo nevlastní ?

P18

Ibišek po mamince
Ibišek po mamince
Mučenka po mamince
Mučenka po mamince
Reklamy

20 thoughts on “Jiřiny, chmel a dědictví otců

  1. Aničko, tvoje vzpomínky se tak krásně čtou! Ne že bych neměla svoje a dokonce jsou i trošku podobné těm tvým, i když jsem celý život prožila ve městě. Mívali jsme velikou zahradu za městem, patřila otcovým rodičům a práce tam bylo dost pro všechny, včetně dětí. Moc ráda na tu dobu vzpomínám.
    Na chmelu jsem nikdy nebyla, neměla jsem k tomu příležitost.

    1. Završeno, do téhle doby, mám spoustu pro i proti, již nebudu vyprávět ty staré příběhy, nikdo se z nich Hanko ničemu již nenaučí, všechno jsem již vlastně řekla a vůbec nevím, co dál na blogu dělat ?

  2. Aničko, to jsi napsala krásné vzpomínky! A s dobrým koncem, to se mi líbilo, jak jste tu ženu s dětmi přijali do rodiny a je vidět, že jste udělali dobře. Čemu se moc divím jsou ty kytičky po mamince. To snad ani není možné, že kytička se dá pěstovat tak dlouho, já vím, musí se omladit, ale stejně. Ta mučenka je nádherná! Já si pamatuji, že tyto mučenky měla matka mého prvního manžela, ale tenkrát jsem je nějak neviděla kvést nebo si to už nepamatuji. A chmel? To mi nic neříká, ale vůbec. U nás na Moravě těch chmelnic tolik není, tak ani nevím, že by někdo někdy tam chodil nebo jezdil na brigádu. Tady je jich spousta a soused tam každoročně tráví dovolenou. Jako obsluha stroje. Taky zajímavá dovolená, ale on si tak přivydělá a moc ho to tam baví. Asi jsem o dost přišla, viď?

    1. Přečetla jsem si včera článek, po kterém jsem se orosila, napíši o tom. Libuško tam u vás na Moravě se pěstovalo a pěstuje zase víno a o něm zase já nevím vůbec nic a obě s tím žijeme bez problémů, kdyby někdo psal o tom, jak se kdysi na vinici pracovalo, ráda si to přečtu i dnes, víno již pěstovat asi nebudu, to vím. Po mamince jsem měla i kaktus odešel za ní nedávno i když prý se dožívá až sto let, to ostatní, jistě, jsou to dětičky a stále je musíš obnovovat, nařízkuji a vždy se něco ujme, ještě mám monsteru, ta je původní. Hezký večer Libuško.

  3. Chmelové brigády znám jen z filmů a dokumentů, nejsme chmelařská oblast a proto jsme jezdívali jen na brambory, ale i to bylo dobré. Ulili jsme se ze školy, vydělali si pár korunek a zažili spoustu srandy. 😀 Pěkně jsi nám povyprávěla o zahradě, kytičkách i bratrovi a jeho ženě. Zdá se, že je to dobrá žena a je fajn, že to na statku žije a vše se zvelebuje…

    1. Jé Jaaaruuuška, tak jsem měla pocit, že jsi na mě zanevřela, přestala jsi diskutovat potom i komentovat, tak jsem se bála, že jsem o tebe přišla, bylo mě to líto, ale víš, že nikoho nenutím, i když si k někomu udělám osobní vztah. Moc mě potěšilo že jsem se mýlila.
      Moje švagrová je moc hodná holka, se třemi dětmi si prožila svoje, k tatínkovi, se na sklonku života chovala moc hezky, někdy, ani vlastní se tak nechovají, já jí byla vděčna tenkrát, ona mě teď, její děti, všichni žijí v tom domě svorně a v pohodě, i ona stárne, děti rostou a my máme všichni klid a jistoty… Hezkou neděli Jaruško

      1. No to jsou nápady! Jak bych na tebe mohla zanevřít. 😉
        Taky ti přeji hezkou neděli a doufám, že si těch hezkých ještě do podzimu pár užijeme. Letošní léto, na sluníčko a hezké dny, opravdu skoupené není. 😎

        1. Myslela jsem to obrazně, i já mám v létě méně času komentovat, snad bude dlouhé i s tím babím, já mu říkám moje, (babí), mám to raději nežli vedra. Hezký podvečer….

  4. Wünsche dir einen schönen Freitag schöne Erinnerungen liebe Anna und manches Mal hat es auch spass gemacht.So schöne Blumen hast du wieder,ich wünsche dir ein schönes sommerliches Wochenende und alles Liebe Gislinde

    1. Také ti přeji pěkný víkend, pátek je den radosti, že si odpočinete po práci, já již jen odpočívám. Děkuji za návštěvu Gisel……

  5. Hezké. I já na chmelu byla a ráda na to vzpomínám. Byla jsem drátkovat, tak to tajemství znám :-))) Byla to dřina, byly jsme holčičí třída, tak jsme dělaly 2 holky. Přiznávám, že málokdy se mi podařilo háček trefit, tak většinou trefovala kámoška a já zadupávala 🙂 V té spolupráci jsme byly rychlé jako drak 🙂
    A co se toho dědictví týká, já tomu rozumím. Když jde o majetky, tak se lidem tmí před očima (i tomu rozumím, peníze jsou peníze) a i z dobrých vztahů se pak dělají hořké vztahy. Jsem zvědavá, jak my se sestrou se jednou podělíme o dům po matce…. mně je hloupé chtít po ní, aby mě vyplácela, a já doufám, že ona zas nebude chtít po mně podílet se na případných opravách a tak, peníze spíš nemám, než mám. Bydlí tam ona s dětmi, my jen občas přijedeme na návštěvu.

    1. Tak přesně to je milá Avi, nikdo z mé geneticky nejbližší rodiny, se nechtěl „podílet na práci„ ? Ono to totiž nic jiného, nežli práce, zvlášť na venkově, není. A tolik peněz co to dnes všechno stojí, má dnes málokdo. Tudíž se musí přiložit ruce k dílu, na to jsme neměli ani zdraví, ani sílu? Musí zvítězit rozum a cit? Vendy v minulém článku říká o snopech, že to dnes uvidíme jen v pohádkách, dám sem odkaz na filmeček, že i dnes tak, spjati z přírodou a láskyplně chovající a pěstující, stále jsou, není to moje fikce?

      http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097944695-nas-venkov/405235100041013-farmar/

      1. Já ani nemyslela tu fyzickou práci na opravách, jako na tu finanční. Starat se o dům stojí nějaké peníze, tu je potřeba opravit střecha, tu nefunguje něco jiného. Ale já peníze nemám… tak mám chtít peníze po ní? (že mě vyplatí?) 🙂 Přijde mi to praštěné, beztak jsou to jen jedničky a nuly někde v počítači 🙂 Navíc je to můj rodný dům a nechci ho prodávat, zbavovat se ho. Kdo ví, třeba tam jednou půjde žít má dcera (kdyby třeba chtěla jít do Prahy do školy) a zase bude naoplátku vozit kočárek mých neteří, když ony vozily ji jako škvrně 🙂 Manžel se podílí manuálně, když tam tak jednou za rok dorazí, teď je beztak jediný muž v domě a navíc manuálně schopný (otec je po mrtvici, sestra rozvedená), snad kromě psa a kocoura 🙂 Jinak my bydlíme 200km daleko, teď, když půjde malá do školy vůbec netuším, kdy se tam zas dostaneme. Je mi z toho smutno… jezdívali jsme tam často, mívala jsem pátky a pondělky volné a přípravy si mohu dělat kdekoliv a kdykoliv, malá tam kolikrát i celý týden poté, co jsem v pondělí odjela, zůstala a pak mi ji matka přivezla zpět.

        1. Milá Avi, moje řečičky na blogu jsou všeobecné, nic na světě bych si nedovolila řešit osobně, nebo něco , či někoho soudit a posuzovat, muselo by se to zapít někde v hospůdce a tam bychom si mohli říci i důvěrné věci,

  6. Aničko, krásné vzpomínání, taky jsem na chmel jezdila, byla to pro nás nejen práce, ale i spousta zábavy. My jezdili jen česat, tak mně překvapilo, co všechno se s chmelem musí dělat, to jsem opravdu netušila.
    Taky opatruju pár kytek, voskovku jsem kdysi dostala od babičky a jedna, tak to je jediné, co mi zůstalo po bráchovi

    1. Pamatuji si, jak jsi se trápila, když tvůj bráška odešel.
      Milá Jitko a Avi, chmel, cukrová řepa, brambory, jahody, atd, ty postupy mám v krvi, celý život jsem dojela do své oficiální práce, oblékla si bílý mundůr a v noci pracovala v laboratoři, ráno se převlékla do montérek a jela mnoho kilometrů k rodičům na pole, můj muž se po vyspání po noční službě postaral o děti, a příští den jsme si role vyměnili, na ty roky, co přišly po revoluci, nevzpomínám ráda, tu etapu právě přeskakuji, jak zní název mého minulého článku, myslím že to poškodilo mé zdraví i vztahy, dnes, tedy jen, jako důchodce, jsem se vrátila i se svým mužem k dávným hodnotám, i když se snažím neřešit tuhle dobu do důsledku, mnoho věcí mě tak trochu prudí?

  7. Podívejte se co se bude dít v politice!
    http://www.parlamentnilisty.cz/arena/politologove/-Pravicak-Babis-profesor-a-herec-Mame-odhad-jak-vas-chytne-za-srdce-miliardarova-strana-282177
    A také jsem dala do překladače tento komentář, může mě někdo poradit, co mě to ten člověk chce sdělit? Vím že je to spam, to úžasné předhození, mě uchvátilo? A pak že bych měla mladé lidi chápat, je to tak těžké! : Irrrm blázen, Adore, Má vášeň pro takové Guild Wars 2 http://www.u7buy.com/gw2/gw2-power-leveling.html moc vyrovnávání! Tak horké také velmi pěkné! Oprah byl vlastně přesný! Aslo jeden z mých oblíbených „oblíbené“ věci!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s