To dnes asi každý, politická scéna? Houby, na houby, všechny jsou napůl červivé, ostatně jako naši politici, za týden se začnou vracet děti z prázdnin, ne tedy ty mé, to mám mnoho let za sebou. Počasí docela stálé a to, že někde někdo bere zákon do svých rukou a policie je benevolentně tolerantní, mě již také nevyvádí z míry, jak říká Jaruška „zvykli jsme si„?
Mám jednu novinku, přiletěli lišajové, Hanku zklamu, fotky nemám, jak já tě děvče obdivuji, tvá kudlanka je unikát, moji milí lišajíčci, ač jsou na jednom místě a v letu sají svým dlouhým sosáčkem, připomínajíc krásné kolibříky, jakmile se jen přiblížím s foťákem, frnk a jsou fuč? Ten otazník je příznačný, moje drahá polovička tvrdí, že je to tím že smrdím? ( cigárama ) oni mě ucítí na dálku a letí o dům dál. Je zvláštní, že letos se velice opozdili, poznám to jen proto, ne že bych byla nějaký entomolog a něco zkoumala a zapisovala, pravidelně ale přilétají, když kvete jeden lomikámen, chodí na něj i čmeláci a motýli, a všichni jsou vždycky zrubaní do němoty, nechávají se i hladit jako koťata, letos tedy je odkveteno, hlad mít ale nebudou, kvetou teprve teď floxy, ty ale nemají ten účinek a opilost se nedostavila. Jó floxy, to je také problém letos, ani ty vám nevyfotím, když tak ty loňské, dostaly plíseň šedou, jsou chudáci jako stará bába šedivé a ošklivé (jsou mě tak trochu podobné), nevadí, já jim brzy pomohu, až odkvetou, „seřežu je„ a postříkám nějakým měďnatým přípravkem, a za rok, budu-li tady já i ony, uvidíme?
Dlouho jsem nemluvila o televizi, jak v minulém článku, tedy ty reklamy mě pijí krev i na mém jediném oblíbeném kanále, ne nebudu ho jmenovat, každý si domyslí, bude-li číst dál, z počátku žádné na něm nebyly a mě se to líbilo i když jsem věděla, že to nemůže vydržet? Zmiňuji se proto, že i přes spoustu repríz a věcí, které nemusím vidět, jsem za něj vděčná, ta kvanta krásných dokumentů, mě přilákala zpět k obrazovce, i když jsem se s ní kdysi rozvedla s tím, že se již nikdy nevrátím. Některé dokumenty, jsou tak úžasné, jiné zase poučné, že já mít děti, přitluču je za kalhoty k židli, aby se dívali, historie, podaná zábavnou formou, geografie a život lidí v různých částech světa, jeho krása i bída, vše tam lze vidět, hlubiny moří, korálové atoly plné nádherného života, můj oblíbený hmyzí život a ani rituály ptáků mě nenechávají chladnou, Lemčíci a jejich stavby, kouzelně vyzdobené pro oči samiček, nemáme to my lidé nějak s tou láskou zjednodušené, v poslední době, tedy, jak mnohde čtu?
Milí přátelé mého blogu, prosím, proč ignorujete mé další stránky? Nad záhlavím nahoře, někdo je již zná, někdo ne, jsou na pokračování a když tam nikdo nechodí, nebaví mě pokračovat. Udělejte klik a kuk, prosím, budu potěšena a dostanu novou chuť, do svého revmatického světa vnést elán.
Anna : prostor 