Nechtěná invektiva?

No nevím, nebo chtěná, mnohdy to vyplyne, jindy se mně to hodí do krámu, když ji někdo použije.

Blogy postavené na pochvalných, mnohdy neupřímných, nebo dvouslovných komentářích, mě moc neberou.
Také nemám moc ráda osobní a intimní zpovědi. Když k tomu dojde, tak si i já vyliji srdíčko, pustím pusu na špacír, je z toho cosi, co nebyl můj záměr a když si to někdo vezme osobně, může dojít ke sporu (nedorozumění), to jsem původně nikdy nezamýšlela praktikovat.
Politika a osobní věci všeobecně, jsou konfliktní téma, jenže konfliktním tématem, může být cokoliv, kdybych chtěla být za každou cenu oponujícím elementem.
Nejsem konfliktní, se svým mužem jsem se nehádala, myslím tak deset let a za padesát, bych to spočítala na prstech jedné ruky. Diskutovat, to spolu umíme a řeč u nás nestojí, máme stále o čem mluvit a nemusíme se při tom pohádat, ne?
Když někdo je v postoji, mě se nic netýká, já si hlídám svůj píseček, je mojí povahovou vlastností mu říci, co si o tom myslím, když to udělám, uvnitř každého je zásadní boj, samého se sebou v tom, že je to můj útok na něho osobně. Ne, není přátelé, je to diskuse a mnohdy je třeba, mě brát s humorem, ten tedy nepostrádám, jen ho neumím použít při psaní.
POSLEDNÍ DOBOU.
Je dokonce jevem všeobecným, nemá-li někdo dobrý argument, použije osobní útok a já se bojím že y-i, bude použito proti mně. Právo dělat pravopisné chyby a to, že jsem líná myslet, ověřovat, píši intuitivně, vzdělání jsem moc nepobrala, držím se svého starého, selského rozumu a tvrdím… Že pravopis tvoří autor a koho to pobuřuje, ať jde jinam, je to moje právo, nejsem novinář, ani placena a to co píši, je moje soukromé právo, nikdo neplatí, nikomu se nezodpovídám.
Ne vážení diskutéři, diskutovat se má jistě všeobecně a své osobní, soukromé věci, si máme nechat doma, asi budu hodně mazat v příštích dnech všechno, co může být   O  S  O  B  N  Í.
Bojím se lidí, co nevědí proč a za každou cenu chtějí ranit ale pokud někdo upřímná slova bere jako osobní útok, je s jeho osobností, něco v nepořádku.
I přes své pravopisné chyby, možná, svá osobní selhání, své osobní trapasy, se za osobnost považuji, nemám potřebu se podbízet neupřímností a lidi, co jim můj postoj nesedí,  O  Ž  E  L  Í  M. Když odejdou ale ti, co je mám ráda, je mně to líto.

Jak s tím souvisí obrázek? Včera jsme dlouho diskutovali o tom, že si neustále vymýšlím blbosti, nejdříve na podzim přesadit kytky do velkých květníků, narostly jako blázen a pak se musí dát do patra, na balkon. Jak, byla “ těžká „ plodná debata.

Reklamy

17 thoughts on “Nechtěná invektiva?

  1. Aničko, to je téma jak se říká „do pranice“. Já si o sobě myslím, že jsem také bezkonfliktní člověk, vše se dá vyřešit v klidu a bez urážek. Každý máme svoji osobnost a kdybychom byli všichni „na jedno brdo“, nebylo by to už tak zajímavé. Důležité je, neubližovat vědomě. Taky se mi už stalo, že mne něco moc mrzelo a taky jsem už koketovala s myšlenkou, že s blogováním skončím. Pak jsem ale zjistila, že by to chybělo nejen mně, ale i některým jiným lidičkám. A k pravopisu. Netřeba, aby ses kamenovala, jo horší by to bylo, kdybychom dělaly chyby zásadní, ale to u nás myslím nehrozí. Já taky nemám ráda, když mi jedna blogerka párkrát za sebou napsala do emailu, že mám v článku chybu, ale to byl jen překlep a to určitě nejsem sama, jak vidím, ale já bych se k tomuto nikdy nesnížila. Tak jen dál piš, Aničko, co tě napadne, krásně se to čte a vždy si jeden z toho něco vezme. Krásný den přeji.

    1. Je to složité Libuško, dokonce nevím jestli ten článek budu sdílet tam, kam to konkrétně má padnout, nemělo by to asi tak úrodnou půdu jako tady, mezi sobě rovnými, my jsme jinak vychováni a nejsme agresivní. Na druhou stranu ale, zlobě a nenávisti se lidé mají postavit, i za cenu osobní újmy.
      Docela mě ale potěšilo, že jsem dostala sdílení na WordPress: Press This
      To ale vy neznáte a neděláte, sdílet článek, který se vám líbí, nebo něco říká i jinde ve světě ?
      Děkuji za komentář, mám tě ráda. I tobě hezké dny. Anna

  2. You are quite right in your statements … I feel that when we argue with people… most times in real life … all is bout violence and personal attach… Also there are many fallacies if the discussion is more peaceful.
    I guess this might also occur in Social Media and/or blogs… Many tims we are more open to this sort of invasion when we post about personal stuff or politics… the other day … a man popped up in my twitter feed telling me that Downtown Abbey… a show I love and of which I had posted several tweets – was awful … and each time I spoke about the show he was there to say how he hated it… Curiously enough… the only showed up when I mentioned it… I finally blocked him, of course.
    If something makes you feel uncomfortable, you can add that person in a black list…. here on WordPress… just go to general settings comments and add the name or nickname of the blogger… the comments would be signaled as spam.
    Sending love and best wishes, dear Anna. Aquileana ⭐

    1. It is a general reflection. Personally and on WordPress, I discuss only a few people my age, they’re decent people.
      Rarely a few people, my articles on network shares, this applies to other networks, sometimes I write and share on Google+. Politics is a tricky subject and anger, provoking violence and hatred, can and must oppose, at the expense peace of mind.
      We old people, we already have little strength. Istruigt, children and grandchildren, is essential. Thank you you, dear young friends. Anna kiss

  3. Přiznám se, že také nemám ráda konflikty a snažím se jim vyhnout. Bohužel, někdy není zbytí a konflikt nastane. Nesu to těžce.
    Blog je taková zpověd‘. Ono se ne nadarmo říká, že sdělená bolest je poloviční bolest. I já se občas svěřila se svými bolestmi a po vypsání se mi ulevilo. A pak si mně našla nějaká moudrá žena, která projevila snahu mi přeorganizovat život a svými „dobře míněnými“ radami za mně vyřešit problémy. Byla neodbytná a já v té chvíli dokonce zvažovala, že skončím s blogováním.

    P.S. Bouganvillei jsou nádherné, já jich mám šest a asi bych už měla začít přemýšlet nad tím: „Kam s nimi“ 😀

    1. Co je blog, ani po mnoha letech, dost dobře nechápu, jeho smysl, někdy ani to moje psaní, paní Aleno? U někoho závislost, já stíhám dopsat stěží, pár svých “ Papenhaimských „ . Jinak ve čtečce si přečtu témata, prvních pár vět, pak se rozhodnu zda otevřít a číst. Asi jako můj tatínek denně ráno noviny a maminka se zlobila, že někdy i u oběda.
      Velice se bráním mnohým kontaktům proto, že je to velký zloděj času a někdy i svobody, vybírám si a ti, koho bych osobně, ráda přijala, a naváži kontakt, o to většinou nestojí.
      Každé tři měsíce si v hlavě nechávám odpojit internet, když zjistím že málokdo čte a pak bezduše komentuje, nemyslím u mě, mám své Papenhaimské, a ti čtou, snad na výjimky. Tak vždycky zjistím, že je to jako cigára a jedu dál.
      Že vy si s tím dáte opravdu detailní práci a věříte tomu, že to má smysl pro úplně všechny, je obdivuhodné.

    1. Deutsch ist eine schwierige sprache zu übersetzen, muss ich immer überprüfen, ob das, was sie übersetzen es sinn macht? Lesen Sie in einer anderen Sprache? Ich weiß, es ist schwierig.
      Vielen dank und gute nacht liebe.

  4. Copak tě vyprovokovalo k napsání tohoto článku, Aničko?!
    Neboj se, nechci, abys mi to objasňovala, i když s některými tvými názory naprosto souhlasím.
    Nemůžu o sobě říct, že jsem bezkonfliktní člověk, konflikty však rozhodně nevyhledávám.
    Jsou však lidé, kteří je vyloženě vyvolávají, jsou to takoví štváči, kterým dělá radost, když můžou někoho pořádně vytočit. 😦
    Zdravím a moc děkuji za tvoje krásné a někdy i poučné komentáře. 🙂

    1. Nebudu ti to objasňovat neboj se, ty si fotíš, já si jen tak žvaním do vzduchu. Těší mě, že tebe těší.

      Vím že tě to nebude zajímat, možná si to ale přečte někdo jiný, mám podobné pocity a lidé by měli vědět a zajímat se, co se děje v jejich zemi, ne všechno bych řekla přesně tak, ten pán má ale něco, co i já, a to pocit, že něco shnilého je ve státě Dánském.
      http://zalom.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=504798

  5. Souhlasím s:
    „pokud někdo upřímná slova bere jako osobní útok, je s jeho osobností, něco v nepořádku.“
    Možná se někdy stane, že někoho raním, jsem někdy dost upřímná a nevím, zda to všichni snesou. Není ale mým úmyslem zraňovat. Mám ráda dvojsmysly, ty také každý neocení. Lidi jsou různí, tak to i beru, snad lidi mne taky tak berou.
    Příjemný večer. -)

  6. Já jsem extrémně bezkonfliktní člověk, konflikty mi nedělají dobře na duši. Jasně, že někdy vylítnu a řeknu něco neuváženého, ale většinou ani nemám proč. Myslím, že i spolu už jsme byly jednou „vepři“, ale to vzniklo z nedorozumění, bez úmyslu ranit, nebo ublížit. Když na blozích něco chválím, tak to tak i cítím. Teď třeba můžu nechat oči na té fotce od vás doma. Máte to tam moc útulné a ty obr-květníky s kvetoucími pokojovkami, jsou nádhernéééé.

    1. Tobě to Jaruško povykládám do detailu, víš VO CO GOU…. (psala jsem ti o tom). Na Google+, když si tě někdo dá do přátel, i když o to nestojíš, chodí ti na domovskou stránku jejich věci, nenávistné články s ještě horšími komentáři na politiku a kde co. Požádala jsem ty dva pány, ať jsou tak laskaví a smažou si mě, že nestojím o jejich propagaci zla. Jeden to udělal, po jisté výměně názorů, druhý, mám pocit, že mně zatápí.
      Ta kytka je bugenvilia, je spíše venkovní a dělám již reorganizaci zimní zahrady a tyto dvě musí ven, na jihu je všude na domech a zahradách. kdysi jsem ji již měla a že byla moc velká, neutáhli jsme ji a tahat sem tam ji musíš, nesnáší mráz. Tamtu jsem darovala paní doktorové, (můj pan doktor je moc hodný, mladý muž) na bábu se přijde podívat a říká, „když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře „ do jejich zimní zahrady, jemu se tady moc líbila, tak jsem mu řekla, ať si ji odvezou a děda se tetelil blahem, že se jí zbavím. Ale nežli jsem to udělala, ustřihla jsem pár výhonů, zasadila a takhle to dopadlo, zase mám dva “ neúnosné „ padesátikilové kolosy, vytáhnout je nahoru, byl zase horor. kam je strčím po létě, jestli ho přežijeme, nevím?
      Uvnitř jsou proto, že denně je v noci mráz. Děda nadává ať s tím již dám pokoj. Já mám ale argument, že kde Bůh hospodaří, kytkám se daří.
      Za pochvalu i přání děkuji a nápodobně, i ty máš hezké kytičky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s