Přítel mého přítele ?

Je i můj přítel?
Přítel mého nepřítele? co vlastně je můj, nepřítel ?
Ke komu se přidám, je dilema dneška!

Já tedy se nepřidám k nikomu a ze zásady, proč? Protože jednou, ten který mně dnes “ pije krev „. Zítra řekne něco, co mě naprosto nadchne a opačně.
Roztříštěnost názoru na cokoliv, je dnes tak běžnou věcí a musím se často pozastavit nad tím, jak protichůdné jsou názory dnes, oproti těm zítra a pozítří, to si již vůbec nejsem jista někým, koho jsem znala a komu věřila.
Jako vždy u nás, v téhle zemi, se mě dost uleví, když najdu k situaci, adekvátní humor, nebo ještě raději, přiměřenou satiru :

Kanál Maryško

 

Dehonestaci hlavních hlav jsem nikdy nemusela, poslední dobou je beru s povděkem, neb přitvrzuji i já. Na láskyplné objímání si dovolím rezignovat vážení.

 

Maryško, Maryško, ty jsi liška podšitá. Docela ti povím, že se bojím, že někdo skočí do konzumu, koupí kafe a ty se budeš ptát, kdes koupil, je nějaký stuchlý, pij Vávro a nekecej. A ty i já, se nebudeme divit ???

Mnohý člověk má čisté svědomí jen proto, že má slabou paměť.

 

 

 

Dnes jsem četla

KTERÉ DĚTI JSOU KTERÉ?
kdo a jak je chce třídit? podle jakých kriterií a hodnot?

Dříve do školky, učit se a dřít, pro ctižádost koho prosím? To je jedna část dětí a ta druhá ? Kde bída, Dalibora učí (nutí) housti? To snad v tak bohaté zemi není nutné! A SVĚT ?

Nerozumím postojům, ctižádosti a touze po uplatnění u mladých žen? Mužům, je to předurčeno proto, aby byli hlavou a živitelem rodin.
Nerozumím ani pachtění se za dokonalostí a předčasného cílení, do dospělých manýrů u dětí. Chci podotknout, že děvčátko, všeobecně, vlastně každé dítě, které je nuceno k předčasnému dospění, již někdy kolem desátého roku, je okrádáno o dětství, tam někde? Ale tady? nerozumím ani jejich přetěžování, ve prospěch ctižádosti, vlastní rodičům. Často touha matek, po dokonalém a vyspělém dítěti, burcování schopností, za každou cenu? Preferování vzdělanosti, před zručností a schopností pracovat, s láskou a poctivě? K čemu vede podobná ctižádost a prestižní předhánění se navzájem?

S KÝM, S AFRIKOU, PUSTOŠENOU SÝRIÍ

Mluvím, píši o tom, jak žiji náš jednoduchý život. Za štěstí, považuji každý, krásný a klidný den, ne stres a honbu za mamonem a dokonalostí, co nepřichází. Zklamání a frustrace z přetěžování sebe, rodiny a okolí, bývá následek. Padesát let žiji se svým manželem, věrně, klidně, spokojeně a v práci, která nám dává radost a uspokojení,
Co je příčinou dnešní, velice filosoficky a sofistikovaně pojaté doby? Je to lež o tom, že žít a mladí, budete nekonečně a dětem berete klid i bezstarostné dětství ?

PRAŽÁKŮM, TĚM JE TU HEJ ? No nevím, žít tam bych nemohla.
Praha a lidé kolem nás, ta nepřítomnost, smutek a všechno to, co určitě není prýštící radost z bytí a vzájemnosti.

Lidé kolem nás
Vždycky když chodím po MĚSTECH a dívám se lidem do tváří cítím, že není něco v pořádku ale říkala jsem si že to je asi v každém velkém městě po celém světě,
ta nepřítomnost, smutek a všechno to co určitě není prýštící radost z bytí a vzájemnosti (zažila jsem to všude na jihu, tam se fakt lidé usmívali, zdravili se aniž se znali, měla jsem pocit že jsem v ráji, že jsem doma, desítky různých kultur a většina lidí byla prostě tam přítomná, připravená se zastavit, povídat, pomoci, usmát se, pokývat hlavou na pozdrav. Mohla jsem se usmívat na lidi a oni mi to vraceli. Nebyl to pocit, jako že usměvavý blázen přišel na pohřební hostinu mezi pozůstalé, tak jak to cítím když přijedu ???

Nedávno jsem si psala s jedním mužem z Egypta, psal že Prahu miluje ale po týdnu měl z lidí kolem silné deprese, říkal – tolik smutných a nepřítomných lidí jsem ještě pohromadě neviděl…

 

Ptala jsem se jak to mají u nich? no prý je tam bída ale lidé když se potkají, než si začnou povídat, zeptají se neznáš nějaký nový vtip, jestli zná ten poslední, říkají si vtipy a smějí se.  Se smíchem to zvládnou líp. Tak tyhle myšlenky mi běhaly hlavou když jsem teď procházela fotky, udělej album s usměvavými lidmi, kteří jdou třeba sami a usmívají se, mají uvolněný šťastný výraz, vyrovnaný a láskyplný. Zajímá mě, zda to půjde ? pokud to nepůjde proč, když u nás není bída, když máme co jíst, když máme kde spát, když nehoří domy, když nepadají bomby, když nezuří hladomor?

a) ředitel ČT – bývalý komunista (Dvořák)
b) rektor K.U. – bývalý komunista (Zika)
c) hejtman Středočeského kraje – bývalý komunista (Petera)
d) předseda senátu – bývalý komunista (Štech)
e) nejpopulárnější „pravicový“ senátor -bývalý komunista (Kubera)
f) místopředseda vlády – bývalý komunista (Babiš)
g) president republiky – bývalý komunista (M.Z.)

Ať jdou již do p….. DŮCHODU

Poslední dvě slova, myslím, statečná ale zbytečná
český národ je faule Sau.
Velice neblaze, se mě tento německy psaný komentář pod obrázkem dotkl ale desítky těch ČESKÝCH, se neprojevily o moc vlastenečtěji, z některých mně bylo smutno a z některých se mně “ chtělo zvracet „ ………
Tahle rubrika se jmenuje: DNES JSEM ČETLA a mnoho myšlenek není zrovna mých, jen jsem je přestylizovala, souzním s tím a mám tak trochu zlost, že chci, aby je četlo víc lidí? Proč ? Pro tohle ? : It’s been 6 days since No a co ? was published. Here’s how the post has performed so far…

JE MNĚ TO FUK ? PŘIJDOU, ČTOU A NEBO NE!
MOŽNÁ ALE?
SI KLIKNETE A PŘEČTETE?

Česko nekráčí nikam. Vycouváváme ze Západu

No a co ?

Je to dávno, co jsem si říkala až přestanu pracovat, začnu něco pořádného dělat, naše cesty, byly ta pořádná věc?
Prvně jsme jeli ukázat vnoučatům svět a tenkrát bylo co ukazovat, dnes jsme srovnali krok a někde jsme i napřed.
Nemám ráda ten pohled mnohých s krátkou pamětí a je to divný úkaz, u nás ale všeobecný. Člověk jak stárne, nepamatuje si nové zážitky ale slogan: “ Když bylo hůř, bylo líp „  dnes hojně používaný svědčí o tom, že mnohé je postaveno na hlavu, včetně ČESKÉ PAMĚTI.

CESTOVÁNÍ ?

Si pamatuji před tím, když bylo hůř, i po tom.
Je pravdou, že si nepamatuji co bylo dnes ke snídani.

Karel IV

Není jen náš, potkali jsme jeho a ČESKÝ FENOMEN, již tenkrát na každém kroku, po celé Evropě.

Počešťování, no odpusťte prosím, když si něco počeštím, nic se neděje, ne?
Každý si tady dělá co chce, tak proč ne já, babka nad hrobem, změn je neustále tolik, že ani naše prase, se v tom nevyzná. Nebudu mluvit o drahých změnách, co mají nastat třeba v našem světovém NAME, Dobrý pisálek nejsem a oficiální medium také ne? i tam, to je kapitola sama pro sebe.
Mění se šaty, boty, názvy ulic, podle politických palic, a ještě s tím mám začínat já. Ne, co je dáno to tam i zůstane, nic již měnit nehodlám.

PROVENCE-FRANCIE

Tak se to správně píše a co tam na těch fotkách, kdysi bylo dáno, to je psáno a měnit to nebudu. Když si na to ukážete myší, je tam vždycky všechno špatně a když si kliknete, je to větší a také špatně.
Máš v tom babi pěkný binec, říkal onehdá děda, když něco hledal a já mu na to, že na tom již prd záleží.
Procestovali jsme mnoho zemí a kdo si má pamatovat kudy, kde a kam jsme to vlastně jeli a navíc, zjara tam a na podzim domů a také je to spoustu let, že? Pamatuji si ale dobře, že Provence, jsme projeli dvakrát i když je to již dlouho a loni, jsme se jen lehce dotkli.

B  Y  L  O    T  A  M    A  L  E    K  R  Á  S  N  Ě .
Velká písmena v titulku, jsou odkaz a bude platný jen krátkou dobu.
Jaro a podzim, od sebe rozliším a že jsme si s dědou a přáteli, udělali vzpomínkový večer, tak vám z toho něco utrousím, abych vás neunudila k smrti politikou a brbláním. Že vám nebude vadit, že je to namíchané?

Je to cesta dlouhá, trvala dvacet šest let, a budu o ní povídat s každým, kdo o to bude stát, článek je jen pobídnutí a že se to správně píše Annecy a s tvrdým y, to vám řeknu až potom.
To, co jsme tam dělali a že tam odtud jsou přátelé, jejich návštěva předloni, i letos, se kterými jsme byli plesat, o tom to také je a jestli o to budete stát.

Všude dobře, proč být tedy doma?
proto milí říkal kdosi,
všude chleba o dvou kůrkách.
Na rukou tě francouz nevynosí,
hrdý je, jak v českém poli pštrosi

Někde bagetkou tě uctí
jinde papírem jen šustí
strava francká, ta je chudá
ryba solená a v moře ústí
stěží lanýže ti někdo podá.

U Marseillais, si námořníček nevyskočí
ryba solená a sejra brousek
na moře jen loďku stočí
levandulí zavoní jen země kousek
na chléb dá si, provensálské koření.

Gabenovský rolník, ten se naplahočí
víno naředí a mozol v dlani poplive,
práce ta ho nevyděsí,
motyka mu drásá ruce do krve
vinici když potem rosí.