A bude klid a pokoj.
TCHYNĚ
PSÁT O TCHYNÍCH, je jako vyprávět ten otřepaný vtip o tom jak:
Se potkají dvě dávné kamarádky a jedna se ptá, tak co děti?
“ To víš holka, dcera se vdala moc dobře, on je moc hodnej chlap, vydělá spoustu peněz, dcera se jen baví a utrácí, on doma vyluxuje, uvaří a postará se o děti „ .
A co syn?
“ Tak ten to chytnul chudák, je to mrcha, on musí doma luxovat, uvařit, postarat se o děti a ona se jen baví a utrácí „ .
Nikdo asi nebude mluvit pravdivě a od srdce o tom, co si opravdu myslí, že to mají nevěsty vždy v domě, kam se přivdají těžké, vám VÉNA PÍSK.
Kde se kdysi vzala tradice, že se žena žene za mužem nevím, asi byla dobrou pracovní silou na statek? Dnes je všechno jinak a vícegenerační soužití, je spíše výjimkou ale i tak, má-li přijít, přijet návštěvou dcera s rodinou, je to jiné, nežli je to u synů.
Jistě, komentovat ke mě nechodí nikdo, koho se to konkrétně týká, se čtením je to trochu jinak a někdo nový s novým pohledem, by byl vítán.
Osobně mám dcery a tedy jsem ta tchyně s prvním pohledem na věc ale mám i vzpomínky na tchyni a musím se přiznat že to zpočátku skřípalo, DEJ JÍ BŮH VĚČNÝ POKOJ. Po čase jsme se ale sžily a já jsem dodnes vděčna, mnoho mě naučila a proto, že jak bylo tenkrát zvykem a tradicí, jsem se vdala mladá, přiznám se, že jsem doma moc nepochytila a různé potřebné věci jsem se naučila od mojí, dnes vzpomínám s láskou, tchyně…
Popovídat si opravdu od srdce o problémech, nebo věcech milých, vtipných a humorných, je na blogu dnes jen výjimečným jevem a já v tomhle článku a komentářích, nebudu odpovídat formálně, ale jen tomu, kdo si bude chtít opravdu popovídat.
Anna : prostor 