Jaro naprd ?

A očista !

Nekonala se? Ale ano, jen ta vnější je nějak zanedbána. Šero nechám šerem projíti, mlžno vně mě netrápí a splín z něho nemám, mám alespoň ještě čas si pohrát, s duší lidskou a pohledat něco, co ji potěší, očistí a uhladí emoce do sametova.

Sčítání škod, je ještě daleko a vždycky nějaké jsou a budou. Tam, kde se jaro předběhlo jsou již vidět, já je ještě nesčítám, to co se probouzí, dělá mně radost i v mlžných, šedých dnech a je-li něco, co ne, obarvím si to nějakou radostí světskou a je-li i to málo, ta duchovní, povelikonoční, to lehce nahradí.
Udělejte si veselo se mnou.

Domovy a domečky své duše, máme v sobě všichni a to, jak ty maličké jsou a mohou být zdrojem radosti a štěstí.
Je zjevné, že ty honosné, za vysokou zdí, to nebývají. 

 

 

 

 

Necestujete

Chápu, někdo má rád vdolky, jiný holky.
My s dědou ty ČESKÉ, TRADIČNÍ vdolky rádi, jen se i ve stáří držíme toho, že změna je život a žít se musí, i kdyby na chleba nebylo.

Cestovat lze všelijak, nákladně, rychle a zběsile, někam profrčet po dálnici, třeba Německem a nevidět nic, nežli barieru stromů a zeleně kolem dálnic, při čemž si ani nevšimnete, jak tam ti lidé žijí a čím, PROSTĚ JE NEPOZNÁTE.
JSME COURALOVÉ, cesta kamkoliv nám trvá dlouho, tu se rozhlédneme, tam se zastavíme a díváme se, MLUVÍME S LIDMI a ptáme se, posedíme v hospůdce a pohovoříme o čemkoliv, jak třeba žije zemědělec v Německu, nebo ve Francouzském Alsasku. Jak vypadají vesnice a pole, nás zajímá. Ale každý to nemusí, nestojí o to.
Vidět se dá i jinak, jak kdo, kde žije.
Když tedy chci někoho hodnotit a soudit, jak se to dnes děje.

Kdo je u nás návštěvou, byť třeba vzácnou, za čas, někdy třeba za dlouhou dobu.
Kde jsou rodinné vazby, je to jen návštěva, která mě znávala, já jsem ale někdo jiný, ztrácí-li se, dejme tomu moje důstojnost a moje stáří to nemíní akceptovat. Všem okolo je to však jedno, oni si žijí své životy?
Soužití více-generační, mnohde ve světě, ještě je a asi i zůstane samozřejmostí, dědí se vše, z otců na syny a dcery, což u nás dávno pominulo a dokonce je to považováno za přežitek. Proč, protože k půdě a domovu, se vztahy zpřetrhaly, již před třemi generacemi.

Již jsem se zmínila TADY a budu se zmiňovat o tom,  že třeba tradice a způsob života, byl a je od té podstaty u nás odtržen a jít se podívat do skanzenu u nás, abych se podívala jak se kdysi žilo, nás neláká proto, že jinde se tak stále žije.

Tato prezentace vyžaduje JavaScript.

Nejsem odtržena od života ani tady u nás a mnozí, co mluví o tom, co mohli mít a nemají, jak je tahle doba vykořenila a odtrhla od reality každodenních životů, si po dvaceti šesti letech svobody a možností, lžou do kapsy, když neustále říkají, to ONI,  mě by jen zajímalo, kdo jsou vždycky, ti oni? NEB KAŽDÝ JSME STRŮJCEM SVÉHO OSUDU, CO MYSLÍTE?
Pokud bych chtěla o něčem tady diskutovat, tak je to český venkov, jeho dnešek a budoucnost, možnosti i nemožnosti.
Je to, co dnes jsme, co jíme pro vás zajímavé, ve vztahu kdo a jak to vypěstuje? Velkou módou dnes, je všude vykřikovat o odtržení se od Evropské unie, víte co potom budete jíst, ŘEPKU?

Jistě, máme se rády