Nějak dlouho jste se mnou nikde nebyli

I mě, to tak začíná připadat, i když léta vyhrožuji, sobě i všem kolem, že již ne. 

 
Ne, nikam nejedu, ani nebudu vyprávět o cestování, ale o kytičkách. Jsou mojí láskou, zábavou i nekonečnou prací, o které občas vyslovím, tu nehoráznou lež, mám toho dost končím s tím, stejně jako to říkám o našich cestách. 
Někdo si do nového roku dává předsevzetí, co všechno musí a hodlá udělat, já si dávám limity s čím konečně a rázně zatočím a udělám tomu konec, je toho hodně s čím bych ráda zatočila. Mnohé je již nad moje a naše síly a mnohé s dědou řešíme jako věc, definitivně neúnosnou a ona tedy je, často k neunesení stále víc ale kostky jsou vrženy. animated-dice-image-0004
Například, když jsem podarovávala naši neúnosnou Bugenvílii, ustřihla jsem z ní čtyři větvičky, zapíchla je do země a co myslíte že se stalo za ten rok, co že jsem to udělala? Květníky se zeminou a ty dvě kytky váží metrák, no nezabili by jste mě? 

No jo, když já všechno, co kde vidím, musím mít a tady je i ta souvislost s naším cestováním, v Řecku jásám, já chci tuhle kytku mít doma, jenže ona, potvůrka jedna tady nechce tak kvést jako tam a tak ji opečovávám, vyháním molici, v zimě ji nenechám umrznout, v létě ji taháme na zahradu a pak zase do domu a tak to stále odkládáme s tou likvidací a já mám dojem, že jich není méně ale stále víc. vezměte si mustr, tam, kde ho hledám já a mezi tím i pár mých nejhezčích zahrad a kytek.


Dnes jsem četla u jedné blogerky o ústech, která jedním dechem semelou zábavu, štepování ponožek a dramata. Nemyslím si, že jsem taková blogerka, je ve mě hodně soucitu a porozumění, dokonce i lidi, co si humor pletou se satirou chápu, rozumím i rozhořčeným a plným strachu. Dokonce si myslím své o satirickém obrázku bosé ženy, vlekoucí dvě děti v mrazu, sněhu a obutých muslimech, jež nemají tu naši kulturu. Na téma nekulturnosti některých národů, by se i o té naší výchově, k ohleduplnosti a galantnosti, dalo polemizovat na několik stránek. Takže drazí, všem těm ženám, Českým, Syrským, Africkým, i všem na této Zemi, přeji lepší muže, lepší život a posílám ty moje, i ty cizí květiny pro radost.

 

 

Reklamy

18 thoughts on “Nějak dlouho jste se mnou nikde nebyli

  1. To je jak z botanické zahrady nějakého středozemního státu. Musí to být pohoda uprostřed sedět, nasávat vůni a k tomu dobré jídlo a pití.

    1. V době když to takhle hezky vykvete Miloši, tak to moc pohoda není, seděl jste loni v létě, někde ve skleníku? Kytkám se to líbí, my zdrháme hned, jak je zalijeme ven. Na jaře a na podzim je to ale účinné topení.

  2. Aničko, kytičky u Tebe jsem chválila vždy. Bez kytek není domov. Zrovna jsem včera kupovala na návštěvu tři krásné plné bílé karafiáty. Byly jak marcipán a samozřejmě potěšily. Nějakou dobu jsem Ti sem nenapsala a všimla jsem si změny úpravy Tvého blogu, hlavně zjednodušení. Je v tom nějaký záměr? Přeji Ti pohodové dny. 🙂

  3. Joj, to se oči pokochaly, to je nádhery. Už ten první snímek mě zaujal svými hrázděnými domečky a na koláž plnou květinek se dívám a dívám a nemůžu se dost vynadívat. Poznávám tvou zimní zahradu a obdivuji záplavu květů v ulicích a zahradách jižních krajů. Zima bez zimy mě nebaví, to už raději jaro a zeleň. Jen aby nebylo léto znovu vyprahlé tak, jako to loňské, to pak bylo stejně ošklivé, jako zima bez sněhu…

    1. Někdy začátkem září jsem nakousla náš pobyt v Itálii a Alsasku. O obrázku, co se ti líbí, jsem se tedy chystala napsat dlouho, nejen napsat i ukázat obrázky, pět měsíců? Když se tak pozoruji, zase to hned tak nebude.
      Čekáme návštěvu, konečně se bude konat v sobotu,“ ten „ ples, chceme v Karlových Varech pár dnů setrvat a potom všichni chtějí být tady u nás, nadšena nejsem, musím dát dům dopořádku a není mně zrovna do skoku, když ale musím, musím, ať se mně chce, nebo ne.

      Ty moje kytičky jsou stále a setrvale moje nejmilejší téma Jarko, že je fotím všude je fakt, také ale sesbírám kde co vidím. Ta zahrada na obrázku, je v Montrealu v Kanadě a někdo to se mnou sdílel na Google+, muškáty jsou Alsaské a Marina-bar jsem stáhla z flešky. Někdo předloni, v Řecku, na ni uložil spoustu krásných fotek, my jsme ale odjeli po třech týdnech, domek byl pronajatý na celé léto, to bylo tehdá, jak jsem ti psala v komentáři, že moje fleška, zůstala v Řecku, v kapse s županem a na začátku roku vás všechny lákala, pojeďte se mnou, ZA HUBIČKU. Putovala dlouho, že?
      A z toho plyne, že na věcech nelpím, ony na mně ano, vždycky se ke mně vrátí proto, že nakonec každý chce, abych jim ty fotky udělala, uložila na moje OneDrive úložiště a tam si je potom teprve prohlédnou, tedy po dvou a půl letech.
      Tři fotky jsou ze Španělska+jedna s Gran Kanárů, dávná historie, z toho plyne, že teplo mám ráda, za ním a za sluncem táhnu, jako ti ptáci, o tom jsem již psala, vlastně už nemám o čem psát a většinou, ani tak nějak nechci.

      Děkuji za komentář Jarko.

      1. Dnes je středa, sobotní plesání se už blíží a příprava domu na návštěvu se taky krátí. Přeji ti pěknou zábavu na plese, hezký pobyt ve Varech a nestresující návštěvu u vás doma.:-) Na ples sebou foťák brát jistě nebudeš, ale třeba se ti nějaká fotka poštěstí z procházky po městě a pak ses s námi mohla podělit o zážitky. Ovšem ne s takovým odkladem, jako o ty z dovolené! 😉

  4. Aničko, nemám slov. Ta nádherná záplava květin mne u tebe vždycky dostane. Říkám si, jen tak jednou jedinkrát být uprostřed a kochat se pohledem. Vím, že je to dřina, ale když si tak potom mezi ty nádherné kytičky sedneš, musí to být nádherný pocit sebeuspokojení, ne?

    1. Na tomto blogu jsem pět let, fotky jsou průběžně za tuhle dobu a že není každý den posvícení asi víš, teď zrovna nekvete nic a je s tím nejvíc práce. Střihám, čistím, seji semínka, sázím sazeničky a ve sklenících je dost binec. Kochat se budu v létě, jestli se dožiji, protože puls mně vynechává játra tvrdnou, močák nedrží a mně samotné také není kdo ví jak. cha chá. Děkuji za návštěvu Libuško.

  5. Aničko, co se kytek týče, jsem na tom naprosto stejně. Oleandr, bouganvillea a další, které jsou domovem ve středomoří, jsou doplňkem v současné době chodby a přilehlých prostor v domě, aby v létě zdobily zahradu. Rok co rok si říkám, že to omezím a skutečnost? „Jé, podívej, takovýhle oleandr ještě nemám…“ Za oleandr lze dosadit i jinou květinu. Co já těch kytek už rozdala a stále jich mám spousty. Coby botanik teoretik zkouším leccos. Oleandr vytvořil semínka. Normální člověk by je vyhodil, ale já je vysela, pak přepíchala do malých květináčků a radovala se z toho, jak hezky rostou. Když nastal podzim, ptala jsem se slovy Jana Nerudy: „Kam s nimi?“
    Jsem nepolepšitelná.

    1. Nó jó, “ jsme jedné krve ty i já „ a když vidím ty vaše aktivity na podzim, je mě to blízké, jsme obě kytko-závisláci. Teď, když kytičky spí, mám trochu času i pro sebe a druhé ale již mě to začíná zase brát, já tedy uklízím kytky se vším všudy proto, že mám studený skleník a střihám až najaře. Začínám letos dřív proto, že, i příroda se zcvokla a ve skleníku, když je venku dvanáct stupňů, je dvacet pět a všechno se probouzí a pučí.
      Na obrázku Aa19 je atrium v Madridu, kdysi, před dvaceti lety, u nás nevídaná krása mě tak fascinovala, že když jsem ty jejich dvorky za vysokou zdí viděla poprvé plakala jsem, jaká to byla pohádka pro duši a oči zvyklé na šeď, dnes i u nás je tak krásně, upraveno a v mnohém, mnohé předčíme, jen to jejich teplé, přívětivě lidské prostředí, v tom bychom měli přidat, my ČEŠI, že paní Alenko a bývali jsme takoví, kam se to podělo, tam na jihu je to sluncem? Syn našich přátel, když přijede sem, domů říká, nemohu tady být moc dlouho, bez slunce padám do deprese.
      Loni mě nadchlo Alsasko, fotka Aa31, tak to nedokážu nikdy, jen jednou jsem měla takové balkony, to jsem zasázela muškáty přímo do starého, uleželého kompostu s koňským hnojem, to je tedy ten kumšt, kde ale vzít dnes koně? Naše koně a Jurášek od sousedů, to již dávno není a hnůj také ne.
      Hezkou neděli paní Aleno. Anna

  6. Danke liebe Anna schöne Fotos es blüht alles so schön in Köln ist Sturm und Regen freue mich auch schon auf Frühjahr.Ein gutes Wochenende wünsche ich dir eine große Umarmung Gislinde

    1. Vielen Dank für Ihre freundlichen Worte.
      Winter, der eigentliche Schnee, nicht einmal in unseren Bergen.
      So, anstatt dass, also lasst uns zeitigen Frühjahr. Schön schönen Sonntag Gisel. Hows Sie Anna

  7. Krásná květinová nadílka. A květiny bych nadělila všem ženám, dívkám i maminkám. Je tam i tvá zimní zahrada, že ano? 🙂 Moc pěkné malé kytičkové zamyšlení. (Jo ten obrázek se ženou, která nese dítě v náručí a další vede za ruku, a kolem ní si vykračuje tlupa mladíků, ten jsem taky viděla. Jen jsem si nevšimla, jestli je bosa, mně připadala obutá.) A možná šlo ještě o jiný obrázek, protože na tom mém sníh nebyl, tam byla jen mamina s dětma, a ti chlapi kolem, kteří si vykračovali úplně v pohodánce. Mimochodem, viděla jsem nedávno staré video z Nizozemí, byly tam nějaké oslavy nebo o co šlo, a spousta chlapů nesla své děti v náručí. Video bylo černobílé, šlo o starší záznam.

    1. To se propíralo na WordPressu a jasně to, co říkáš napovídá o manipulaci s lidskou myslí, nenechám sebou manipulovat nikdy a v ničem, někomu se jisté věci náramně hodí do krámu a my zatím nevíme komu, co a proč Van Vendy. To víš že všechno to, co se dnes děje, včetně nové, nebezpečné nemoci, je hrozné ale my jsme lidi a je nutné člověkem zůstat vždy, za všech okolností. Argumenty, ty jsou vždycky manipulativní a každý je používá, jak se jemu hodí.

    1. Mes noaucun encore fleurir, cette année, mais je suis impatient de printemps, je vais certainement être à nouveau belle. Merci pour votre commentaire. Anna

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s