Hierarchie

To, co je největší v člověku je to, co jej dělá rovným s jinými lidmi. Vše ostatní, co vybočuje – (povyšuje či ponižuje) vůči tomu, co mají všichni lidé společné, nás dělá menšími. 
B.Hellinger  

 Někteří lidé si stěžují na rodiče. Přejí si, aby byli jiní než jsou. Tímto způsobem si nemohou od rodičů vzít to, co jim skutečně dali. A rodiče si přejí mít jiné děti.
Žádný z těchto rodičů nemohl nic ubrat ani přidat životu. Všechny děti skrze generace dostaly život. Všichni jsme zároveň děti i rodiče
Tímto jsou rodiče velcí a děti malé. Rodiče dávají, děti berou. Když se podíváme na rodiče tímto způsobem, můžeme je ctít jako rodiče, ať jsou jacíkoliv. Když to děláme, cítíme se bohatí. Naše srdce se otvírá a my cítíme sílu. To je velmi jednoduchá pravda. 

 1.) Vrátili jsme svým rodičům to, co jsme dostali?
 2.) Kdy nadejde ten čas, kdy se vzájemně obdarujeme? 
 3.) Nadejde-li ten čas dostat vráceno to, co jsme dali, tak ?
 4.) Ptáš se kdy čas vracení, se překlopil přes hranu doby?
  5.) A kdy je čas vracet dar těm, kdo tě obdarovali životem ?
  6.) Kdy život dospěje k této hraně? 

 Dnes často čtu různé výklady a důvodná pojednání z bible tak, aby tomu dnešní člověk porozuměl, já si ovšem myslím, že nejzákladnější a nejsrozumitelnější je ta verze prapůvodní. 

 Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.
Takže, já, za všech okolností, Ctila a budu ctít své rodiče, oni ctili ty své a chci, abych i já, byla svými dětmi ctěna. 

 Šest jednoduchých otázek, máte odvahu je zodpovědět ať jste v jakémkoliv věku?
Dovoláváme se jen, když je čas jít?

Jak jde den

Tak jsem dědovi dneska upravila fazonku, měl krk jako chlupatý kaktus a zítra, musí mezi lidi. Tedy obrůstajíc mechem a kapradím, tady v tom našem hnízdečku na samotě, na tom moc nesejde, “ kozám „ v lese, se líbí i tak, jak je ale nemusí se líbit jinde. 
TAKÉ JSEM, dnes zírala, děda si měřil tlak, bylo to OK, jenže u mě, nějak zbledl, když se podíval, brýle jsem měla v šuplíku a konstatoval jen, zítra pomažeš se mnou a jdeš k doktorovi.

A když jsem v tom deníčkaření, dám vám sem něco, co se moc líbilo mně  a bude se v době před-velikonoční, hodit možná i vám.

ODKAZ

Že téma buchet, není tím mým hlavním, to asi víte ?
Když je tedy ten únor, tak si ho trochu rekapitulujte,  že být za všech okolností v pohodě neumím, to asi také u mě znáte? Přečtěte si článek:  TADY 

 

Vy chytrej

Můj sedmdesát čtyři let starý-starý, najede bez problému tisíce kilometrů, křížem kráž po Evropě. Co je to bodový systém neví, neb léta mu žádné “ bodnutí „ nehrozilo, je to pane motorkář ještě stará škola, dodržuje předpisy a má charakter, na přechodu nechá v klídku přejít chodce, děti a maminku s kočárkem, registruje v předstihu, nesmrdí, nestává před supermarketem frontu a kdyby jezdil autobusem, jistě by i ve svém věku, nechal sednout ženu, nejsem si vy vtipálku jista, jestli vy mladí, nám starým saháte po kotníky ?
MÁM JIŽ VŠEOBECNĚ, PO KRK ÚTOKŮ NA STARÉ LIDI.  A  jestli si myslíte,  že vy všichni, NÁS STARÉ HODNOTÍCÍ, jste vtipní a že jste to napravil pochvalou míst, kde a jak, tedy většinou slušně žijeme, tak ne, rádoby gentlemane ! ODKAZ

 

 

Tato prezentace vyžaduje JavaScript.

Šedesát let řídí a mimo jiné i já, jsem čtyřicet pět let řidič. Za tu dobu jsme měli společnou nehodu jednou a jedenkrát můj muž, jako spolu-jezdec, zbořil naše první, týden nové auto jen proto, že nechal řídit někoho jiného, mimo pomačkané plechy, nikdo neutrpěl nic závažného, jen řidič, elegantní důlek na bradě, na který holky braly.
Ta naše společná, náhodná nehoda je i počátkem, našeho společného, padesátiletého soužití. Když totiž, tenkrát, kdysi dávno na kočičácích, trochu namoklých, položil jawu 350 na bok, vozíc mě po zábavách, do lesíčka a z lesíčka.
Ona TENKRÁT, před padesáti lety, svítila jako ohňostroj na staromáku.
Utržené kalhotky a následné dloubání zadřených kamínků a písečku, z mého zadečku, tedy do rána, byl ten prapůvod všeho.
Také si jako vy pane, plnil své sny, postavil motokrosovou motorku, jezdil po závodech a vyhrával tak dlouho, až mu ČíZa Strakonice nabídla tu jejich a zastoupení. A že je dodnes úctyhodný řidič, je fakt a dehonestace starých lidí, je tedy mimo mísu. Je to jasné?
A já tedy jsem zvědava, jestli po šedesáti letech řízení, projdete beze ztráty květinky vy, vy CHYTREJ.