Nové rodinné tradice, povánoční?
Jsou práce o které se prostě doma nestarám, neuměla bych je, nerozumím jim a proto jsou doménou mého muže, po dobu padesáti let manželství nevím, jak se starat o auto, orat pole, na cokoliv v domě pozvat opraváře, nebo zařídit věci finanční. Máme jakousi danou a zaběhnutou dělbu práce, dělí se na práce mužské, ženské a někdy, jak se říká nouze naučí i Dalibora housti, do toho traktoru sednout umím, ne že by můj muž někdy pletl svetry, o děti (dnes téměř padesátnice), když bylo potřeba se postaral. Starosti, vždy ruku v ruce ve všem, asi již až do konce dnů.
Je ale zajímavostí a u nás v rodině to nikdy zvykem nebývalo, že se můj manžel naučil a občas dělá i to, co bývalo zásadně mojí doménou. Třeba, je to již loni, před vánoci se nabídl, že bude namáčet cukroví v čokoládě a já jsem jen obrátila oči v sloup a žasla, (asi se hodně nudil) jak pečlivě a hezky to dělal a proto, že vařím denně, občas uvaří v neděli, moje maminka se obrátila v hrobě, jako moje oči v sloup proto, že podobné práce u muže, by nikdy nepřipustila, dělba, byla jasně a striktně dána a dodržována, že tatínek zamorduje husu, nebo stáhne králíka, bylo nabíledni a to další je práce maminky a jistě vždy, i moje.
To víte, že husa se žehlí nejdříve žehličkou, dnes mám napařovací, to proto, že husí peří do polštářů, se v zimě sedralo, dávalo se děvčatům v peřinách do výbavy a polštáře mám dodnes, obšité krajkou a s monogramem na damašku?
U dcer, to generačně, již běžné není, ne, ony přece nejsou služky, ba ani hadr na úklid??? Můj muž jen řekl, dnes to muži přece běžně umí a proč bych ti nepomohl? A v tom je jaksi rozdíl, když muž chce „ rád „, nebo když ho okolnosti donutí.
Chápu dnešní mladé emancipované ženy, někdy živící rodinu, někdy i z větší části, že se nechtějí ve volném čase nechat „ jak říkají zotročovat „. Ony celý den u počítače, “ prý pracují „ tři, čtyři hodinky řeší poštu a blogy, hodí do mikrovlnky nějaký polotovar, nalakují si nehty, obejdou supermarkety, kamarádky a den je pryč, psychicky vyčerpány, těžce hledají sílu a duševní rovnováhu… Připravit ještě navíc domácké, milé a přívětivé prostředí pro rodinu, scházející se až večer, je již nad jejich síly a tak muž, přiběhne z práce domů, naplní pračku, opět hodí do mikrovlnky jakýsi polotovar, nakrmí děti, vykoupe je a oba usedají k telce, nebo každý opět, ke svému PC.
Rozvod nebude potřebný neb dnešní, nekonvenční soužití ho nevyžadují. Opotřebení citů jsou rychlá, svazky většinou formální, z důvodů ryze praktických, muži se ženit nechtějí, svazky bez formy se rozpadají a zase skládají v jiné a děti, no zkrátka si zvyknou, že mají několik tatínků, mnoho tet a maminek.
Je divná doba říkají, láska a věrnost spojená se zodpovědnosti, se stává vzácným zbožím, žije se pudově, „ buďto to pude nebo nepude „. Víte co považuji za zvláštní úkaz, že se tento „ způsob života poněkud podivný “ vžil tak historicky rychle a stal se normou, namísto potřeby některých žen, udělat domov krásným, teplým a milým místem návratů, pro celou rodinu.
Čas vánoční míjí,
a hry se klubou nové
tak do práce milí
čas her a doby snové.
Anna : prostor 