Lépe se mít nemůžeme ale jedno dokázat lze, že my lidé budeme víc myslet, rozjímat nad sebou, svou snahou porozumět a pomoci .
Tolik úžasných věcí člověk dokázal a dokáže, změnit sebe, je ale tak těžké.
Létáme sem a tam světem, prozkoumáváme daleký i blízký vesmír a často nevidíme to, co máme před vlastním nosem, tak blízko, na dosah ruky jsou mnozí, čekající na trochu přízně a lásky, pohlazení, úsměv nic nestojící a přesto odkládáme na zítra, prosté a jednoduché úkony lásky a porozumění, velice často ale zítra, je pojem pofidérní a nemusí přijít.
Nenahradíme-li komercí, tiché posezení v klidu, u velkého rodinného a přátelského stolu, sebeuspokojení často přichází nečekaně, klid a pokoj duše, za to stojí.
Bilancovat se mně nechce a nedělávám ani předsevzetí do nového roku, život je na to moc krátký.
Často se zamyslím nad lidskou arogancí, pýchou, povýšeností nad Boží mocí a nedostatkem víry. Kliknete-li si na odkaz (vesmír) a pustíte si video o velkolepých plánech lidstva na dobití Marsu, v době válek, zabíjení nevinných, dětí, genocidách minulého i tohoto století, exodech celých národů, ničení přírody, lidí a kdysi tak velkých, starých kultur: Palmiry- původně aramejského Tadmoru, jednoho z nejdůležitějších kulturních center antického světa, uvidíte pýchu člověka na své činy po věky věků.
Myslím často na člověka, co si podřezává větev pod sebou, v neúctě k lidem a ZEMI, historickým faktům, o vlnách přelévajících se světem nás lidí a na to, že jsme jen prachem této země, hnojíme ji a zúrodňujeme svými těly, aniž myslíme na budoucí a ducha, jež je přenášen přes věky a časem míjejícím tak, jako náš kratičký život.
Podle asyrských textů, čtyři tisíce let stará Palmira a centra starobylých kultur a vzdělanosti Damašek? Co nás lidi opravňuje rozhodovat o tom, zda bylo dříve vejce, nebo slepice, jakým směrem se ubírá svět a jaký záměr má Bůh?
Tedy vám milí přeji, takové štěstí a radost, jak si je sami vytvoříte, protože jen vy máte tu moc, změnit to v sobě samém.