PRVNÍ MÁJ

  KAREL HYNEK MÁCHA

  MÁJ

Člověk žasne, člověk se diví romantika, je tatam,
k Máchovu hrobu nosili květiny milenci, čerství
novomanželé, byl pro ně symbolem lásky, jeho
báseň klokotal slavík, za měsíční noci, při polibcích
milenců a dnes ji není, nikdo ochoten přečíst, aby
došel až k nudnému vyprávění jedné staré babky,
která vypráví o svém životě, a o tom jak ona trávila
a tráví dnes svůj první máj ? 

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

I světy jich v oblohu skvoucí
co ve chrám věčné lásky vzešly;
až se – milostí k sobě vroucí
změnivše se v jiskry hasnoucí –
bloudící co milenci sešly.
Ouplné lůny krásná tvář –
tak bledě jasná, jasně bledá,
jak milence milenka hledá –
ve růžovou vzplanula zář;
na vodách obrazy své zřela
a sama k sobě láskou mřela.
Dál blyštil bledý dvorů stín,
jenž k sobě šly vzdy blíž a blíž,
jak v objetí by níž a níž
se vinuly v soumraku klín,
až posléze šerem v jedno splynou.
S nimi se stromy k stromům vinou. –
Nejzáze stíní šero hor,
tam bříza k boru, k bříze bor
se kloní. Vlna za vlnou
potokem spěchá. Vře plnou –
v čas lásky – láskou každý tvor. 

TEN MŮJ MÁJ 
Už není tolik zelený, není to už čas malin nezralých a přeze všechny
už uplynulé roky, je to čas milovaný a krásný, od dětství, kůzlátek,
housátek a vší té milé drobotiny, která bývala jevem běžným, šití na
panenky v kruhu dětí a milovaných zvířátek, ani na čas pozdější 
nevzpomínám ve zlém. Přípravy na první máj, to bylo hlavně těšení
se na různé atrakce, cukrovou vatu, kolotoče, první vykoupání se v řece. 

Stavění máje, mívalo jiný význam nežli dnes, máj se stavěl u domu
milovaného děvčete, tedy panny a to se většinou vědělo, která panna
je a která není, na vesnici se taková věc neutajila a byla to velká ostuda,
nestál-li tam či onde máj a chlapec, který děvče miloval si svůj máj, také
ohlídal a pokácení bylo pohanou, i pranice kvůli tomu byly, přišli hoši z
jiné vesnice a snažili se máje ukrást, většinou si místní, čest svých děvčat
ubránili.

Ani takzvané komunistické přežitky, jako byla venkovská příprava na
průvod, nebyla pro nás žádným duševním traumatem, jít na březové
větvičky v partě mladých lidí užít si mnoho legrace, při pokukování po
chlapcích z vedlejší vesnice a hodnocení jestli nejsou o něco lepší nežli
ti naši a to se většinou neobešlo, bez rozbrojů a pošťuchování mezi nimi.
Nazdobili jsme valníky a ráno se jelo kolektivně, celá vesnice a my se hlavně
těšili až průvod skončí a půjdeme se bavit, tanec, hudba, Pražští umělci,
to vše bylo hlavním lákadlem a samozřejmě kolektivní zábavou, nikdo se
nikam neseparoval, drželi jsme partu.

Jak je jistě patrné z fotek, můj dnešní první máj, byl velice tichý,
a poklidný, za zpěvu ne už Pražských umělců, ale ptáčků nebeských
a kočičího předení, zurčení našeho potůčku mě ukolébávalo a já na
sluníčku usínala a těšila se z krásného dne a Máchův máj zpívali
ptáčci v mé hlavě.