Tak mě ten současný přivedl ke vzpomínkám na toho, dávno a dávno minulého, je to jako bych začínala vyprávět pohádku svým vnoučátkům a i to je dávno, co byla ochotna poslouchat mé pohádky a povídání, také z toho vyrostli a je to již dávno. Můj bratr, již nežije, přinesl jednou domů stračí mládě, které zřejmě vypadlo z hnízda, ještě ne zcela opeřené, agresivní a zle štípající až do krve, první den jsme já ani mé děti neměli k tomuto chudáčkovi žádné simpatie, krmit se to nedalo, vřeštělo to jako pavián a kousalo do všeho jako malý drak, a tak jsme si říkali, o hladu dlouho nevydrží a vydržela, a začali jsme jí říkat Káčo, nejdříve naše maminka, říkala konejšivým hlasem a hladíc po hlavičce, musíš něco zbaštit nebo umřeš ty káčo, a tak jí to jméno zůstalo. Maminka, tehdá už babička mých dětí říkala, vždy je dobré mít nějaké zvířátko pro děti, oni pak mají lepší vztah k přírodě a tak u nás Káča zůstala a i přežila a vyrostla, většinou zpočátku na smažených vajíčkách a u maminky na prsou, pod svetrem, tam byla nejraději, je zajímavé, že velice dlouho nelétala, neměli jsme ji v kleci běhala a jak tajtrdlík poskakovala kolem nás, divili jsme se že ji nikdo nezašlápne motala se věčně někomu pod nohy, ale byla chytrá a rychle se učila samé lumpárny, její druhé oblíbené místo bylo u mé dcery na hlavě, ona v té době měla dlouhé vlasy, a Káča jak zjistila že Lenka někde sedí frrrr a už byla v jejích vlasech a mě to připadalo, že si tam chce udělat hnízdo.
Chodívala si k nám popovídat paní, která špatně mluvila česky, měla německý přízvuk a všeobecně se jí ve vsi říkalo Máry, Káča se naučila napodobovat její řeč a jakmile paní zazvonila, Káča začala vřeštět Márrrríííí šlááá, šláááá, když paní přišla dovnitř, Káča vřeštěla, obíhala ji v kruzích a vřeštěla to své Márrrrríííííí, ona vždycky říkala ta pták mě nemít rád.
Nikdy jsme ji nedrželi v zajetí chodila, později létala a spala kde chtěla a největším jejím nepřítelem, byl náš kocour mourek, byl to pořádný chlapák, vážil sedm kilo, i na něho si Káča dovolovala, ovšem když viděla že má zázemí u maminky, ta hrozila kocourovi a on jen mlsně a nenávistně pokukoval po Káče, ona ho obíhala a vřískala jak pominutá, kocour si před maminkou nic nedovolil, ale v noci jí párkrát načechral peří, jen tak tak jsme ji zachránili. užili jsme si s ní mnoho legrace, naučila se spoustu slovíček i sprostých, ty ji učil bráška, měli jsme ji mnoho let, dalo by se o ní psát do nekonečna, byla naším miláčkem .
Mohou spolu žít v míru.
Anna : prostor 