Máme vysokou životní úroveň?

Jsme stále nespokojenější a stále víc a na kde co,  si stěžujeme? Říká se to o nás a já vím proč, jsme velcí kverulanti.

Letos jsme cestovali s manželem hodně a dlouho, málokde jde kvalita života nahoru takovým tempem jako u nás, rozvoj je překotný a nároky lidí vysoké, velice vysoké. Dám vám sem pár obrázků cen v Itálii, a musím vám říci, že toto jsou obchody, kam běžní lidé nechodí, ti nakupují na tržnici od pěstitelů, rybářů a chovatelů, kteří sýry, maso, i tovar z něho, dělají doma na koleně. Supermarketů, tedy je velice málo a běžný člověk v nich nakoupí zřídka a jen zboží, co se vyplatí, jednou měsíčně, nebo vůbec.


Letmé zastávky, při cestě k moři ve Veroně, Vicenze a dva dny v Bologně, nám stačilo k poznání, že jsme nesrovnatelně dál i v opravách památek a nadstandardní údržbě měst. Trochu přibrzdit, v investičně náročných projektech by nám neuškodilo, když stát není schopen se postarat o své potřebné, dnes jsem ve zprávách slyšela, že se invalidům nepřidalo mnoho let a zase se jim nepřidá!

Verona : Jistě, kdo by neznal, město lásky, kde můžete stále najít místa slavné tragédie … Ale najít ten slavný balkon, to bych musela do cestovky, nebyla chuť ani čas.

Vicenza: Které italské město nemá památky, a vidět je a všude je velice náročné nejen na čas, ale hlavně na finance.

Bologna: Proto, že jsme tuto cestu od Gardského jezera k moři nepodnikli sami, ne že by se nám chtělo ale vyhovět touze mládí po opáleném těle, no, kdo by jim odolal.

Můj můj muž protestuje vždy, když sedá do auta a já říkám, „ uděláme zajížďku do centra? “ chápu ho, ani mě se tentokrát nejen nechtělo, byla jsem unavená a nelákalo mě ani moře. Delší zastávku, dvoudenní, jsme udělali v Bologně, trochu si odpočinuli podívali se po památkách, městě, něco málo nakoupili na trzích a já potom spala a  spala, dvanáct hodin.

 

Advertisements

34 thoughts on “Máme vysokou životní úroveň?

  1. V komentáři pro Ježurku Aničko píšeš, že pociťuješ neochotu vyjádřit svůj názor a diskutovat. Nevím, jak ostatní, ale mě nedělá problém vyjádřit svůj názor, jen mi dělá problém diskutovat o špatném světě a zlořádech, když ten svět tak zkažený nevidím. Bytostně se mi příčí kritizovat druhé lidi, neumím hubovat a zlobit se. Teda, jasně, že se umím rozčílit, ale jen na konkrétního člověka, nebo konkrétní situaci, ovšem v globále mi to jaksi nejde.
    Letos sis užila krásnou dovolenou, v zahraničí už jsem nebylo sto let. Manžel není na výlety, ten je nejspokojenější, když si může zalézt do dílničky a tam si něco kutit. Už jsem si na to zvykla a ke štěstí mi stačí sem tam výlet někam za humna našeho města. 🙂 Koukám, že u vás rostou i houby. My měli hrozně velké sucho a nerostly ani prašivky. Teď sice skoro tři dny pršelo, ale podzim pokročil a myslím, že houbám je letos odzvoněno. Měj hezký podzimní večer. 😉

    1. To že ty máš pocit, že já mám pocit neberu Jarko. Občas si přečtu i jiné blogery cz, nežli od vás tří-čtyř a osobně nemám co řešit, tedy s blogováním… Ale to, že je to stereotypní ztráta času, cítím stále víc, vůbec si to neber osobně, u mě se diskutuje ve třech-či čtyřech lidech, na úrovni a nepokrytecky ale i tak, to nemá valného smyslu? Nemám na to dost fazónu, vracet komentáře pro formu ale vracím každému kdo píše mně, neumím a nechci neustále říkat to samé, abych se někoho, pravdou náhodou nedotkla a to že málokomu bych řekla do komentáře, nezajímavé, nudné a fádní, to musíš uznat. Mám hodně práce a na oplácení frází nemám opravdu tolik času, ani chuť, diskutéři u vás nejsou, tedy dělat blog, pro čtyři lidi a z pocitu povinnosti, mě již nebaví, přečtu si všechny články ve čtečce a vůbec bych k vám chodit nemusela, váš blog, je na této formě oplácení postaven, to musíš uznat.
      Tak to je Jaruško, že budu vždycky psát jen to, co má podle mě smysl, co mě pálí a komentovat jen to, co bude pro mě zajímavé a přínosné, to tedy ano.
      Víš co mě vždycky nejvíc fascinuje, že Ital Osvaldo, mi rozumí vždy lépe, nežli Češi… O čem si představujete, vy ČESKÉ blogerky, že se má psát? O kočičkách, jak jsou roztomiloučké, že mně kvetou kytky, no to snad vidíte ne, fotky vám sem dávám?
      Houby, no jo Jaruško, měla bych o nich napsat, děda je nosí a nosí a teď se bojím napsat, že mě s tím již s..e, zlá a negativní? Snad by se ale někdo k diskusi o nich chytil a napsal, jé to jsou hezké houby?
      Ty mě vlastně tady říkáš, že žádné problémy nemáš, že jsi nejspokojenější na světě a já jen hubuji? No to snad nemyslíš vážně a jestli je to tvůj osobní pocit, nebo sdílená sounáležitost, je celkem jedno. Prosté, blog.cz, není moje krevní skupina, vy máte svůj svět, tak si ho pečlivě střezte a problémy si nepřipouštějte.
      Ale i bez smajlíků a sluníček, tě stejně mám ráda i když o to nestojíš, a dovolená, ta byla za všechny prachy ( d o s l o v a) a co si kdo představuje, že bych o tom měla psát? Je nesporné že tam všude, jsou lidé milejší, úslužnější, přívětiví, nejsou líní udělat dobré jídlo pro kohokoliv, neošidí ho a mají radost když ti chutná, není to mojí negativitou, je to fakt, měla bych o čem psát roky a dnes ti to řekla i televize. Objímá tě Anna

      1. No dobrá, tak to nebudu nazývat pocitem,protože jaké je máš, to na mou duši nevím. Bylo to tedy tvé konstatování v komentáři pro Ježurku, že je blog.cz sluníčkový a bez chuti do diskuze. Já to beru, něco na tom jistě je… Ale není to tak, že by se mi problémy vyhýbaly, jen ten blog mám pro radost a zábavu a každý den se těším až ho otevřu a potěším se fotkami a články ostatních blogerů. Jsem ráda, že mě máš ráda, protože já tebe taky a tak to i zůstane. A toho smajlíka si neodpustím. 😉 🙂

        1. I já jsem ti smajlíka připlácla a nemám je zavedené proto, aby lidé museli vyjádřit slovy, to co smajlík udělá za ně. Moje vize blogu byla a je, že, to lidé ho budou tvořit, vlastně svou diskusí a nějak je k tomuto dovést, se prostě nedaří. To jak jsou komentáře všude stále zkratkovitější, je důkazem, že závislost a touha mít víc a víc, nic neříkajících přátel je bez debaty fenoménem doby a hnout s tím nejde proto, že to žije svým životem. Vždycky si na blogu vypíchnu někoho, kdo se mě svým smysluplným komentářem líbí a nakonec to na něčem stejně ztroskotá, pokusím se ho získat a zjistím, že nejsem takový znalec lidí, jak jsem se o sobě domnívala, nastane rychlý konec vtahu proto, že i oni čekají lichotivé a pozitivní komentáře na to svoje téma. Kamkoliv vlezu, přečtu za prvé, co ty tam píšeš.Ty jsi nezlomný PŘÍTEL a já ti za to děkuji Jaruško.

  2. Liebe Anna beeindruckende Fotos von Italien ja es gibt in den Städten sehr viel Überfluss aber auf dem Land Armut hab einen schönen Donnerstag in Freundschaft Klaus

    1. Die Menschen sind für einen unterhaltsamen Attraktion, neinwichtige Dinge , dann ist auch die Natur nicht sehr interessiert. Es tut mir leid
      Hallo Klaus….

  3. Celkově jako národ jsme nespokojení a velmi nároční. Ač jsem trošku mladší, cítím to také tak. Přiznám, že z obchodu mi už skoro nic nechutná. Asi to není výmysl, že se mi tolik změnily chutě. Myslím, že se změnilo to zboží. Uzeniny mi vůbec nechutnají, sýry jsou přesolené, mléčné výrobky nacpané želatinou a všelijakými dochucovadly. Mléko nevydrželo půl roku, ale šlo z něj dělat tvaroh. Oblečení nevydrží to, co dříve. Dříve vydrželo přes generaci, dnes ne půl roku. Nezoufám, jen konstatuji a je mi z toho smutno. Dřív nebylo tolik technologie, strojů, ani peněz, a přesto to bylo podle mne kvalitnější.

    1. Já tomu říkám náhražkový život, náhražka žití a soužití je to poslední, co nás ještě čeká, při současném vývoji vztahů mezi lidmi za vysokými ploty, jsou prý tam, kde je co skrývat. Tam, kde soužití funguje a starosta se stará proto, neb je za starání o lidi placen a je to tam vidět, příkladně Alsaské vesničky, nemají jediný domeček bez květin tedy, i mimo svých dveří a na plotě zvenku, i v té nejmenší dbají o pořádek, nejsou tam vesničky bez kavárniček na chodníku, cukrárna se čtyřmi židličkami a slunečníkem, malou vesnickou pekárničkou, je to jejich vizitkou a každý pocestný ocení, že se i v té nejmenší vsi nají, koupí si dobrý domácí koláč a uvidí něco velice hezkého. O kvalitě a úslužnosti, nehodlám vůbec mluvit, neb kdo nezažil, neuvěří. Ono je to u nás všechno především v lidech, to lidé vyrábí, nejnekvalitnější nakupují a ještě do toho cpou náhražky v domnění, že zbohatnou a stanou se nejbohatšími na hřbitově . Poctivost a slušné jednání se zákazníkem, v žádném supermarketu neuvidíš a že bych jich pár cestou potkala, si nevzpomínám, nejsou, lidé jinde to nepřipustí, neb jsou pracovití a jejich maličké živnosti, by vzali zasvé. Upletli jsme si bič a to je trest za lenost a chamtivost, každý po revoluci, chtěl být milionářem a ti nejvyčůranější, první podali ruku mamonu, nebyl, není a nikdy nebude náš, ten “ D Ž O B „ .

      1. Aničko, mluvíš mi z duše. Úplně jsem slintala nad čtením, co by tu mohlo být a není. A to jsi nepsala nic zvláštního, nenormálního, ale zcela normální běžné věci, které by tu měly být. Jo, ta duše tu tedy chybí a ničím se nedá nahradit. Jak mně se vždy líbil seriál Doktor z hor. Možná je to nadnesené, smyšlené, ale lidi tam k sobě měli blízko, ač je paradox, že na horách k sobě fyzicky tak blízko nemají.

        1. Nic není nadnesené milá Intuice, to, co říkáš o seriálu, je svým způsobem realita. Máme ALPY, ať z francouzské, Italské, Rakousko- Švýcarskou část a lidi tam zažité mnohokrát. Jako každý mladý, i když v té době jsme až tak mladí nebyli, moc peněz jsme neměli, kdekoliv jsme se ale poptali na nocleh a jídlo, dostali jsme ho, a třeba příští den, jsme trávili kupením sena a mnohdy jsme zůstali, týden jen za jídlo a postel, to lidi poznáš nejlépe, s čedokem těžko. Ačkoliv se to jeví, jak jsou bohatí, vlastní luxusní horské hotely, je to většinou rodinný podnik, ke kterému patří rozsáhlé horské louky, které jsou vždy a za všech okolností vzorně sekány až k vrcholům a spásány jejich kravkami, seno usušeno a zužitkováno pro kravky v zimě a to co se v létě sveze lanovkou dolů, uklidí do stodol, se v zimě zase zčásti, lanovkou vyveze nahoru, pro lesní zvěř.Tradice, ty rodinné, světské i Boží, se dědí z generace na generaci, děti prý bývali pokorné a poslušné dnes ale, tak jako všude, již tam dřít nechtějí a utíkají do měst a staří, podobně jako my, změny těžce nesou. Život tam je jistě krásný napohled ale tvrdý, v zimě napadne i pět metrů sněhu a i jinak je příroda nemilosrdná, sesuvy, laviny a oni opraví, a žijí tam rádi a dál.
          V Alsasku (Francie) jsme byli prvně, nadchlo nás, naprosto kouzelné, Německy precizní pořádek, krásou, s láskou obdělaná pole, vesničky, vše s láskou a péčí udržované, čisťounké bez plevele, tam je vidět vztah k rodné hroudě a domovu, tam mladí do měst neutíkají. Tak soudím proto, že na okraji každé té krásné vesničky a městečka, přibývají nové domky, přesně v tradičním stylu, aby ta krása nebyla ničím narušena. To bych přála z celého srdce naší zemi a lidem proto, že co je moje, o to se starám! TO JE VYSOKÁ ŽIVOTNÍ ÚROVEŇ.

                    1. Ne to vůbec ne, nemyslela jsem překlep, to já neřeším nikdy. Myslela jsem to, že jsi asi špatně pochopila, mojí milovanou Magdu Vášáryovou a komentář Saši Mitrofanova, k dnešní morální bídě lidského ega a démonů nenávisti v nás? To nebezpečí, je v nás, v lidech.

                      Saša Mitrofanov : Jaký má tedy smysl existence lidí jako Magda Vášáryová? Nadčasový. Coby záblesk naděje. Ale jak je řečeno: „Žádný prorok není ve své vlasti vítaný.“ A nemůžeme čekat, že popsaným démonům někdo pouze pohrozí a oni nás opustí.

  4. Je to krásné, všechno, co jsi nám ukázala a hlavní je, že sis splnila svůj sen a nabrala další energii. V těchto končinách jsme nebyli a tak jsem ráda, že jsi nás sem pozvala. Itálii mám moc ráda a moc ráda vzpomínám. Tobě to letos vyšlo, což je velká radost.

    1. Nechtěla jsem se chlubit fotkami, každý dá do placu to nejhezčí co má a mě vyjde cokoliv, vždycky kdykoliv chci. A L E víš že každá věc má dvě tváře a není všechno zlato, co se třpytí, Čekala jsem rozhovor jiný a o něčem jiném Libuško. Třeba o tom, jak je tam, na rozdíl od nás draho a málokdo si dovolí koupit to, co je na obrázcích. Ke srovnání cen v EU dojde, již proto, že u nás, takzvaný živnostník, téměř N E E K Z I S T U J E ? Mít malý krámek v domě je všude tam samozřejmé ale i tam, je tendence toto vymýtit, oni se ale brání a umí bránit. Nedívám se s otevřenýma očima, jsem-li kdekoliv, jen na to nejlepší, posuzuji stav věcí všeobecně a docela se bojím sem dát třeba fotky z Alsaska a Německo ? Tam nedojdeme nikdy, P R O T O, domyslete si sami!

      1. Aničko, já vím, že ne všichni si mohou koupit to, co by chtěli, ale je to i u nás. Bohužel a my, kteří jsme tak byli naučeni, se už nezměníme. Taky jsme při pobytu v cizině hledali to levnější a přepočítávali a přepočítávali. Dnes u nás nakupujeme v supermarketech, kde je to zboží ještě za přijatelné ceny. Ale je pravda, že oproti jiným to u nás ještě jde. Já nikdy nezapomenu na ty rozdíly ještě za totáče, když jsme byli v tehdejší SSSR. Taky jsem o tom u psala. Tam, kde bydleli cizinci, byl blahobyt a kousek dál chatrče a hrůza! To asi bude existovat všude, ne? Hlavní je, že sis to tam užila a byla jsi spokojená i tak. Díky.

        1. Nehas co tě nepálí a moje hlava zahálí,
          nakoupit byl dneska děda, mně to nedá
          neříci to, co v „břiše„ cítím, v hospodě se s dědky chytím
          každý tam je kritický, fialky prý méně voní,
          maso koní, do buřtů prý dali, zdali, koho pálí,
          tak se ozvat musí, nejsme husy a když vidíš kvalitu,
          co vše najdeš v jelitu, postěžuj si, kde je třeba. JEN SE NEDAT!

          JÁ VÍM LIBUŠKO, jinak to vidíš ty ve městě, jinak já tady.
          Když si pojede někdo zdejší koupit rohlík do marketu, bude ho stát :20 nějaké drobné cesta + 1,90 rohlík.
          Sousedka si nechala udělat jakýsi slevový ELABORÁT a řidič v autobusu jí řekl, že u něho to neplatí, že u něho se platí. A tak pojede-li si zdejší… a ty, co mají stálý příjem, lze spočítat na prstech jedné ruky, nakoupit do města… 100vku cesta a nákup na týden? Chleba rozpečený, rohlíky za čtyři hodiny gumové a k nepotřebě, do pečiva se dává, buďto, ztuchlý mák, místo marmelády jakási břečka zahuštěná škrobem, tvaroh se také nastavuje mlékem ? kdoví jestli a škrobem. Cukr je dnes mnohdy levnější nežli mouka a tak se ho, do čehokoliv dává přiměřeně, tedy hodně, o mase, nehodlám mluvit vůbec, lidé dávno zapomněli, jak má při vaření vonět a vůbec, chutnat? Kuře s obchodu, bych nepozřela, ani kdyby bylo zdarma, proto, že já ještě pořád vím, jak chutnat má. To se snad neděje nikde, jen u nás a chudí na periferiích, si tento život nevybrali a nikde v Evropě, mimo asi toho „SSSR“ to již nezažiješ, no jo, oni do Evropy nechtějí tak, jako u nás a lidé, si to nechávají líbit. Prosté…… Filosofie plného břicha a MAMON si lebedí! Kdysi, v černých ovcích hodnotili deset, v různých firmách zhotovených masových konzerv, neobstála jediná, proč si lidé nestěžují, co dělá Česká státní inspekce? To nikde jinde není, jen u nás, trpíme takovou nekvalitu, jsme odbytiště odpadu, a výrobna Evropy, ale hlavně že nám chutná a všechno je nám putna. Kdykoliv odněkud přijedu a vidím ten rozdíl, nechápu naši benevolenci k čemukoliv, netoleranci ke komukoliv, A TAK DÁL.
          To jsem chtěla říci, ne že někde jsou chudí a nebo bohatí, Čtyři tisíce volných míst u nás naznačuje, že chudý je ten, kdo chudý být chce, ty, co nemají zdravé ruce nepočítám, ti jsou opravdu chudáci. Životní úroveň ale opravdu netkví v tom, co si strčíme do břicha ale i v duševní stravě, smýšlení celku o světě jako takovém, kulturnosti, tradicích a v neposlední řadě ve víře a to se ztrácí nekontrolovatelně, hlavně u nás doma.
          Zdravím tě moc Libuško, aby někdo ke mě chodil, opravdu, ale opravdu diskutovat, to by mě potěšilo nejvíce, WORDPRESSÁCI, se již také do diskusí nepouštějí a ta rezignace, neochota říci svůj názor, je všeobecná, váš sluníčkový blog.cz, je tedy takto postaven a já jsem za ty roky, nikoho z vás nepředělala na diskutéra. Je mě to líto, blog cz. opustím……
          Mějte se všichni moc hezky, buďte zdrávi, děkuji vám všem za vaši dosavadní přízeň, já to zkusím jinde, nebo raději budu chodit na houby.

          Objímám tě Libuško, i všechny „děvčata i kluky“ , co ke mě občas zašli.

    1. Byl to průlet, Itálii mám v genech, či co? Nevím co mě tam tak láká, stále se vracíme a jako domů. Fotek mám za ty roky stovky Sedmikrásko a letošní jsem omylem vrazila do složky ITÁLIE a teď vlastně nemohu poznat, které jsou tamty, tyhle a jiné, neb se tam máloco mění, u nás jsou, tedy alespoň pro mě, v mém věku, změny skokové a obrovské, když srovnám fotky třicet let staré tam, je to stále stejné, tady je to radikální změna.

        1. Kdy jsi tam byla nevím Sedmikrásko? Měli jsme to tam rádi hlavně, pro milý přístup lidí ale tam, i tady se mentalita hodně mění. Peníze jsou všude, „až na prvním místě“

            1. Jestli se nepletu, je to někde nad Milánem, přes ně jsme jeli mnohokrát, Como šlo mimo nás ale jak to znám, vím, že je tam všude nádherně.
              Nějak se nemůžete usadit? Kde se vám žilo nejlépe Sedmikrásko, na co nejraději vzpomínáte, jako na nejhezčí domov?

            1. Vidím stále víc podobnost, dokonce jsi světoběžník jako já a nebýt odstupu těch dvou generací, věřím, že by jsme byly přítelkyně.

  5. Ciao, Anna. Dettagliato e divertente il tuo reportage sulla vacanza in Italia e ben centrati i giudizi ampiamente condivisibili.

    Spero che adesso sei ben riposata e pronta per un’altra vacanza magari per raggiungere luoghi più vicini in modo che tuo marito non si stanchi troppo a guidare.

    Ciao, carissima amica. Buona serata e buona domenica. Osv.

    1. Caro amico, in Italia è molto costoso, la gente non lasciare niente di simile, destino, e questo è un bene. Intorno qui si lamentano per la situazione, ma non è disposto a fare nulla di concreto per se stessi o per gli altri.
      Io soffro, molto male manifestai la resistenza della nostra nazione nei confronti degli immigrati. Pancia piena spingendo le persone sul cervello, e temono qualità della „corrompere per un pezzo di cibo“in di supermercati, voluto . Molti giovani non sanno neanche che il latte munto una mucca e una gallina depone le uova. Egoisti crescono da loro, imparano da noi vecchi? Objímá Anna

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s