Je nám malá?

Země česká je nám malá 
zmenšeme ji ještě více 
ruka lidská, ji vždy drancovala
pláče, sténá hora každá
uhlí, písek, kámen, s přírodou je ámen
to je vražda, VOLÁ

internet:
Za půl století se podstatně změnila i společenská situace, což se pochopitelně odrazilo také, a vlastně především, v ekonomických poměrech. Náš stát přešel od centrálně plánovaného hospodářství opět na principy „tržního mechanismu“, tedy na systém, v němž výrobci musí co nejpružněji a nejefektivněji reagovat na požadavky a potřeby trhu, musí prostě plnit přání svých zákazníků.

Tyhle řeči, ze všech koutů,
přesvědčí i člověka,
co přihlíží, toleranci má
kopce, pole, lesy, na nás ječí
země mizí, chamtivost je zlá
lidé, tohle není věcí cizí, to je naše ZEMĚ milená.

 

 

 

Ekologie je u nás sprosté slovo, o tom není pochyb, je prokazatelné, že přednost má, co strčit do úst, jak pohodlně pohovět na kanapíčku v teple a při světle, minimálně deseti pouličních lamp, rozsvícených i v době, kdy již v poklídku si spíme. Je pravdou, že zakopnout k ránu, při cestě z hospůdky je malér, budou se ptát, cos tam dělal jedinče k ránu, proč máš takovou ránu a ty, řešil jsem nadnárodní problém, kde vezme EVROPA uhlí a suroviny ?

VÍTE, JAK ROZSÁHLÁ JE DEVASTACE PŘÍRODY V SEVERNÍCH ČECHÁCH ? 

 

Ukažte si myší na obrázek, dozvíte se víc, když si na něj kliknete, zvětší se.

Sudetské tetky?

Mají mnohdy více smyslu pro udržení emocí na uzdě, nežli mnozí často, stádo a názoru-tvorní pisálci, i já jsem jen pisálek a nesnažím se tvořit světonázor, tetky mám ráda a náramně si vážím uvážlivosti, s jakou se distancují od plodných blogerů, co si myslí jak tím žvaněním, prospějí nevědoucím nic o Rusku a USA ? Že ano? Mající důvod někomu podrážet nohu, abychom do SOVIET pekla spadli co nejrychleji, jindy pro jiný názor. Touhu použít cokoliv, jen pro své zviditelnění nemívám a učitelce se říkalo „ souško “ , jestli se mě to líbilo nebo ne, nikdo mně nedal na vybranou, tak jsem stará. Politika je to poslední, co mě zajímá, dokud neleze do mého domu a na moji zahradu, když se tam ale začne cpát, je mojí morální povinností zklidnit hormon, hlavně u nezvladatelných milovníků zbraní všeho druhu, za zbraň považuji a to důrazně, vyvolávání psychóz. My tetky, jsme si toho vědomé velice dobře, většinou jsme již něco prožily a když ne my samé, rodiče jistě a co znamená burcovat lidské emoce a k čemu, historicky prokazatelně vedou, nesmyslně vyvolávané nenávisti proruské, i proti-muslimské, vědí  SUDETSKÉ TETKY, velice dobře, již pro ten rádoby hanlivý přívlastek, se odvolávám na tu dobu, kdy mnozí řvouni velice usilovali z rasistických a xenofobních pohnutek o to, aby ČEŠI, ze Sudet, byli odsunuti a co z toho vzešlo, je jen jeden příklad za všechny, i proto, xenofobii nesnáším a budu proti ní psát nekompromisně.  
Zdravím všechny pisálky a že by každý, kdo to s „ námi myslí dobře “ měl přibrzdit, je nabíledni.  NEGATIVNÍ VÝSLEDEK TOLERANCE !

 

Dnes jsem četla

Nehoda

Tomáš se podíval ještě jednou na tachometr právě ve chvíli kdy ho zachytil radar. Nestihl už zpomalit, stovkou přes obec. Bylo to už potřetí, co ho tento rok chytili….. „CO TU ZASE K ČERTU DĚLAJ.“
Policajt, který ho zastavil, vystoupil z auta a s blokem v ruce pomalu přicházel k Tomášovu autu…. „Je to Karel, nebo není?“ Uniforma ho trochu změnila, ale opravdu byl to Karel.
Tomáš se vtiskl hlouběji do své sedačky. Bylo to horší než obvykle. Známý policajt, chytil známého.
„Ahoj Karle. To je sranda, že se zase vidíme.“ „Ahoj Tomáši.“ Karel se neusmál.
„Vidím, že si mě zase chytil, když jsem pospíchal domů, aby jsem viděl svou ženu a děti.“ “ Ano, je to tak. Policajt Karel se zdál být nesvůj. „Poslední dny jsem odcházel z kanceláře a už jsem byl v myšlenkách na zítřejším rodinném výletě, proto jsem tak pospíchal. Kolik si mi naměřil?“. „Sedmdesát“. „Ale Karle, počkej chvíli. Když jsem Tě uviděl hned jsem se podíval na tachometr. Myslím že jsem jel jen šedesát.“
Tomáš se snažil při každé další pokutě víc a víc smlouvat. Celý nervózní se díval na svou přístrojovou desku.
Karel psal něco usilovně do bloku. Proč nechce vidět řidičák a papíry od auta, tak jako vždycky, pomyslel si Tomáš. Nedočkavě povídal dál: „Pořád je to na Tvém rozhodnutí Karle. Určitě jsem porušil dopravní předpisy, ale nemohl by jsi pro tentokrát přívřit očko?“
Karel psal dál, potom vytrhl papír z bloku a dal ho Tomášovi. „Děkuji“, sarkasticky poznamenal Tomáš, nedokázal skrýt ve svém hlase zklamání. Bez jediného slova se Karel otočil a vracel ze zpátky ke svému služebnímu vozu.
Tomáš čekal a pozoroval ho ve zpětném zrcátku. Potom otevřel složený kus papíru a byl zvědavý kolik ho ten přestupek bude stát.
To je vtip? Nebyl to žádný pokutový blok. A potom začal Tomáš číst:“ Milý Tomáši, měl jsem malou dceru. Když jí bylo pět, zemřela při dopravní nehodě. Jednoduše řečeno, ten chlap, který ji srazil byl zkušený řidič ale jel moc rychle. Dostal pokutu, měl soud a potom nějaký čas v lochu, potom byl ten muž zase volný. VOLNÝ, aby mohl obejmout své dvě dcery, které měl.
Já jsem měl jen jednu. Budu muset čekat až jí budu moci znovu obejmout v nebi. Tisíckrát jsem se pokoušel tomu muži odpustit. Možná, že jsem to i dokázal, ale na ni, musím myslet stále, dokud budu naživu. I teď.
Dávej si prosím za volantem pozor, nespěchej tolik Tomáši, zdravím Tě Karel.“
Tomáš se otočil a viděl Karla odcházet. Ten se znovu vracel k policejnímu autu, nastartoval a odjel. Tomáš se na něho upřeně díval, dokud mu nezmizel z očí. Až po několika minutách se pomalu rozjel směrem domů. Cestou poctivě dodržoval předepsanou rychlost, byl ostražitější a na přechodech poctivě pouštěl chodce. Uvědomil si, že najednou dělá věci, na které nebyl zvyklý. V duchu prosil o odpuštění a když přišel domů objal svojí překvapenou ženu i obě dcery pevným stiskem.