flies home

Ne to nevolá YT.

A mě není dvacet ale začínám se tak chovat, srdce buší, asi dostanu infarkt a nohy neslouží, jak se mě rozklepaly kolena. Co nahonem udělám, aby bylo jasné jak moc se těším a jak se mně stýskalo…..Tak dlouho od sebe, jsme nebyli ještě nikdy, za celý dlouhý, náš společný život. Co je to láska, tu otázku si kladou dnes mladí často, u nás starých je to silná droga závislosti a vzpomínek na tisíce drobností, krásných i zlých a největší spojnicí jsou slavnosti, ne sněženek ale i ty často hrají roli v životě.
Tak honem, slavnost začne za pár hodin a aby se můj drahý muž domů těšil i příště, pokud nějaké příště ještě přijde, u nás starých nikdy nevíte, musí to byt oslava chutná a pěkná jako vánoce proto, že ty Americké, můj muž bytostně nesnáší. A o těch loňských si nechám vyprávět až se vyspí, spí již čtrnáct hodin a já se občas jdu podívat jako u dětí když byli malé, jestli dýchá.

Ch17

This slideshow requires JavaScript.

 

Rozmrazila jsem kostry, co jsem vyndala z vánočních krůt, vykosťuji je před nadíváním a tenkrát před vánoci jsem myslela na svého mužíčka, že jemu nikdo knedlíčkový kaldoun, co má tak rád neuvařil a až se vrátí, mám z čeho ho připravit. Droby a játra na knedlíčky mám také.
Víte jak se taková hutná a dobrá polévka připravuje?
Všechny ty kostry a droby uvaříte s kořením, bobkový list celý pepř, a nové koření a S  Ů  L , oberete maso a droby nakrájíte na droboučko a vývar scedíte.
Na másle uděláte středně světlou  jíšku na cibulce, přidáte na jemno nakrájenou, nebo nahrubo nastrouhanou kořenovou zeleninu, kterou nejdříve zvlášť, také podusíte na másle a přidáte i nakrájené maso a droby, zalijete vývarem, vaříte na mírném ohni asi deset minut, knedlíčky přidáte nakonec a ještě deset minut, za občasného míchání povaříte.  nakonec s knedlíčky, rozemnu v dlani a přidám pár snítek šafránu a přistrouhnu malinko muškátového oříšku.

Knedlíčky jsou unikum. Nežli jsem se je naučila přesně takové, jak mají být, bylo to jako s Buchtičkami se šódo, několik let, můj muž říkal, ještě to není ono? Asi tak čtyřicet osm. Dnes prý již umím knedlíčky, i buchtičky.
Játra si nechám maličko namrzlá, aby je kutr rozemlel na jemno, (strouhanka musí být domácí, kopeček s ďolíkem) do něj dám játra, lžíci másla, tři stroužky česneku, žloutek, pepř, sůl, nastrouhám maličko muškátového oříšku a já dávám lžičku vegety. Důkladně prohnětu, nesmí se lepit na ruce, buďto, přidám trochu strouhanky, je-li těsto na knedlíčky tuhé, tak kousek másla.
A že byl bramborsalát, kapr a řízky, potom kafíčko, štrůdl se zmrzlinou a šlehačkou, o tom nepochybujte, o tom, že láska prochází žaludkem také ne a když se můj muž blaženě vzbudil, řekl, to jsem rád že jsem doma, a to je ta pravá láska.

Ch22

Advertisements

27 thoughts on “flies home

  1. Pěkně jsi mne na polívčičku naladila, krásně jsi popsala její přípravu. Láska je, když člověk druhého má bezpodmínečně rád jako sebe samého.

    1. Tak nějaké podmínky mám a děda také, ne všechno a vždy u nás projde sítem, většinou se ale domluvíme, jinak by jsme jistě dopadli jako 56% manželství v téhle zemi. nerozvedli jsme se a již asi nerozvedeme.

  2. Oh je liebe Ann da liegt ja wirklich viel Schnee hier in Köln regnet es heute wieder mal einen schönen glücklichen Dienstag wünsche ich dir in Freundschaft Klaus

  3. Einen schönen Dienstag liebe Anna so viel Schnee in Köln ist gar keiner,bin ja wieder aus dem Krankenhaus soweit geht es mir wieder gut ist halt immer die Blase.Ich wünsche dir eine gute Woche und wünsche dir viel Gesundheit lieber Gruß und Umarmung von mir Gislinde

  4. Jé Aničko, tys to napsala tak krásně. Poučila jsem se o vaření dobré polévky s výbornými knedlíčky, ale co mě dostalo nejvíc, to byla ta poslední závěrečná věta. Až mě vyhrkly slzy do očí. To je opravdu ta pravá, ta nejopravdovatější láska. 😉

    1. A to jsi neviděla dědu se psem, to byl tijátr, myslela jsem že se nám pes pominul na rozumu, to rozbrečelo i mě, ta s přestávkami kvičela asi dvě hodiny, vždycky když se na dědu podívala a uvědomila si, že je již doma, začala znovu kvičet radostí.
      Všichni jsme rádi, že máme jednu anabázi, definitivně za sebou. Druhá s tetou, nás jistě ještě čeká a ta bude složitější, teta chce sem do Česka a my nějak na ty starosti a jednání, již nemáme ani sílu, ani chuť. Máme stále víc rádi svůj klid se zvířátky, ticho lesa, práci s kytičkami a máme již problém i vytáhnout paty na nákup do města.

  5. Aničko, to věřím, že jsi měla ty „motýlky v břiše“, muselo se vám stýskat oběma. A dobrůtky jsi mu připravila, jen co je pravda. Teď pořádně vím, jak se vaří kaldoun, věděla jsem, že je to nějaký hustší vývar, ale teď to vím přesně. Dík za poučení. Připomněla jsem si tímto tvým článkem dobu, když byla moje dcera na povinné stáži v Rusku, bylo to 5 měsíců, zrovna tam byla ta hnusná bída, nic jsme jí nemohli poslat a byla tam i přes Vánoce. My měli taky všechno potom v lednu jako na svátky. Moc ráda vzpomínám. A jen tak mimochodem. Nezhubnul tam muž? Dcera se vrátila tenkrát o 10 kg lehčí. Ale je pravda, že tam byla podstatně déle.

    1. Zhubl Libuško, motýlky? To je hezké, dávno ale bezpředmětné, to on zhubne vždycky, když je mimo domov a není to jídlem. Starosti a moc práce, nebo také moc nároků na pohyb. Doma jde všechno v klííídku a nikam se neženeme, zrovna teď je na procházce se psem, koukám za nimi z okna a jdou jako prvomájový průvod, pes, můj muž, dvě naše a tři cizí kočky, vždycky má něco v kapsách a tak i ony, se na něj těšily. Na ten článek si vzpomínám, když jsi o tom psala, to je jisté že „všude dobře doma nejlépe„ … Hezký podvečer Libuško.

      1. Pěkná představa, jako bych to viděla před očima 🙂 (myslím ten májový průvod, takhle jednou šla moje mamka na nádraží a za ní našich tenkrát jedenáct koček, pěkně v řadě. Škoda že jsem v té době neměla foťák byl by to jeden z nejlepších snímků).
        Klídek je klídek, nic naplat. 🙂

        1. No vidíš, to mě většinou nenapadne. Vzít foťák s sebou, nebo naši starou kameru, do rukou, to jsem doporučila i dědovi, tedy před odjezdem, to víš že zůstali doma, fotky mobilem to je hrůza všech hrůz. Pár z New Yorku, jich časem dám až je upravím ve fotoshopu.
          Vzpomínky, s láskou……. si vybavím i bez fotek, stejně jako ty. Kočky jsou jeho a milují dědu všechny, já jsem negativní element, jak víš a když něco provedou, čumí na mě s vyvalenýma očima, vědí že bude čóro.
          No jo, úplně jsem na blogu zapomněla sdělit, že Čikytku nemáme, před vánoci dožila svých patnácti let a tiše odešla do kočičího nebe.

      2. Aničko, to je krásný průvod! Tak nějak zase chodí naše Lada – vnučka po jejich městečku a všude si povídá s kočkami. Už ji asi všechny znají, tak se lísají. Tak se mějte spolu krásně.

        1. Pro kočkomilku jsem kočkomil. Proč dnes tolik lidí dělá neuvážená rozhodnutí a pak nechá zvířata svému osudu? Nechápu, zodpovědnost k něčemu, co k sobě připoutá má dnes tak málo lidí a účast s nimi, je u Ladušky hezká, měla být veterinářkou. Díky Libuško.

    1. There in Chicago’s harsh winter. Today is my husband at home. Good evening, formally understand that you do not have time to read my articles Anna

  6. Láska prochází žaludkem a podle tvých receptů to musí být pořádná láska. Vymazlená večeře pro slavnostní chvíli návratu, už to je lepší než každoroční přání k narozeninám a svátkům. Pracné, vypiplané a určitě moc moc chutné! A tobě spadl určitě kamínek ze srdce, že už jste doma oba dva, tak jak to má být. 🙂

    1. A zítra bude zase všední den a to je hlavní. Jsme s dědou tak srostlí Vendy, že bez něho by to nebyl již život jak má být, za ten měsíc a půl, jsem zpustla jako dříví v lese. Řád v domě, je důležitá věc a když se mně někdy, něco nechce, můj děda je důvod, proč musím.

      1. To je ono, že je někdo, kdo tě drží pohromadě, obrazně řečeno a přiměje tě, vykonávat ty denní rituály a malé drobné radosti. Když ne pro sebe, tak pro toho druhého.

        1. To jsi řekla moc hezky a je to tak, musíš mít proč a pro koho? To je smysl života, i kočka nebo pes, je v našem věku dobrý stimul, když je starý člověk nakonec sám. A tak se nedivím té naší babce kočičí od vedle, že na těch kočkách tak visí. Někdy mám zlost, chuť vzít klece a odvézt to do útulku, ona by bez nich ale umřela. Dneska můj muž celé dopoledne dělal babce dřevo, i ona je šťastná, že je již doma. Půjčila jsem jí elektrická kamínka, ona s nimi nechce topit, je to prý drahé a nezbylo by jí na kočičí žrádlo.

    2. Na jeden ze tvých komentářů, máš odpověď nad sebou, klikni si, a toho, že moje články čteš si nejen vážím, mám i radost a je to pro mě národním svátkem. Cha cháá………To jsem baba zlá? Na WordPressu se řeší v nejvyšším levelu třetí světová a my tady žvaníme o pitomostech, často se zamýšlím, jak je národ rozsortován, neinformován a často s primitivním pohledem na svět, řeší své žabomyší problémečky, aniž si uvědomí, co a kde číst má, aby nezakrněl? Když bych se měla rozhodovat, tak se za to co tady přízemně řeším, budu trochu stydět!

  7. diky za recept 🙂 to jsem zvedava, jestli se k tomu taky nekdy dopracuju… nebyl by jeste recept na dobrou kyprou babovku? nejak se mi ne a ne podarit…

    1. Pohledám Sedmikrásko, mám jich spoustu, já je nepoužívám, dělám většinou všechno z ruky a od oka a to se těžko „recepisuje„ , to je praxe. Jednu radu ti dám, ta zvláční každou bábovku, vešlehej jeden tučný tvaroh do běžného receptu na bábovku a ostrouhej do těsta kůru z jednoho citronu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s